| Vzkříšení konzervatismu, nebo triumf zla? (2) |
|
Benjamin Kuras |
| SANQUIS č.42/2005, str. 38 |
| Konzervatismus je organické tvoření civilizace. Konzervování hodnot, metod a struktur, které napomáhají udržování života a jeho vylepšování k nejlepší představitelné formě přirozeným tempem obsaženým v podstatě každé jednotlivé věci.
|
|
Metodami, které nepoužívají násilí k jinému účelu než ochraně života a těch aspektů civilizace, které život udržují.
Civilizace je soustava hodnot, metod a pomůcek umožňujících lidem žít v pospolitostech tak, aby se chránil, usnadňoval a zhodnocoval život všech, kteří se na ní podílejí. Civilizovanost je ochota a schopnost členů civilizace svobodně přijímat osobní omezení potřebná k jejímu uchování. K tomuto účelu si civilizace vytváří vzdělání, kulturu, politiku a zákony. Civilizační, a tedy konzervativní vzdělání, kultura, politika a zákony jsou takové, které soužití všech usnadňují. Veškeré vzdělání, kultura, politika a zákony, které soužití znesnadňují, jsou antikonzervativní, a tudíž anticivilizační.
Aby se civilizace mohla organicky vytvářet, musí si udržovat kontinuitu těch hodnot, metod a struktur, které ji udržují při životě. Dělá to s vědomím - a s historickou zkušeností opakovaného zániku civilizací -, že jakmile se kontinuita jednou přetne, těžko se oživuje. Z rybí polévky se těžko znovu dělá živý rybník, říkával Lech Walesa, když mudroval, jak z komunismu znovu stavět demokracii.
A tak vedle úcty k lidské důstojnosti si jako druhý stěžejní princip konzervatismu musíme postavit úctu ke kontinuitě čili tradici. Ta si vyžaduje důsledné praktikování tří hlavních prvků civilizovanosti, jimiž jsou učenlivost, sebekázeň a trpělivost. Neomylnost, nekázeň a netrpělivost jsou rozbuškou všech totalitních revolucí. Z historie, včetně velmi nedávné a zcela současné, víme, že bourání tradic je jedna z prvních metod, kterých revoluce používají k ovládnutí, transformaci a nakonec likvidaci civilizace.
Zdravá, sebevědomá a silná civilizace se vyznačuje dvěma hlavními prvky. Jedním je nebojácnost učit se od jiných civilizací, kultur a tradic vše, co může přispět k její vlastní civilizovanosti. Druhým je schopnost bránit se všemu, co jí na civilizovanosti ubírá. Protože absence jednoho či druhého prvku je hlavní příčinou zániku civilizací, účelem konzervativního vzdělávání by měla být schopnost tyto dva prvky od sebe odlišit a pěstovat. Západní civilizace prochází fází mimořádné učenlivosti a vnímavosti k jiným kulturám. Ty ji mohou jen posílit. Ztrácí však schopnost rozlišovat mezi tím, co ji obohacuje, a tím, co ji ochuzuje, a tudíž se bránit, neboť přestala vnímat, co je potřeba bránit před čím. To hrozí, že by ji mohlo zničit.
Civilizace, které říkáme „západní“, se obvykle vysvětluje jako symbióza tří tradic. Jsou to: Kosmologická vize, historické poslání, hledání smyslu lidské existence a etika biblického Izraele. Estetika, logika, zvídavost a učenlivost antického Řecka. Státotvornost, technologická vynalézavost a vojenský génius antického Říma.
Studium a pěstování těchto tří tradic je po staletí pro celou Evropu kulturní samozřejmostí. Dlouho se však zapomínala a teprve v posledních desetiletích se oživuje tradice čtvrtá: Keltská láska k půdě, úcta k přírodě, pokora před nadlidskými silami a úžas z nádhery planety a prostředí, které nám dává k životu. A z toho pramenící bázeň z představitelných katastrof přiživovaných lidskou arogancí a bezohledností. Není asi náhodou, že probouzené ekologické vědomí je provázeno snahami o oživení zapomenutých keltských přírodních náboženství a kultur.
Ekologie a péče o životní prostředí - konzervace hodnot podporujících život - je logickou a přirozenou součástí konzervatismu, takže je těžko pochopitelné, proč se ekologové brání spojenectví s politickým konzervatismem a stavějí se sveřepě do levé části politického spektra. Ekologie s liberálně socialistickou filozofií a politickou agendou je stejná absurdita jako konzervatismus bez laskavého přístupu k ekologii. Pokračující destrukci planety bude možné seriózně řešit teprve tehdy, až se ekologie s konzervatismem spojí vjedno.
Na rozdíl od liberálních a socialistických utopií ochotných na lusknutí prstem zahodit všechny tradice a začínat se zápalem znovu z ničeho, konzervatismus s rozmyslem pracuje na pěstování, vylepšování a reformování prvků, které fungují, a nahrazování prvků, které už nefungují. Snaží se tak utvářet podle prastarých ideálů a pravidel svět, který by směřoval k dokonalosti, s vědomím, že zůstane navždy nedokonalý. A v tom smyslu je konzervatismus systém vpravdě pokrokový.
|
|
|
 |
obsah čísla 42 |
 |
ročník 2005 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
