| MUDr. Jiří Petr: Zuby jako umělecké dílo |
|
Josef Tuček |
| SANQUIS č.81/2010, str. 64 |
| „Lidé si dnes stavu svého chrupu všímají mnohem víc než v minulosti. A zubní lékaři jim mohou hodně nabídnout, od rovnátek po chirurgickou operaci,“ konstatuje MUDr. Jiří Petr, předseda České ortodontické společnosti.
|
|
Je to podvědomé hodnocení, jež okamžitě naskočí: vidíme, že osoba, kterou jsme potkali, má křivé zuby, nebo jí dokonce některé chybí. To bude asi životní ztroskotanec... Naopak zářivý úsměv odhalující pravidelné a rovné zuby symbolizuje společensky úspěšného člověka.
Proč vlastně mají lidé křivé zuby?
Příčin je více. Nejčastěji za to může dědičnost. Známý je třeba takzvaný „habsburský profil“, který se vyznačuje relativně velkou dolní čelistí. Rozsáhlejší vady tohoto typu mohou obtěžovat nositele jednak esteticky – zejména u žen výraznější brada působí poněkud razantně. Ale vadí také horší výslovnost anebo to, že při běžném stolování takový člověk „nespolečensky“ ukusuje. Dědičnost se projevuje i jinak. Někdo třeba zdědí po matce malou čelist a po otci velké zuby, které se do malé čelisti prostě nemůžou vejít, takže se křiví. Když pomineme různé úrazy, mohou být křivé zuby způsobeny také třeba dumláním palce. Přitom se může vytvořit předkus nebo jakási klenba – palec odtlačí horní a dolní řezáky a vznikne vertikální mezera. V dětství jsou čelisti a zuby velmi snadno ovlivnitelné.
Takže se máme snažit nedovolit malým dětem cucat palec nebo dudlík?
Dudlíky už dnes mívají tvary, které zubům vadí o něco méně než dumlání palce. Nedá se říci, že by dumlání palce automaticky vedlo k zmíněným problémům, ale může se to stát.
Pak je řada na vás, ortodontistech, abyste chrup opravili. Proč tuto práci nezvládne každý zubní lékař?
Specializace zubních lékařů je nezbytná k tomu, aby pacient dostal tu nejlepší péči od zkušeného odborníka, který přesně rozumí příslušné problematice a má na ni odpovídající vzdělání a technické vybavení. V našich současných zákonech je zakotveno, že ortodontickou péči mohou poskytovat jen specialisté v tomto oboru. Já jsem třeba nevytrhl zub od roku 1987, specializuji se na jiné věci. Podstatné je, že čím více jsme specializovaní, tím více musíme spolupracovat s dalšími odborníky. Ale je nezbytné rozumět i jejich práci, vědět, co od nich můžete pro svého pacienta očekávat. Přesně tahle témata budou podstatná i na našem ortodontickém kongresu na přelomu září a října v Brně, kde budeme určitě mluvit o tom, jaká specializace je u zubních lékařů vhodná a jak využívat týmové spolupráce.
Proč je ortodontistů tak málo?
Poptávka lidí po krásných rovných zubech se zvyšuje, mnozí se nechtějí spokojit s tím, co jim v ústech roste. Současně si uvědomte, že po promoci se zubní lékař připravuje na obor ortodoncie ještě další tři roky. To znamená, že dál studuje v rámci tříletého specializačního vzdělávání na akreditovaných pracovištích, mimo to navštěvuje různé odborné akce, kurzy, kongresy u nás i v zahraničí. Až poté může složit specializační zkoušku z ortodoncie a smí začít v oboru samostatně pracovat. Tento systém se nějakou dobu hledal, takže bylo období, že noví ortodontisté nepřibývali a ti už existující byli přetíženi.To už dnes přestává platit. V republice máme okolo 45 školicích míst na sedmi akreditovaných pracovištích a každý rok nám atestuje asi 15 nových ortodontistů. A to je, myslím si, docela dost na to, aby byly uspokojeny potřeby pacientů.
Co se změnilo v ortodoncii za posledních dvacet let?
Před dvaceti lety, přestože existovala specializace v ortodoncii, se jí říkalo „čelistní ortopedie“. Každý zubní lékař dělal, co mohl. Někdy dobře, jindy špatně, protože ne vždy měl dostatečné znalosti. Byl problém sehnat odbornou knížku, cestovat na odborný kongres. Tohle se už naštěstí změnilo. A mění se i technické přístupy. Nyní je celosvětovým standardem léčba fixními ortodontickými přístroji, které proti běžným snímacím aparátům mají výhodu jednak pevného usazení v ústech, jednak podstatně větší účinnosti. Vylepšila se také diagnostika, například digitální rentgenografie je již běžným vyšetřením, dále máme digitální fotografii chrupu, rozvíjí se počítačové třírozměrné rentgenové zobrazení, které se ovšem zatím používá jen u těžších případů. Díky těmto metodám lékař lépe diagnostikuje pacientovu vadu a zpracovává léčebný plán.
|
|
|
MUDr. Jiří Petr (*1956)
Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze, obor stomatologie. Pracoval na I. stomatologické klinice téže fakulty, později na OÚNZ v Praze 5. Od roku 1994 má v Praze na Vinohradech samostatnou ortodontickou praxi. Vyučuje také zubní lékaře, kteří se připravují na dráhu ortodoncie na ortodontickém oddělení Kliniky zubního lékařství I. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice Praha. Od roku 2004 je předsedou České ortodontické společnosti. Je také členem Evropské ortodontické společnosti a Světové ortodontické asociace.
|
|
Léčebný plán? To zní jako z dob plánovaného hospodářství.
Nepřipomínejte. Ale ortodontista léčebný plán skutečně potřebuje, protože naše léčení trvá řadu let. Někdy je to jednoduché – přijde ke mně už dospělý člověk a chce srovnat mezeru mezi předními zuby. Na to stačí nasadit fixní rovnátka menšího rozsahu a jen na několik měsíců. Takový plán sestavíte okamžitě. Ale nad jiným přemýšlím klidně celý víkend. Třeba když je zapotřebí chirurgický zákrok. Někdy jsou křivé zuby důsledkem špatně postavené čelisti. To můžete spravit jenom operací. Operace se dá dělat až u dospělého člověka, kterému už čelist neroste. Ale s chirurgem ji můžu konzultovat už léta předem. Třeba už od chvíle, kdy je pacientovi jen sedm a dospělý chrup mu teprve začíná růst, nastavuji pomocí rovnátek zuby tak, aby se pozdější operační zákrok co nejlépe podařil. Zdůrazňuji, že léčebný plán vždycky domlouvám s pacientem.
Jsou to nakonec jeho zuby...
Samozřejmě, pacient sám, případně jeho rodiče, když je nezletilý, si rozhoduje, jak chce chrup napravit. Obvykle to bývá tak, že mladí lidé, tak zhruba do čtyřiceti let, požadují radikální změny. Lidé starší bývají se svým vzhledem smířenější, chtějí změnit jenom ty nejvýraznější nedostatky či spíše udržet současný stav. Nejsložitější bývají pacienti v pubertě. V tom věku jim výborně fungují rovnátka a dal by se jim velmi dobře napravovat chrup. Jenomže nefunguje člověk – nečistí si zuby, nechodí na kontroly, odborně tomu říkáme, že pacient nespolupracuje. Přitom já můžu dát rovnátka jen na zdravé a nezkažené zuby. Ale co se zanedbá v pubertě, dá se později napravit, i když třeba složitěji.
Jakým směrem se ortodoncie ubírá dnes?
Sílí trend, že rovnátko by nemělo být vidět. Již delší čas se používají méně nápadné součásti fixních přístrojů v barvě zubů a světlé drátky, které při běžném pohledu splývají se zuby. Jinou metodou je umisťování zámků rovnátek na vnitřní strany zubů. Zatím si ale nejsem jist, jestli bych osobně mohl zaručit svým pacientům stejný léčebný efekt jako při obvyklém umístění. Proto tuto léčbu zatím nenabízím. Začíná se dále prosazovat kombinování rovnátek s malými chirurgickými výkony, takže se ortodontické změny dostavují rychleji. Tyto metody považuji za progresivní a pro pacienta atraktivní.
Kolik pacienta stojí rovnátka?
Náklady na ortodontickou léčbu se pohybují v řádu tisíců až desetitisíců korun podle její obtížnosti. Zdravotní pojišťovny smluvním lékařům hradí náklady na provedenou práci a část nákladů na snímací aparáty podle závažnosti léčené vady a v závislosti na věku pacienta. Materiál pro fixní přístroje hradí pacienti.
Řídí se nároky na vzhled zubů i módou?
A víte, že ano? Historicky se za krásný považuje chrup, který je symetrický. Ale jiné parametry se mění. Dnes je například módní obličej s čelistmi a zuby umístěnými více vpředu a s plnými rty. Nebo když jsou při úsměvu vidět asi jeden až dva milimetry horní dásně, vypadá člověk mladší a působí to poněkud pikantně. Za estetický úsměv se považuje, pokud průběh řezacích hran horních předních zubů odpovídá průběhu horního okraje dolního rtu. Když se pacientům po letech nošení rovnátek podaří mít místo původních nehezkých zubů zuby jako umělecké dílo, vidím, jak jim vzrostlo sebevědomí. To prostě poznáte.
|
|
|
|
 |
obsah čísla 81 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
