Letní úrazy a jiné nehody |
MUDr. Martin Gregora |
SANQUIS č.79/2010, str. 69 |
Prázdniny jsou dobou her a dětských radostí, ale také řady nehod, zranění, lehčích i vážnějších úrazů. Oproti jiným ročním obdobím léto přináší také „speciální“ nebezpečí v podobě přehřátí organismu, spálení kůže, uštknutí, otravy, poleptání medúzou... Co v takových situacích rychle podniknout?
|
|
Statistiky jsou neúprosné: podle údajů České pojišťovny došlo za loňský rok v průměru k 427 úrazům denně, z toho 22 % (94 úrazů) připadlo na děti do 18 let. V létě se pravidelně tento počet zvyšuje o 10–15 %. Většinou jde o drobná chirurgická poranění, zlomeniny předloktí a podvrtnutí kotníku. Léto ale navíc rozšiřuje spektrum úrazů o tepelná poškození (popálení, úžeh, úpal), tonutí, některé typy otrav (otrava houbami), uštknutí hadem, alergickou reakci po bodnutí hmyzem nebo poleptání medúzou.
Tepelná poranění Vysoké teploty poškozují organismus – buď celkově (přehřátí), nebo v místním rozsahu (opařenina, popálenina). Příčinou přehřátí (úžeh, úpal) je pobyt v uzavřeném prostoru, kde při vysoké teplotě neproudí vzduch, nebo v horkém prostředí s vysokou relativní vlhkostí vzduchu. Pot se nestačí odpařovat z povrchu těla a vzniká úpal. Přehřátí organismu – úžeh – hrozí také při dlouhodobém pobytu na slunci. Ten bývá často provázen slunečními popáleninami. Na vzniku přehřátí se může podílet i větší fyzická námaha (sportování, delší výlety) spojená s nadměrným pocením při nedostatečném příjmu tekutin a solí. Přehřátí se projeví vysokou teplotou, a to zejména při úžehu, dále únavou, bledostí, bolestí hlavy, pocitem na zvracení, rychlým povrchním dýcháním, zrychleným pulzem. Při těžkém přehřátí člověk blouzní a může dojít až k poruše vědomí. Trvá-li stav déle, objevují se svalové křeče. První pomoc: Dítě uložíme do stínu nebo do chladné a dobře větrané místnosti a uvolníme mu oděv. Nohy podložíme, aby byly výše než zbytek těla. Nemocného šetrně ochlazujeme studenými obklady na čelo a končetiny nebo vlažnou sprchou a doplňujeme tekutiny (ideální je chladná minerálka pro svůj obsah solí). Kůži spálenou sluncem ošetříme vhodným krémem.
Popáleniny, opařeniny Patří k nejčastějším úrazům v domácnosti, ale bohužel také provázejí letní grilování a jiné akce spojené s otevřeným ohněm. Popálit se může dítě také žíravinou, kterou najde třeba v dílně nebo v garáži. Riziko se zvyšuje, když je látka v neoriginální lahvi. Podle závažnosti rozlišujeme tři stupně popálení. První stupeň popálení je nejlehčí a nejlépe se hojí. Při druhém stupni popálení jsou poraněny hlubší vrstvy kůže, vzniká otok, postižené místo zarudne, tvoří se puchýře. Popáleniny se hojí déle, ale kůže se obvykle uzdraví stejně dobře jako u popáleniny prvního stupně. Třetí stupeň je nejvážnější, zasaženy jsou všechny vrstvy kůže. Hojení trvá dlouho a tvoří se jizvy.
|
|
|
První pomoc: Základem je rychle, ale opatrně odstranit oblečení prosáklé horkou vodou, tukem či žíravinou a krátce ochladit postižené místo proudem studené vody. Ránu pokud možno sterilně zakryjeme a dítě odvezeme k lékaři. Když na dítěti vzplane oděv, většinou se v panice rozeběhne, čímž podnítí hoření. Proto se doporučuje povalit ho na zem a snažit se uhasit oheň válením po zemi, případně vlněnou látkou, je-li po ruce. Dítě v tomto případě z oblečení nesvlékáme, jinak by se mohla poranění ještě zhoršit. Doma lze s určitou opatrností léčit jen drobné popáleniny nebo opařeniny prvního stupně, které se projeví začervenáním kůže, jsou bez puchýřů a menší než dlaň dítěte, a takové, které se nenacházejí na krku nebo na obličeji.
Tonutí Při tonutí se člověku plně ponořenému do vody uzavírají dýchací cesty. Je to život ohrožující stav, provází jej ztráta vědomí. Může dojít k srdeční zástavě. Malé děti, které neumí plavat, mohou utonout i v mělké vodě. Když se dítěti dostane voda na obličej, reaguje tak, že se chce nadechnout, aby mohlo křičet, a vodu vdechne. K tonutí může ale dojít, aniž dítě vdechne vodu – v důsledku reflexní zástavy dechu při ponoření hlavy pod vodu. Když voda vnikne do oblasti hrtanu, mimovolně se uzavře vchod do dýchacích cest hrtanovou záklopkou. Při správném postupu zachránce se menší vdechnuté množství vody vstřebá z plic a postižený není bezprostředně ohrožen na životě. Při vdechnutí většího množství sladké vody, která se vstřebá z plic do krevního oběhu, dojde ale k naředění krve a rychlému rozpadu červených krvinek. Slaná voda má naopak tendenci nasávat tekutinu z krevního oběhu do plic. Dochází k zahuštění krve v cévách a k otoku plicní tkáně. To následně přináší další závažné komplikace. Proto nikdy stav postiženého po tonutí nepodceňujeme. Lékařské vyšetření a ošetření je na místě. První pomoc: Tonoucího musíme co nejrychleji vytáhnout z vody a uložit do polohy s horní částí těla mírně skloněnou a s hlavou otočenou ke straně. Sníží se tak riziko vdechnutí vody nebo zvratků. Voda z velkých dýchacích cest může vytéci. Je třeba sledovat základní životní funkce – dýchání a krevní oběh. Pokud tonoucí nedýchá, vyčistíme mu dutinu ústní, zakloníme hlavu a zahájíme umělé dýchání dvěma rychlými, hlubokými vdechy. Při srdeční zástavě začneme s nepřímou srdeční masáží s rychlou frekvencí, minimálně 100x za minutu, v poměru 30 stlačení hrudníku ku 2 vdechům. Voláme záchrannou službu a pokračujeme v resuscitaci do jejího příjezdu, nebo dokud tonoucí nezačne dýchat. Po celou dobu musíme také pečovat o jeho tepelný komfort.
Otravy houbami Předně je třeba říci, že houby nejsou vhodné pro malé děti, zejména pro děti do tří let. Špatně se tráví a případná otrava houbami má u nich těžší průběh než u dospělých. Z hlediska výživového dítěti houby nic zvláštního do jídelníčku nepřinášejí. První pomoc: Pokusíme se vyvolat zvracení. Vždy podáme živočišné uhlí (5–10 tablet nebo odpovídající množství v práškové formě). Uchováme zbytky jídla pro případný mykologický rozbor a samozřejmě spěcháme s dítětem do nemocnice.
Bodnutí hmyzem Většinou způsobí jen drobná bolestivá poranění se zarudnutím v místě vpichu, svěděním, případně otokem. Bodnutí včelou nebo vosou ale ohrožuje alergiky. Vážnější nebezpečí i pro zdravé jedince představují mnohočetná bodnutí, především sršněm. První pomoc: Po bodnutí včelou nebo sršněm se pokusíme nejprve odstranit žihadlo z rány, kterou následně ochladíme studeným obkladem nebo ledem. Je-li dítě zraněno v ústech, dáme mu napít něčeho studeného, nebo mu můžeme dát cucat kostku ledu. Je-li po ruce mast, gel nebo tableta s protialergickým účinkem, je vhodné je užít. Pozor – u vnímavého jedince se může rozvinout celková alergická reakce až šokový stav. Zvlášť nebezpečné je bodnutí do krku, hrozí otok a následné dušení.
Popálení medúzou V evropských mořích může nebezpečné popálení způsobit měchýřovka fialová (připomíná modrý průsvitný sáček plovoucí ve vodě). Popálení provází silná palčivá bolest, kůže zčervená, mohou se vytvořit puchýře. Hrozí potíže s dýcháním a mdloba, kterou způsobuje vniknutí jedu do krevního oběhu. První pomoc: Odstraníme vše, co po žahnutí zůstalo na kůži, třeba hrstí vlhkého písku. Menší ránu ošetříme antihistaminovou mastí nebo gelem (například Fenistil gelem), větší sterilně překryjeme. Při celkové reakci spojené s dušností či poruchou vědomí voláme záchrannou službu.
Uštknutí zmijí Po uštknutí se v místě poranění rozvine silná bolest, rychle se šíří do okolí, poté vzniká otok. V místě zranění bývají na kůži dva asi centimetr od sebe vzdálené vpichy, někdy je patrný jen jeden. První pomoc: Končetinu nezaškrcujeme, ránu nevysáváme. Podložíme ji dlahou a znehybníme. Nemocnému zajistíme teplo, klid, dostatek tekutin a přivoláme lékařskou pomoc. Vždy je potřebný transport do zdravotnického zařízení!
Nejlepším řešením je prevence Poraněním se dá do značné míry předcházet. Stejně jako cyklistická helma může zachránit před poraněním hlavy, umění plavat znamená nižší riziko tonutí. Houbaření je sice zábava pro celou rodinu, malé děti se ale bez smaženice obejdou. A když asistují při rozdělávání ohně, dospělí je musí pečlivě hlídat. REDAKČNĚ KRÁCENO, PLNÉ ZNĚNÍ NAJDETE V RUBRICE SANQUIS PLUS - MEDICÍNA.
|
|
|
|
|
obsah čísla 79 |
|
ročník 2010 |
|
témata |
|
SANQUIS PLUS |
|
GALERIE SANQUIS |
|
PORADNA |
|
|