Vaše první album je jedinečné přístupem k posluchači – tím, jak ho nechává velmi pozvolna do hudby vstupovat. Jak vznikalo?
Oslovil jsem ke spolupráci hráče na varhany Hammond Ondru Pivce, v jehož kapele Organic Quartet již několik let hraji. Hammondky se s kytarou dobře pojí, tak jsem toho rád využil. Protože s Ondrou se dobře známe, přizval jsem ještě jako nový element polského hudebníka Lukásze Zytu. Nikdy předtím jsem s ním nehrál, ale vždy když jsem ho slyšel, moc se mi jeho projev líbil.

Co vás při komponování inspiruje?
Jde mi to tak nějak samo. Moje skladby nejsou dlouhé a složité kompozice. Spíš postupuji tak, že když mě něco napadne, tak to zapíši. Někdo skládá racionálněji, rozpracovává určité určité motivy a potom k nim sbírá ještě další prvky. Myslím, že ve výtvarném umění je to podobné. Někdo něco načrtne a má pocit, že tak to má být, jiný zase pracuje na obrazu velmi dlouho. Moje díla většinou nejsou komplikovaná, jsou to melodie, které mě napadnou v danou chvíli, nejdéle v rámci několika hodin.

Postavení jazzových hudebníků v Americe dobře znáte díky svým pracovním kontaktům. Liší se podmínky tamějších jazzových muzikantů?
Ve Spojených státech mají daleko lepší výchozí situaci. Co se týče jazzové hudby, připadá mi tam školství na vyšší úrovni. Celkově v Americe je daleko jednodušší se naučit jazz, protože je tam v tomto ohledu silná tradice, kdežto my se u nás jazzové skladby musíme složitě učit. Oni je znají z rádia a slýchali je již jako děti. Navíc každý učitel tam má mnohem více dostupných informací o jazzu, ke kterým se člověk v Evropě obtížně dostává. Na druhou stranu uplatnění v Americe není jednoduché. Musíte obstát v obrovské konkurenci.

A zlepšuje se postavení jazzu u nás?
Postupně ano. V současné době vzniká v Evropě velké množství zajímavé jazzové tvorby. Mnoho skvělých jazzových muzikantů bydlí v Evropě! Začíná to být pomalu vyvážené, myslím si, že jsme na dobré cestě. Máme mnoho příležitostí kde hrát. A stále více lidí u nás vyhledává kvalitní kulturu – a to platí i pro jazz.

Vaše druhé album se jmenuje In New York On Time. Jaké je?
Je to projekt mých snů. Pojal jsem totiž nápad natočit album s lidmi, kteří patří do kategorie nejlepších jazzových muzikantů na světě. S každým z vybraných hudebníků jsem se již předtím trochu znal. Asi největší hvězdou z nich je kontrabasista George Mráz, původem Čech, který zamlada odjel do Ameriky a udělal tam velkou kariéru. To, co se podařilo jemu, se nepodařilo žádnému jinému českému jazzovému hudebníkovi.

Natáčení alba se světovou špičkou a ještě v cizí zemi muselo být organizačně náročné...
Bylo to skutečně velké dobrodružství. Celkem jsem kvůli tomu do Ameriky cestoval dvakrát. Naplánoval jsem řetězec akcí, které musely na sebe perfektně navazovat, jinak bychom natáčení nestihli. Například jsem si musel půjčit malou dodávku, abych mohl všechny hudebníky odvézt z New Yorku do studia, které se nachází v New Jersey. Kvůli tomu jsem si také zařídil mezinárodní řidičský průkaz. Nikdy předtím jsem ale neřídil vůz s automatickou převodovkou. Takže když mi v New Yorku, kde je extrémně silný provoz, dodávku předali, bál jsem se, že se objeví nějaký problém a celá akce se bude zpožďovat. Ale nakonec to vyšlo. Člověk zkrátka musí mít odvahu.