Malířův ateliér jsem navštívila před pěti lety. Ošuntělý nuselský činžák jako by v sobě skrýval papiňák, který může každou chvíli explodovat. To byly křičící obrazy s eruptivními názvy, jež se plazily ze stěn, šuplat i stropu. Jako až šokující protiklad působil pečlivě uklizený prostor, uspořádané štětce, barvy, čistý stůl. „Potřebuji pořádek a řád,“ řekl mi tehdy. A vyprávěl, jak každý den vyráží z domova z pražských Košíř přes železniční most nad řekou Vltavou a večer zase zpátky. Jak symbolické.
Těšila jsem se, jaké další vnější barvy uvidím a vnitřní hlasy uslyším. Co vychrlil Singerův neutuchající gejzír síly a fantazie, jemuž sám říká ropný pramen. Jenže ateliér přestal existovat, dům se zbortil.

 
Jeskynní malby
Sedíme ve vinárně a mě obtáčejí vlákna Singerovy fantazie. Malíř působí neúnavně, nakažlivě radostně. Jakou nevyčerpatelnou fantazií jsou někteří lidé obdařeni! „To je ta bytost ve mně, co si půjčuje moje tělo,“ říká tomu on sám.
Komiksy byla zimní komorní práce. Pak přišlo jaro a vyhnalo malíře ven. Vytvořil sérii tzv. hibernovaných obrazů, které rovněž vycházejí z komiksu, ikonografie, znaků. Ty se mu dostaly i do grafik. Jejich hlavním aktérem je obří fantaskní krab, který požírá ženské tělo. Výstup krabů je součástí cyklu Apokalypsa 2012. Některé grafiky tvořil v dílně galerie Dolmen, „další dělám tam dole, v kanceláři,“ mávne rukou.
 

 
Vejdeme do vinného sklepa, tmavého prostoru, kde lidé obvykle degustují spíš víno než výtvarné umění. „Dříve se také dělalo umění ve sklepích, vytvořím tady z toho chrám!“ Suterén vinárny zdobí monumentální nástěnná malba Jeskyně Velkého třesku, na níž se míhají elementární částice, kosmická tělesa, ženy, démoni, mimozemšťani i sám autor. Trochu to připomíná umění primitivních národů, ale i mayské symboly. „Systém znaků v jeskyních je stejný po celém světě, cítím to propojení, ale nevím, jak se mi to tam dostalo.“ Nástěnná malba je částí projektu Velké knihy přítomnosti. Na ní bude výtvarník pracovat až do roku 2012, kdy přijde konec světa. To říká on. S nadsázkou, nebo snad skutečně věří předpovědím starých Mayů?
„Cítím, že se něco děje, ale na tyhle věci já moc nejsem. Přímočaře mě to nijak nezajímá a navíc, mně teď zmizely veškeré sny a vize. Zůstaly jen ty znaky.“