| Editorial (2010/78) |
|
Irena Jirků |
| SANQUIS č.78/2010, str. 12 |
Sklářskou školu v Železném Brodě vystavěli v roce 1920 a hned se stala chloubou města, celého regionu, patrně i země. Výstavné učiliště, na svou dobu technicky i odborně prvotřídně vybavené, mělo být protiváhou podobných škol v německých Sudetech. Své role se zhostilo na výbornou, vychovalo plejádu špičkových českých sklářů.
|
|
|
Časy se mění. Uplynulo devadesát let. Poté co v okolí zkrachovaly všechny velké sklárny, bojuje proslulá škola, na níž působili Alois Metelák, Jaroslav Brychta, Oldřich Žák či Stanislav Libenský, doslova o každého žáka. Pryč jsou doby, kdy se o třicet volných míst ucházelo 200 až 300 mladých lidí, dnes jsou pedagogové rádi, když po náročném náboru nastoupí v září 14 nových studentů. Atmosféra zmaru. Tak popisuje Günter Bartoš ve své reportáži nálady, jimž dnes musí čelit skláři v Železném Brodě, zatímco v pražském Uměleckoprůmyslovém museu vrcholí přípravy na jubilejní výstavu k výročí jejich školy. Od poloviny června až do září tady bude vystaveno to nejlepší – práce učitelů i jejich žáků. Dívám se na všechnu tu krásu a nemohu věřit. Není možné, aby českému sklu zvonili umíráčkem...
„Pokud bude sklo autorské, originální a autentické, nikdo na nás nemá,“ řekl prý kdysi profesor Libenský. Byl to skvělý sklář a moudrý muž.
Irena Jirků
Vlevo: Tereza Hanušová: Objekt, hloubková a 3D rytina, 2006
|
|
|
 |
obsah čísla 78 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
