| Poruchy autistického spektra u dětí |
|
PhDr. Kateřina Thorová Ph.D. |
| SANQUIS č.86/2011, str. 72 |
| Poruchy autistického spektra (angl. Autistic Spectrum Disorder, ASD; česky PAS) narušují vývoj dítěte. Stupeň závažnosti bývá různý, typická je také značná variabilita symptomů. Projevy se mění s věkem, často velmi dramaticky. Poruchy autistického spektra se diagnostikují pouze na základě projevů chování a diagnostikujeme je bez ohledu na přítomnost či nepřítomnost jakékoli jiné přidružené poruchy či nemoci.
|
|
Dětský autismus
Dětský autismus jako samostatná klinická diagnostická jednotka existuje již déle než půl století. Dříve byly děti s autismem považovány za osamělé, pohroužené do vlastního vnitřního světa, nezajímající se o svět kolem sebe, neschopné lásky a přátelství. Během několika desítek let se názory na diagnostiku, symptomatiku, léčení, příčiny vzniku autismu a výchovu dětí s autismem podstatně změnily. Velmi rozšířený názor, že dítě s autismem nemá zájem o sociální, emoční a fyzický kontakt, považujeme již za překonaný. Za zdánlivou netečností a odtažitostí dítěte se skrývá nejistota a neschopnost kontakt přiměřeně navázat spíše než primární odmítání kontaktu. Při správném přístupu a postupem času často „extrémní osamělost“ vymizí.
Adam míval vždy velmi vyhraněné okruhy zájmů, první pozornost rodičů upoutala výrazná fixace na vlak. Ze všech předmětů, co byly po ruce, vyráběl „vlakové soupravy“. V deseti letech si začal nahrávat zvuky dopravních prostředků a vlastní komentáře k nim. Studuje vlaková spojení, nádraží, dopravu, autobusy, trolejbusy, troleje. Zná nazpaměť jízdní řády, memoruje zastávky.
|
|
|
Pro autismus jsou charakteristické výrazné problémy v oblasti sociální interakce, opožděný vývoj řeči a odlišný způsob komunikace a navazování sociálního kontaktu. Zhruba u 30 % lidí s touto diagnózou chybí řeč, u dalších 20 % je řeč sice přítomna, ale není funkční. Někteří jedinci mohou mluvit plynule, ale jejich chápání jazyka je málo flexibilní a velmi formální.
Diametrálně odlišné mohou být i projevy v sociálním chování. Někteří lidé s autismem se ostatních straní, jiní jsou v kontaktu nepřiměřeně aktivní a bez sociálních zábran. Autismus se také projevuje nápadnými specifickými vzorci chování, které dítě s autismem odlišují od jeho vrstevníků. Určitým rysem chování může být vyžadování a obliba stejnosti. Patří sem stereotypní pohyby (např. kývání tělem, třepání rukama), rituály, odpor nebo rigidita při změnách, nefunkční stereotypní manipulace s předměty či úzký okruh většinou velmi speciálních zájmů. Obliba opakujících se vzorců chování vyplývá z poruchy představivosti a mívá nutkavý charakter. Vzhledem k hendikepu má dítě s autismem také sníženou schopnost se učit a flexibilně reagovat v různých situacích.
„Planeta Frigida se nachází ve vesmíru, kde neexistují, neexistovaly ani nebudou existovat hvězdy. Její povrch je tvořen zmrzlým vodíkem, ve kterém jsou nepatrné příměsi lithia a hydridu lithia a možná i několik atomů těžších prvků s jezery kapalného helia. Tuto planetu obývá několik lithiových robotů. Rozmnožují se tak, že lithium těžené na povrchu planety ohřejí pomocí gigantického parabolického zrcadla koncentrujícího světlo nejjasnějšího kvasaru a formují z něj součástky, z nichž se sestavují.“ (z povídky 20letého muže s Aspergerovým syndromem)
Autismus se pojí s řadou neurobiologických symptomů a poruch, časté jsou neobvyklé reflexy, vysoký výskyt epileptoformní aktivity. Na souvislost s genetikou ukazuje vysoká frekvence spoluvýskytu autismu u jednovaječných dvojčat. Mentální retardace se pojí s autismem u 50–70 % případů. U mnohých lidí s autismem na rozdíl od lidí s prostou mentální retardací je profil schopností velmi nerovnoměrný. Zejména neverbální schopnosti se v předškolním věku mohou blížit normě.
K autismu se často přidružuje problematické chování rozdílné intenzity. Někteří lidé s autismem mají pouze mírné problémy, u druhých se však mohou vyskytovat velmi závažné potíže, jako je agresivní, destruktivní nebo sebezraňující chování. Také hyperaktivita, neschopnost soustředění nebo naopak výrazná pasivita se často pojí s autismem. Mnozí lidé s autismem mají obtíže v oblasti smyslového vnímání. Jsou například přecitlivělí na hluk nebo určitý druh osvětlení, mohou mít neobvykle zvýšený práh bolesti, reagují na sluchové podněty s velkými výkyvy.
Autismus rozdělujeme do tří kategorií dle úrovně adaptability na běžný život. Nejvíce postiženi jsou lidé s tzv. nízkofunkčním autismem, kteří bývají velmi uzavření, mají malou či žádnou schopnost navazovat sociální vztahy. Většinou nemluví a mají mentální retardaci. Velmi časté je výrazné problémové chování ve formě agrese, destrukce či sebezraňování. V oblasti spolupráce je patrný negativismus, pasivita či ignorace. Lidé se středně funkčním autismem bývají v sociální komunikaci méně spontánní až pasivní. Běžným pokynům rozumějí, občas ale reagují nepřiměřeně. V řeči se objevují četné zvláštnosti jako například záměna zájmen, slovní salát, echolálie, ulpívání. V chování jsou patrné pohybové stereotypie. Rozumové schopnosti leží v pásmu lehké či středně těžké mentální retardace.
Základní sociální a komunikační funkce u lidí s vysoce funkčním autismem bývají zachovány. Mluví a rozumí řeči. Sociální okolí je považuje za výstřední a zvláštní osobnosti. Lidé s vysoce funkčním autismem obtížně chápou sociální normu, neuplatňují sociální takt. Rozumové schopnosti jsou v hraničním pásmu či v pásmu normy a mohou být i v nadprůměru.
U diagnózy atypického autismu nejsou splněna některá diagnostická kritéria pro dětský autismus, obvykle v určité oblasti je jedinec výrazně zdatnější, než by odpovídalo této diagnóze, či chybí stereotypní a rigidní chování (např. rituály, prudké afektivní reakce na změny).
„Chtěl bych mít děti a manželku, abychom mohli společně hrát Nintendo.“ „Manželství je jen o biologických pudech.“ „Nastávající manželku si musíme dobře prověřit, nejlépe nechat diagnostikovat její DNA.“ (zjednodušené představy o partnerství)
|
|
|
| Koláže desetiletého Michala, který trpí autismem
|
|
Aspergerův syndrom
Na prohlídku hradu přichází matka s chlapcem zhruba ve věku deseti let. Kluk si s sebou táhne dlouhý elektrický kabel a igelitovou tašku s rozdvojkami. „Víš, jaké jsou tady souřadnice GPS?“ osloví chlapec nejblíže stojící paní. „To nevím.“ „49°35‘16“N,17°12‘39“E“. A víš, jaké souřadnice má letiště v Ruzyni? 50°6‘29.42“N,14°15‘46.18“E,“ vyhrkne, aniž by čekal na odpověď. „Vy jste tady na dovolené?“ zeptá se účastně chlapce paní. „Na jaké dovolené, ty huso hloupá, chodím do školy, tak mám přece prázdniny,“ odsekne naštvaně chlapec. Za chvíli se odpojí od skupiny a snaží se dostat do elektrorozvodné skříně. „Tady bude hlavní jistič!“ vykřikuje nadšeně. „Okamžitě sem pojď, poslechni mě přece!“ křičí otec. „Přece neupřednostním tvoje přání na úkor mé oblíbené činnosti?“ podivuje se nahlas chlapec a snaží se vytrhnout dvířka ze zdi.
Děti s Aspergerovým syndromem nejsou hloupé, nevychované, zlé ani pouze hyperaktivní nebo líné. Jejich stěžejním a přecitlivělost ke smyslovym problémem je vrozená vývojová porucha sociálních a komunikačních dovedností, kombinovaná obvykle s výraznějšími obtížemi v emoční reaktivitě a odlišnými příliš vyhraněnými zájmy. Jedná se o určitý typ poruchy autistického spektra, která stejně jako například dyslexie může mít různou intenzitu a značně variabilní dopad na schopnost fungování v běžném životě. Vyjadřovací ani intelektové schopnosti lidí s Aspergerovým syndromem nejsou nijak hrubě narušeny. Základním hendikepem v sociálním chování je nedostatek intuice a neschopnost porozumět vlastním pocitům i emocím druhých lidí v sociálním kontextu. Výsledkem je odlišný způsob vnímání světa, jiné uvažování a myšlení. Chování je vzhledem k jejich intelektu okolím vnímáno jako velmi naivní, sobecké a iracionální.
S Aspergerovým syndromem se mohou pojit vývojové poruchy učení, vývojové poruchy motoriky (dyspraxie), poruchy aktivity a pozornosti, poruchy chování, depresivní stavy, úzkostné poruchy, velmi nízké sebehodnocení a přecitlivělost ke smyslovým vjemům. Lidé s Aspergerovým syndromem se na první pohled nemusí nijak lišit od svých vrstevníků, po kratším či delším pozorování ale zjistíme, že se chovají jinak. Začneme si všímat jejich výraznější sebestřednosti, jednostranné zaměřenosti, sociální a emoční nezralosti, nepružných a neadekvátních reakcí v řadě sociálních situací a neschopnosti porozumět sociálnímu kontextu. Odlišnost chování se vždy zvýrazní v kolektivu vrstevníků.
Zapojení v běžném životě
Lidé se stejnou diagnózou se v úrovni adaptability na požadavky běžného života diametrálně liší. Některé děti jsou popisovány jako děti s nerovnoměrným disharmonickým vývojem, jiné jako nadané, ale nepraktické, další jako zaostalé, přestože v inteligenčních testech skórují v pásmu průměru. Ty nejzdatnější s nejmírnější variantou poruchy mohou díky individuálnímu empatickému přístupu učitelů i rodičů celkem bezproblémově absolvovat školní docházku. Pokud si vhodně vyberou i zaměstnání a životního partnera, mohou vést zcela běžný život.
Na druhé straně existují děti, které mají obrovské potíže se začleněním, adaptací a zvládáním nároků okolního světa již v mateřské školce. Během školní docházky mohou mít velké problémy dokonce i přesto, že je ve třídě přítomen asistent učitele. Pro některé je výhodnější docházka do speciální školy. Poté, co opustí školu, nemohou za běžných podmínek najít práci, nebo v ní opakovaně selhávají. Kvůli své povaze nejsou schopni navázat partnerský vztah, nebo o něj ani nestojí. Jejich sociální naivita a obtíže v sociálním chování je odkazují na pomoc druhých i v naprosto běžných praktických situacích. Konkrétní diagnózou dokážeme s naprostou určitostí předejít řadě problémů. Rozhodně platí, že řada lidí s PAS funguje celkem dobře jen díky včasné diagnóze, zahájení odborné intervence a nadstandardní pomoci asistenta.
Asociace pomáhající lidem s autismem
Kam se u nás obrátit s žádostí o radu či pomoc? APLA Praha, Střední Čechy, o.s., je nezisková organizace, jež poskytuje nejrůznější služby lidem s autismem a jejich rodinám. Kromě diagnostických, terapeutických a poradenských služeb pořádá jak vzdělávací akce určené pro pracovníky ve zdravotnictví, školství, tak lekce pro rodiče o diagnostice, výchově, vzdělávání, sexualitě a zvládání problémového chování. www.praha.apla.cz, plné znění textu viz www.sanquis.cz
|
|
Nejčastější projevy související s autismem, které opravňují k znepokojení:
- méně pružná reakce na snahu o kontakt a komunikaci
- nepřiměřený kontakt s vrstevníky
- obtíže v kolektivních činnostech a společné hře
- sociální neobratnost
- snížený sociální cit a intuice
- opožděný či atypický vývoj řeči spojený s obtížemi nahradit řeč jinou vhodnou formou komunikace
- ztráta již nabytých řečových dovedností (regres v řeči), zvláštní či příliš precizní vyjadřování, recitování úryvků slyšeného bez ohledu na kontext, omezený jazykový cit, mechanické vyjadřování a pomalé osvojování si gramatických pravidel;
- poruchy chování, obtížná výchovná usměrnitelnost, omezená schopnost spolupráce, snížená přizpůsobivost
- nadměrná fixace na určité aktivity či předměty, opakující se, stereotypní či nutkavé činnosti, výrazně nerovnoměrný atypický vývoj
- ostrůvky dovedností při celkovém opoždění vývoje, nadprůměrné schopnosti v kombinaci se sociálně komunikačními obtížemi
- markantní emoční nevyzrálost, prudké afektivní stavy neúměrné situaci
|
|
Foto: archiv APLA, Dreamstime, zdroj: Prevalence of Autism Spectrum Disorders – Autism and Developmental Disabilities Monitoring Network, Surveillance Summaries, Vol. 58, No. SS=10, 2009
|
|
|
 |
obsah čísla 86 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
