| Google knihy nezabíjí |
|
Pavel Kočička |
| SANQUIS č.77/2010, str. 46 |
| Co by dnes podnikl Karel Čapek? Jak tvrdila na svých reklamách společnost Google, do vyhledávače by zadal „mlok typické znaky“, ale také by mohl hledat „svátek Josef“. Inzeráty tak s nadsázkou ukazovaly, jak moc se náš život změnil. Obchodní ředitelka českého Googlu Taťána le Moigne se za svou firmu bije, jako by ji sama založila.
|
|
Jaký by podle vás byl svět bez Googlu?
To je stejné jako se ptát, jaký by byl svět bez elektřiny. Přínos Googlu je v demokratizaci přístupu k informacím. Dnes se nám tato hodnota zdá běžná, ale já jsem vyrůstala v systému, kde to tak nebylo. Podobnou změnu kdysi způsobily knihy. Tenkrát to trvalo stovky let a zdaleka nebyl přístup ke knihám vnímán jen pozitivně, ale dokážete si dnes představit svět bez knížek? Náš vyhledávač je v něčem hodně podobný. Jen tenkrát se ta změna neudála tak rychle, jako k ní dochází v globálním kontextu dnes, protože svět nikdy nebyl tak propojený.
Jak budou vypadat knížky v budoucnosti? Teď je zrovna převádíte na internet, nezabíjíte je?
Opět si dovolím analogii: je to jako ptát se, jestli televize zabíjí kino. Obojí přece funguje víceméně nezávisle. V zásadě můžete žít bez televize, kina, dokonce i bez novin. Ale potom je otázka jak a proč. Spíš je důležité se naučit s věcmi pracovat. Já bych si během našeho rozhovoru mohla vyřizovat na telefonu maily a nedělám to, protože bych zítra skončila v blázinci. Je důležité se naučit s vymoženostmi dnešní doby pracovat a nepřeceňovat jejich roli. A začíná to u dětí. Tak třeba můj osmiletý syn nemá dodnes ani počítač, ani mobil a na YouTube byl asi desetkrát.
To by asi spoustu rodičů zajímalo, jak toho dosáhnout.
Když byl mému synovi rok, koupila jsem si knížku Umět říkat ne. A tak mé dítě ví, že když máma nebo táta řeknou ne, tak to znamená ne. Taky ví, že nebude mít všechno, je k tomu odmalička vedený. Nejsme blázni a počítač mu v danou chvíli koupíme, protože to považujeme za důležité. Ale v osmi letech mají děti dělat jiné věci než trávit hodiny před počítačem. My si třeba teď čteme Jirkův tajemný klíč k vesmíru od Stephena Hawkinga. A vidíte, jsme zase u těch krásných knížek.
Českých knížek ještě na internetu tolik není, nicméně Google se už v češtině etabloval zdárně.
Když už jsem dostala příležitost pracovat pro Google a pokusit se dostat do České republiky spoustu špičkových technologií, neváhala jsem. Přitom česká pobočka vůbec neměla vzniknout.
|
|
|
Jak k tomu došlo?
Jednali jsme o tom, že bych do firmy nastoupila, už jsme se bavili poměrně dlouho a já jsem jim nakonec řekla, že nechci na regionální pozici do Londýna, protože mám v Praze rodinu. Když se mě ptali, co bych chtěla dělat, nadhodila jsem, že chci otevřít českou pobočku, a oni mě vzali vážně. Pro založení pobočky tedy racionální argument nebyl prakticky žádný. Google byl na českém trhu trojkou ve vyhledávání a o to víc je mi společnost Google sympatičtější, že do toho šla.
Fungovalo to?
Samozřejmě to chvíli trvalo. Nejprve jsme museli získat inženýrskou podporu uvnitř firmy, aby naučili vyhledávač česky a dali nám další služby. Ale potom už jsme spouštěli každý měsíc novou českou službu. Využila jsem všech pozitiv, která tato země má, abych nám v rámci Googlu vydobyla silné jméno. Google je plný lidí, kteří mají rádi těžké úkoly a výzvy, a nám se podařilo vysvětlit, že má smysl sem investovat. Minimálně jako laboratoř na vyzkoušení nových věcí Česká republika funguje skvěle. Takže třeba u Street View jsme byli dvanáctou zemí na světě, kde se služba objevila, přitom je to drahá technologie.
Loni v listopadu zaplnily ulice vaše vtipné reklamy. Jak vás námět napadl?
Často od uživatelů slýcháme, že by potřebovali, abychom jim občas pomohli se v našich produktech lépe zorientovat. A také že nejsme vůbec vidět. Reklamou jsme chtěli říct, že jsme tady a základem naší práce je vyhledávání.
|
|
Taťána Le Moigne (*1967)
Vystudovala obor automatizace systémů řízení na VŠE v Praze. Od roku 1990 pracuje v oblasti informačních technologií, z toho strávila deset let ve společnosti Microsoft. Provozuje vlastní firmu, ve které sama navrhuje a prodává dětské deskové hry. Na svém kontě má již čtyři tituly. Od října 2006 je ředitelkou české pobočky společnosti Google. Před nástupem do Googlu měla vlastní konzultační firmu. S manželem Vassilim le Moigne žila několik let v Německu a v Anglii. Jejich syn se narodil v lednu 2002 ve Francii.
|
|
|
To pro vás není zrovna typické mít někde reklamu. Proč ta změna?
Google jako společnost se mění. Ovšem stále je pro nás nejdůležitější vyhledávání a hlavním zdrojem příjmů je internetová reklama. Ale zároveň máme také produkty z úplně jiných oblastí. Jenom za loňský rok je to platforma pro mobilní telefony Android, prohlížeč Chrome nebo technologie Street View, která poskytuje virtuální procházky městem. Dnes už nejsme univerzitní kampus, ale významná firma, a to s sebou nese byznysová rozhodnutí, která se nemusí nutně týkat jenom našich reklamních produktů.
Ve spoustě knih se můžeme dočíst, že když ve firmách nastoupí místo nadšenců účetní, znamená to konec kreativity.
Při nástupu do Googlu jsem absolvovala konferenci pro zaměstnance, na které vystoupil náš CEO Eric Schmidt a mluvil o tom, jak je pro Google důležité zachovat si firemní kulturu. Tehdy jsem moc nechápala, o čem mluví. Ale když jsem pak začala obcházet své kolegy v Googlu a vysvětlovat, proč by měli investovat právě do České republiky, tak jsem to pochopila. Myslím, že se Googlu daří zachovat si výjimečnou energii, která mezi jeho zaměstnanci stále je a která znamená mimo jiné, že lidé dělají to, čemu věří, že je správné. Za dvacet let práce jsem zažila ve firmách mnoho diskusí na téma, jak vydělat co nejvíc peněz. Ale v téhle firmě jsem primárně zažila diskuse o tom, jak udělat lepší produkt pro naše uživatele. Řeknu vám, že to byla pro mě obrovská úleva a zároveň radost.
Jeden ze zakladatelů firmy Sergey Brin nedávno připustil, že Googlu chybí emoční inteligence. Co tím myslel?
To možná souvisí s tím, že firma stárne. Podle mě tím chtěl Sergey říct, že dříve jsme byli firma, za kterou uživatelé sami šli kvůli jedné službě: vyhledávání. Dnes jsou však očekávání uživatelů jiná. Google je globálně úspěšná firma se spoustou služeb a pravdou je, že pokud vám svět nerozumí, tak máte problém. A my samozřejmě chceme, aby nám uživatelé rozuměli. Proto je třeba zvolit jiný typ komunikace a uživatelům lépe přiblížit, jaká je přidaná hodnota našich služeb.
Odborníci tvrdí, že vám dochází dech, protože spíše kopírujete konkurenci a nepřicházíte s novinkami.
Zopakuji pár argumentů: nový prohlížeč Google Chrome. Street View. Mobilní platforma Android. Toto jsou pro Google strategické a zcela nové služby spuštěné jen v průběhu posledního roku. A všechny v češtině. Dech nám zase až tolik nedochází, spíše je neuvěřitelné, že dokážeme pořád tak rychle inovovat. Stále jsme schopni na sebe vzít riziko, že se nám něco nepovede a utrhneme si ostudu doslova před celým světem. Stále ještě to není strach – „radši to nedělejme, držme se svého zlatého pokladu a toho, co nám jde nejlíp“.
Vaše příjmy pocházejí z osmdesáti procent z webové inzerce. Nebojíte se dopadu finanční krize – tedy že lidé budou méně inzerovat?
Naopak. Oproti všem očekáváním jsme měli velmi silný konec loňského roku a tento trend pokračuje. V kontextu krize internet jako médium velmi získává, protože přitahuje pozornost lidí, kteří ho možná dříve nevnímali příliš vážně. Inzerování na internetu může být pro některé doposud tak trochu nepochopitelná alchymie, ale na druhou stranu je cílené, přesně měřitelné, cenově obrovsky efektivní a navíc stále pod kontrolou klienta, takže čím dál více lidí zjišťuje, že má své velké výhody. Koneckonců, když lidé vyhledávají – což na internetu dělají prakticky neustále – projevují o něco zájem. A to je právě ten ideální moment k ovlivnění potenciálního zákazníka. Vyhledávání je zrcadlem doby, chytré firmy tohle už dávno vědí a jsou tedy na internetu v ten správný moment vidět.
|
|
Když jsou knihy on-line
„Kdybych tak mohl v knihách vyhledávat tak snadno jako na internetu.“ Tahle myšlenka napadla Google již v roce 2004. Tehdy se firma dohodla s velkými univerzitními knihovnami v USA, že kompletně převede jejich obsah do elektronické podoby, která půjde prohledávat. Od té doby naskenovali již přes 10 milionů knih.
Knihovny obsahují často neuvěřitelné poklady, knihy z 18. století i starší, a jejich zpřístupnění na internetu může být jenom k dobru. Na druhou stranu v knihovnách nejsou jenom staré knihy, ale i čerstvé přírůstky, které jsou stále chráněné autorským zákonem, protože autoři ještě žijí. A právě zde se stal Google předmětem sporu.
„Z deseti milionů knih jich 1,5 milionů již není chráněno autorským právem a z těch můžeme zobrazovat všechny stránky,“ říká PR manažerka českého Googlu Jana Zichová. „Potom je tady 1,8 milionu knížek, které jsou v takzvaném partnerském programu, kdy nám nakladatelé sami dávají knihy a určují, které stránky můžeme ukazovat a které ne. Dále zbývá asi sedm milionů knih chráněných autorským právem, ale ne všechny jsou lidem běžně dostupné. Asi pět milionů takových knih nenajdete v obchodech, možná někde na zadní pozici v knihovně,“ dodává Zichová.
|
|
 | | Ukázka z knihy o Londýně z roku 1851, která je v Knihách Google k dispozici celá |
|
|
Právě kvůli těmto knihám spor vznikl – jak je zpřístupnit veřejnosti a neporušit autorské právo? Řešením je zřízení speciálního fondu, ze kterého budou vypláceni autoři. Do fondu půjde příjem jednak z reklamy, jednak od lidí, kteří si zaplatí přístup do služby Knihy Google. Američanům tak bude stačit zaplatit a okamžitě budou mít on-line přístup ke knihám, které se nedají běžně koupit.
Původně se mělo vypořádání týkat všech knih dostupných v USA, ale nakonec jsou z něj vyjmuti evropští autoři, kteří nechtěli být součástí americké dohody. S tímto řešením jsou, zdá se, všichni spokojeni. „Momentálně je pro nás hlavní dohodnout se na vyrovnání v USA. I Evropa je pro nás důležitá, ale je to mnoho roztříštěných trhů, kde bude jednotná dohoda obtížná. Proto chceme nejprve vyřešit situaci v USA.“
Mezitím mohou Knihy Google používat i čeští uživatelé. Stačí zadat adresu books.google.cz a můžete vyhledávat v knihách. Bohužel jich zatím není tolik, jak bychom si představovali. Kromě starých výtisků jsou to zejména knihy z Grady, Baronetu a nakladatelství Euromedia.
|
|
Foto: archiv, Günter Bartoš, děkujeme knihkupectví Academia za poskytnutí prostor k fotografování
|
|
|
 |
obsah čísla 77 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
