| Akutní zánět slepého střeva |
|
Kristýna Čillíková |
| SANQUIS č.81/2010, str. 81 |
Revize textu: MUDr. Karel Lukáš, CSc., IV. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze
Medicínský název nemoci: akutní zánět červovitého přívěsku, akutní apendicitida
Lidový název: apendix, slepák, apendicitida, apendicitis, slepé střevo
Příznaky: bolest nejčastěji v pravém dolním břišním kvadrantu, pocit na zvracení, nechutenství, nadýmání, zácpa nebo průjem, zrychlený tep, zvýšená tělesná teplota (kolem 37,5 °C), zvracení, schvácenost.
|
|
|
Věk nemocného: nejčastěji onemocní děti a mladiství, s přibývajícím věkem pravděpodobnost onemocnění klesá, ale nedá se zcela vyloučit.
Prevence: částečně se dá zánětu předejít stravou bohatou na vlákninu, ale riziku se zcela vyhnout nelze.
Diagnóza: Anamnéza, klinické vyšetření: prohmatání a proklepání břicha, změření pulsu a teploty, vyšetření per rektum (prstem přes konečník). Přístrojově lze diagnózu podpořit rozborem krve (zvýšení počtu bílých krvinek ukazuje zánět) či ultrazvukem.
Léčení: V případě slabého zánětu lze volit konzervativní léčení, které spočívá v pobytu na lůžku, přísné dietě a ledových obkladech na břicho. Zánět může odeznít bez nutnosti chirurgického zákroku, ale časem může znovu vzplanout. Častěji se volí operační léčba, kterou lze provést buď laparoskopicky (tři malé otvory, kratší rekonvalescence), nebo klasickou otevřenou operací jedním krátkým řezem.
Prognóza: Důležitá je včasná návštěva lékaře s včasnou diagnózou, jinak hrozí komplikace v podobě zhoršení a rozšíření zánětu s následnou složitější léčbou.
Na koho se obrátit: V první fázi na praktického (obvodního) lékaře, který vyloučí jiná onemocnění. V případě akutního zánětu pacienta odešle přímo na chirurgii k operačnímu odstranění slepého střeva.
Chcete vědět víc? Čtěte v archivu Sanquis!
MUDr. Jaroslav Štuj, CSc., As. MUDr. Luboš Zeman, MUDr. Pavel Dušek: Dětská apendicitida, její diagnostika a léčení (tištěný Sanquis č. 27/2003)
http://www.sanquis.cz/indexf.php?linkID=art616
Zánět a imunita
Zánět je komplexní reakce těla na jakýkoli podnět potenciálně narušující rovnováhu v organismu. Zánětová reakce se děje prostřednictvím imunitního systému, rozlišujeme imunitu přirozenou a specifickou. Přirozená imunita se dědí z generace na generaci jako málo proměnlivá složka našich genů a je základem imunitní reaktivity člověka. Pouze složky přirozené imunity jsou schopny rozpoznat v množství podnětů, kterým je člověk vystaven, ty podněty, které představují „signály nebezpečí“. Specifická imunita je evolučně mladší větev imunitního systému a dotváří se výrazně individuálně, především v době po narození, pod vlivem podnětů vnějšího světa, zejména mikrobiálních. Přirozená a specifická imunita se v antiinfekční obranné reakci optimálně doplňují. Více o zánětu viz archiv Sanquis, článek Zánět – kolik podob? prof. MUDr. Jana Krejska, DrSc. (tištěný Sanquis č. 49/2007), na
http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art160.
Foto: Dreamstime
|
|
|
 |
obsah čísla 81 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
