| Exoplanety objevujeme už 15 let |
|
Zuzana Sobotková |
| SANQUIS č.84/2010, str. 58 |
Mezi základní filozofické problémy lidstva patří po celé věky otázka, zda i jinde ve vesmíru žijí lidé nám podobní, nebo je-li ještě někde planeta nosící život. Prvním zastáncem myšlenky mnoha světů byl už antický učenec Epikúros.
|
|
|
Dnes už víme, že se nemýlil. Právě tento rok si připomínáme patnáct let od objevení první exoplanety, tedy planety obíhající kolem jiné hvězdy než Slunce. A za ty roky jsme v objevování i zkoumání těchto cizích planet pěkně pokročili.
Svíčky vedle reflektorů
V současnosti už známe kolem pěti set exoplanet. Je však možné takové objekty přímo pozorovat? Podíváme-li se na osm planet naší Sluneční soustavy, zjistíme, že jsou většinou viditelné okem. Kdybychom je ale umístili do vzdálenosti byť té nejbližší hvězdy, neměli bychom nejmenší šanci je vidět i těmi největšími dalekohledy světa.
Další problém? Velký nepoměr jasu planety a hvězdy, okolo které obíhá. Zatímco planeta svítí pouze díky malému množství odraženého světla, hvězda je samozřejmě mnohem jasnější, někdy třeba až milionkrát. Jako bychom ze vzdálenosti několika kilometrů chtěli vidět svíčku vedle refl ektoru na fotbalovém stadionu.
Vychýlené hvězdy mají planety
Spatřit exoplanetu bychom mohli pouze v případě, že by byla dostatečně daleko od své mateřské hvězdy, a také za předpokladu, že bychom zářivou hvězdu nějakým způsobem zakryli. To se astronomům skutečně podařilo realizovat – a tak už v současnosti máme fotografie třinácti exoplanet. U většiny exoplanet to však není možné.
Jak vlastně vůbec víme, že ve vesmíru nějaké exoplanety jsou? Pomáháme si znalostmi fyziky. I malé dítě ví, že planety obíhají kolem Slunce. Ve skutečnosti však střed Sluneční soustavy je o něco málo posunutý oproti středu Slunce, jelikož jej vychyluje gravitační působení planet. Slunce také obíhá kolem středu Sluneční soustavy a není pořád na jednom místě. Stejně působí i exoplanety na své mateřské hvězdy – nutí je se pohybovat kolem společného těžiště. Tento pohyb je pro astronomy naštěstí poměrně snadno měřitelný. Přítomnost planety z něj pak dokáží snadno zpětně dopočítat.
Stínící exoplanety se odhalují snáz
Často máme štěstí a můžeme pozorovat ještě jiný projev související s přítomností exoplanety u hvězdy: přechod planety před diskem hvězdy při jejím oběhu. Říká se tomu tranzit a jde vlastně o pokles jasu hvězdy, když planeta zakryje část zářivého kotoučku. Z toho, jak dlouho takový tranzit trvá a jak hluboce poklesla jasnost hvězdy, můžeme lehce vypočítat velikost exoplanety. Tato metoda je velice úspěšná zejména proto, že pozorováním tranzitů se mohou zabývat i amatérští astronomové bez potřeby drahých vědeckých přístrojů.
Lovci exoplanet ve vesmíru
Za patnáct let výzkumu vědci vyvinuli hned několik metod k objevování exoplanet. Na pomoc v posledních letech přišly navíc speciální vyhledávací dalekohledy ve vesmíru. V roce 2006 byla vypuštěna družice COROT a o tři roky později Kepler. Dalekohledy prohlížejí stanovené oblasti na obloze a hledají nové exoplanety. Samozřejmě mají oba dalekohledy za sebou už několik úspěchů a ještě mnohem více by jich podle odborníků mělo následovat. Očekávají se minimálně stovky objevených exoplanet!
Sluneční soustavy jsou i jinde
O planetách u cizích hvězd tedy už sbíráme poznatky. Jak je to ale s existencí celých planetárních systémů? Ani v tom není Sluneční soustava jedinečná. Dnes už známe několik hvězdných soustav podobných té naší. Nejpočetnější je soustava u hvězdy HD 10180, kde bychom našli celkem sedm planet. Pět se velikostně podobá Neptunu, jedna má rozměry jako Saturn a jedna dokonce připomíná naši Zemi. Je jen o polovinu těžší a představuje zatím také nejmenší objevenou exoplanetu. Bydlet na ní by však bylo hodně náročné. Najdeme ji totiž velice blízko její mateřské hvězdy, oběžná doba trvá pouhých 28 hodin. Nový rok bychom mohli oslavovat každý den...
Co bude následovat?
Přes všechen pokrok nejsou vlastně naše poznatky příliš vzdáleny od úvah Epikúra, byť je máme podloženy důkazy. Očekávání astronomů do budoucnosti jsou přesto velká. V příštích desetiletích by rádi nalezli a prozkoumali všechny blízké exoplanety a ideálně také objevili nějaké projevy života. Hledání živých organismů je totiž stále tou nejpalčivější otázkou.
|
|
 | | Po zakrytí kotouče zářivé hvězdy Fomalhaut se kromě prachového
prstence ukazuje i exoplaneta, jež se v něm pohybuje |
|
|
Planety, na nichž bychom nechtěli bydlet, aneb exoplanetární obludárium:
„Tornádová“ exoplaneta
Kvůli nesmírně protáhlé dráze je tato planeta někdy velice blízko u své hvězdy, v druhé fázi svého oběhu se naopak značně vzdaluje. Nerovnoměrné ohřívání a chladnutí atmosféry planety způsobuje vzdušné proudy o rychlosti až deset tisíc kilometrů za hodinu! To je mnohonásobně víc než rychlost větru v nejsilnějších tornádech na Zemi.
Led, nebo peklo
U jedné z hvězd v souhvězdí Andromedy pozorujeme planetu, jež se vyznačuje vázanou rotací podobně jako náš Měsíc vůči Zemi. Ke své mateřské hvězdě tedy natáčí pořád jenom jednu polokouli. Kvůli tomu je na jedné polovině teplota až 1500 stupňů a na druhé by přitom bez problémů zamrzala voda.
U kanibalské hvězdy
Na exoplanetě WASP 12b bychom také nechtěli žít. Brzo by nám totiž mohl dojít dech. A to doslova. Planeta je tak blízko své mateřské hvězdě, že si nedokáže vlastní gravitací udržet atmosféru, ta postupně přetéká do plynového disku kolem hvězdy. Hvězda vlastně vysává atmosféru své vlastní planety.
|
|
|
|
|
 |
obsah čísla 84 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
