Volnější pravidla
Dnes zdobí průčelí obnovené haly zlatá mozaika, další velká mozaika pokrývá západní stěnu mešity. Větší část komplexu zabírá mramorem vydlážděné nádvoří, nad kterým se tyčí tři minarety – Ježíšův, Nevěstin a minaret Al-Ghabiyya. To vše má zvlášť nezapomenutelný půvab za večerního osvětlení.
Pokud si Umayyadskou mešitu chce prohlédnout „nevěřící“, nic mu v tom nebrání. Muž v krátkých kalhotách a žena v sukni, která nesahá až ke kotníkům, s odhalenýma rukama a bez šátku na hlavě, vyfasuje v šatně pro návštěvníky nevzhledný šedivý plášť s kapucí. Pak už jen stačí před hlavním vchodem zout boty a vejít na velké nádvoří. Největší a nejstarší damašská mešita je přece jenom prvořadou turistickou atrakcí, a tak zdejší náboženští hlídači nad lecčíms přimhouří oči. Pokud by žena chtěla vejít do běžné mešity se šátkem, který jí zcela nezakrývá vlasy, téměř jistě by vznikl problém. V největším damašském svatostánku běžná pravidla tak úplně neplatí (jistě se na tom podílí i skutečnost, že syrský politický režim má poněkud socialistický charakter). 

 
Na rozlehlém nádvoří panují až překvapivě liberální poměry. Muslimské rodiny tu posedávají kolem stěn, hlasitě se baví, někteří dokonce jedí. Barevně „vyoblečkované“ holčičky (jejich maminky si nejspíš vynahrazují skutečnost, že ony musí své moderní oblečení skrývat pod černými hábity) se skoro až předvádějí, kluci v džínách dělají stojky… Prostě atmosféra připomínající městský park. Pokud si člověk dá jenom trochu pozor, může i bez hrozícího konfliktu fotit krásné syrské ženy, ovšem raději s pořádným teleobjektivem. Ale už jen procházet se bosýma nohama po dokonale hladké, čisté dlažbě, zchladit si ruce a obličej u fontány, a pak se usadit někde ve stínu, užívat si klidu (k mešitě se přichází únavně rušným orientálním tržištěm) a jednoduše se dívat kolem sebe, je příjemný a rozhodně dostatečně zajímavý zážitek.