| Fimfárum potřetí |
|
Jana Nekolová |
| SANQUIS č.86/2011, str. 28 |
| Dvě mladé dámy českého animovaného filmu si rády hrají. A z jejich hraní vznikají snímky, které těší malé i velké – tak jako pohádka Jak na Šumavě obři vyhynuli. Je součástí filmu Fimfárum, do třetice všeho dobrého, který má premiéru 10. února. Denisa Grimmová-Abrhámová se postarala o výtvarnou stránku, Kristina Dufková režírovala.
|
|
|
„Nejdříve si zopakujeme, jak vlastně obr vypadal. Můžeme klidně říct, že obr byl na první pohled chlap, ale obrovský, náramný a celkem co do velikosti téměř přehnaný.“ Tak začíná Werichova pohádka o obrech, kteří si hrají „na většího“. Animovaný příběh Kristiny Dufkové (na snímku vlevo) a Denisy Grimmové-Abrhámové však začíná před filmovým studiem. Právě od něj odjíždí štáb na Šumavu, aby zjistil, zda tam opravdu nějací obři žijí. „S nápadem, aby původní Werichovu pohádku provázelo další vyprávění, přišel producent Martin Vandas. Původní pohádka je krátká, obři se v ní hlavně přetahují, kdo je větší, což je pro desetiminutový film málo,“ vysvětluje Denisa. „Parta filmařů posunuje příběh dál, jede sice něco objevit, ale všichni se k tomu staví skepticky. I když kolem obrů neustále chodí, nevidí je.“ Na plátně se nakonec neperou jen obři, ale i štáb.
|
|
|
Nová zkušenost
Když Martin Vandas oslovil Kristinu Dufkovou, aby natočila jednu z pohádek, chvíli váhala. Právě dokončovala svůj absolventský film, měla malého syna, chtěla si užívat mateřství. Navíc s loutkou neměla zkušenosti. Jenže točit Fimfárum se přece neodmítá. Obrátila se na kamarádku a spolužačku z FAMU Denisu, aby se na filmu podílela výtvarně. Ta neváhala. Natáčení bylo pro obě nové – na svých dosavadních filmech si vše dělaly samy, kreslily, animovaly i režírovaly. Najednou je z Denisy pouze výtvarnice a z Kristiny režisérka. Jak se s tím srovnaly? „Když si děláte všechno bez pomoci, ztrácíte nadhled. Spolupracovat s někým, kdo vám sedí, přináší vývoj pro vás samotné,“ říká Denisa a Kristina se přidává: „Pro mě bylo zvláštní, že mi práce neprocházela rukama. Byla jsem najednou více odtržená, ztratila jsem trochu jistotu. Otevřel se mi ale nový svět.“ Neměly sem tam nutkání zasahovat do práce té druhé? „Možná bych něco udělala jinak, ale Denise jsem nechala volné pole působnosti. Na place jsem jen občas, s jejím svolením, figurky a pozadí poupravila, jak jsem potřebovala,“ říká režisérka Kristina. Denisa souhlasí: „Já se zase snažila nemluvit do režie. Někdy jsem sice přehnaně aktivní, ale tentokrát jsem se hlídala.“
Samí chlapi, kuřáci a hospoda
V ateliéru se ani moc nepotkávaly. Jenom na začátku spolu seděly nad scénářem. Přemýšlely o charakteru postav, co se mezi nimi bude odehrávat, v jakém prostředí. Najednou neměly jako nejdůležitější postavy obry, ale členy filmového štábu: protivného mrňavého režiséra, hubeného zvukaře a kliďase kameramana. A místo šumavských kopců se děj odehrával převážně v hospodě. „Dvě maminky od dvou dětí – a máme tam samé kuřáky, hospodu a pivo. Asi jsme potřebovaly změnu, uniknout jinam.“ Když měla Denisa všechny figurky hotové, uvědomily si, že to jsou samí chlapi. Žádná ženská postavička. Tak dodatečně do příběhu zakomponovaly paní hospodskou. „Je ze všech nejmoudřejší, vše sleduje s nadhledem, kroutí nad tím hlavou. Ti chlapi jsou ale vtipnější,“ dodává Denisa. Při hledání a výrobě postaviček se výborně bavily. Předobrazem vzteklého režiséra bylo několik režisérů dohromady, zvukař je vysoký, hubený a pořád něco jí, s přesně takovým spolupracuje Denisa.
Dva roky práce v deseti minutách
Jedna tedy kreslila, modelovala postavičky a zvířátka. K tomu scény z hospody, z lesa. Druhá v ateliéru určovala, odkud kam všechny postavičky půjdou, kde se zastaví, jak se budou chovat. Dva roky práce. Výsledek? Desetiminutový film. Obě to berou stoicky. Zvykly si. Tentokrát se však práce protáhla ještě z jiného důvodu. Během příprav se dozvěděly, že se celý film bude natáčet stereoskopicky, ve 3D – u nás poprvé. Všichni se učili za pochodu, natáčení to zkomplikovalo a tím pádem i protáhlo. Jak se celé dva roky intenzivní práce podepsaly na jejich rodinách? Obě dvě si vše dokázaly zařídit ke všeobecné spokojenosti. Rodiny zapojily. Manžel Denisy je režisér, pracuje nárazově, když bylo potřeba, hlídal. Děti s ní často byly ve studiu, pomáhaly, inspirovaly, natíraly loutky. I Kristina si poradila, starší Berta byla jedním z prvních diváků, manžel – herec Jiří Macháček – namluvil hlavní postavu.
Vraťme se ale na začátek pohádky Jana Wericha. Jak vypadá obr v pojetí Denisy a Kristiny? Jako obrovský chlap? „Spíš je otázka, jestli si ho divák vůbec všimne. Chtěly jsme, aby byl vidět skrytě, on je vlastně takový…, ale to neprozradím. Moje osmiletá dcera si ho všimla ve správné chvíli, kdy jej snad odhalí také každý pozorný divák,“ věří Kristina.
|
|
|
Kristina Dufková (*1978)
Vystudovala animovaný film na Vyšší odborné škole filmové v Písku, poté i na FAMU. Její absolventský snímek „Usnula jsem” získal na Anifestu 2009 cenu za nejlepší český animovaný film. Momentálně připravuje Večerníček pro Českou televizi. Má dceru Bertu (8) a syna Tondu (3).
Denisa Grimmová- -Abrhámová (*1976)
Na FAMU absolvovala obor animovaný film. Natočila například reklamu Orion – Čokoládové město a také krátké filmy Škytavka, Čapí film a Lavičkáři. Právě chystá svůj první celovečerní film Klapzubova jedenáctka. Má syny Josefa (4) a Tondu (2).
|
|
|
|
|
|
Jan Werich: Fimfárum
„Fimfárum” je kouzelný proutek, který pomůže potrestat zlo, faleš a přetvářku. Alespoň podle královny Koloběžky první ze souboru pohádek Jana Wericha, jenž poprvé vyšel roku 1960 s ilustracemi Jiřího Trnky. Od té doby byla kniha vydána nesčetněkrát a zaujala i filmové tvůrce. Roku 2002 se příběhy plné laskavého a moudrého humoru staly námětem celovečerního animovaného snímku Vlasty Pospíšilové a Aurela Klimta Fimfárum Jana Wericha. O čtyři roky později čtveřice režisérů (Vlasta Pospíšilová, Břetislav Pojar, Aurel Klimt, Jan Balej) natočila Fimfárum 2. Oba filmy získaly Českého lva, první za výtvarný počin, druhý za výpravu. 10. února bude mít premiéru 3D snímek Fimfárum, do třetice všeho dobrého, který zahrnuje tři pohádky. Vlasta Pospíšilová režírovala příběh O kloboučku s pérkem sojčím aneb Král měl tři syny, Kristina Dufková Jak na Šumavě obři vyhynuli a David Súkup Rozum a Štěstí.
|
|
|
|
 |
obsah čísla 86 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
