Editorial (2010/82)
Irena Jirků  
SANQUIS č.82/2010, str. 10

Jeskyni plavců objevil ve východní Sahaře roku 1933 maďarský badatel László Almásy a pojmenoval ji podle nástěnných maleb, na nichž jsou znázorněny lidské postavy připomínající plavce. Pro Almásyho to byl jasný doklad toho, že v poušti kdysi existovaly velké vodní plochy. Od té doby se do tohoto Starého i Nového údolí maleb vypravilo bezpočet vědeckých expedic včetně jednoho filmového štábu, který posléze natočil slavného Anglického pacienta. Byla to jistě masivní invaze, při níž skoro kámen nezůstal na kameni.

Není divu, že když se v roce 2008 do stejné lokality chystali čeští egyptologové, nedělali si příliš velké iluze, že mohou objevit ještě něco nového. Po dvou letech výzkumů si však dovolují tvrdit, že 1/ na nástěnných malbách ve slavné jeskyni nejsou žádní plavci, ale mrtví lidé vstupující do „onoho“ světa,
2/ že tyto malby vznikly o několik staletí dříve, než se začala v údolí Nilu rozvíjet staroegyptská civilizace. A kde že se tedy sama vzala? Je dost pravděpodobné, že jejími přímými ideovými předchůdci byli právě tvůrci těchto maleb – a přišli k Nilu z pouště!
Teorie českých egyptologů je převratná, objevná. Může – bez přehánění – přepsat světové dějiny.
Vzpomínáte si, kdy naposledy jste v takových souvislostech četli o Češích a o jejich úspěšné práci?

            Irena Jirků, šéfredaktorka
 
P. S.: Text prof. Miroslava Bárty z Českého egyptologického ústavu najdete na straně 44, objevné možná pro Vás budou i další články – doporučuji str. 12–17 (malíř Singer), 26–31 (Bílkova vila)...

Vpravo: Michal Singer: Malá hibernace I, repro: © Michal Singer

 

Celý článek ve formátu pdf naleznete zde.



obsah čísla 82 ročník 2010





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA