| Prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc. Zažil jsem totální převrat |
|
Libuše Koubská |
| SANQUIS č.76/2010, str. 81 |
Běžné dopoledne v pavilonu E pražské vinohradské nemocnice. V čekárnách oční kliniky sedí pacienti. Co je trápí? Mají onemocnění rohovky, duhovky, živnatky, čočky, bělimy, sítnice, sklivce, zrakového nervu? – opakuju si v duchu dávnou školní látku. Přednosta kliniky prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc., se specializuje na přední oční segment. Operuje hlavně šedý zákal čili kataraktu a rohovku. Už šestatřicet let.
|
|
|
Chtěl jste vždycky dělat oční medicínu? Občas třeba od chirurgů nebo porodníků slýchám, že oční je taková klidná specializace, dobrá pro holky.
Po promoci na lékařské fakultě v Hradci Králové v roce 1971 a po roce vojny jsem pracoval na radiologické klinice, tehdy byl problém sehnat vůbec místo. Tam jsem strávil dva roky, a pak jsem přešel na oční, protože jsem měl nějaké problémy s krevním obrazem, myslel jsem, že by to mohla být reakce na práci se zářením. Můj otec byl oční lékař, takže moje druhá volba byla oftalmologie. V roce 1974 jsem nastoupil na oční kliniku vinohradské nemocnice a už jsem tu zůstal. Když jsem začínal, oftalmologie ještě nebyla operačním oborem. Až postupně, zhruba před pětadvaceti lety, se začala přetvářet v obor, kde operativa převažuje. V oční medicíně jako v některých jiných oborech nastal v té době obrovský technický rozvoj.
Oční lékařství se stalo operačním oborem. To muselo přitáhnout lékaře – muže.
Žen je sice v očním lékařství stále převaha, ale já nerozlišuji medicínské obory na ty pro ženy nebo pro muže. V současné době mám na klinice několik opravdu schopných lékařek. Na rozdíl od USA a západní Evropy ale lékařky u nás nemají takové podmínky, aby se mohly věnovat práci, jak by si přály. Většinou si nemohou dovolit zaplatit pomoc v domácnosti. V tom především spočívá jejich handicap.
Řekl jste, že jste zažil absolutní převrat. Kam se oční medicína za vaší kariéry posunula?
Začalo se operovat pod mikroskopem, začaly se používat nitrooční čočky. Tím nastal převrat v nejčastější nitrooční operaci, tedy operaci šedého zákalu. Dříve jsme byli nuceni dělat na oku velký operační řez, asi půl druhého centimetru, dnes jsou to dva milimetry. Při odstranění šedého zákalu musel pacient zůstat ležet čtrnáct dní v nemocnici, a pak dostal silné brýle na dálku i na čtení– mezi +10 až 14 dioptriemi. Dnes jde půl hodiny po operaci domů a většinou potřebuje slabé brýle pouze na čtení mezi +3 až 4 dioptriemi. To je zásadní přínos jak pro pacienty, tak ekonomická pomoc pro stát. Dál se vyvíjí materiál implantovaných čoček, v refrakční chirurgii se využívá laserová technologie. Oftalmologie se takto začala v naší zemi měnit od počátku devadesátých let.
Mění se také spektrum očních chorob?
Výrazně ne, snad jenom přibylo postižení oka při onemocnění AIDS. Naštěstí je výskyt tohoto onemocnění u nás pořád relativně nízký.
Jaký je vztah očního lékařství k jiným oborům medicíny?
Oční choroby mohou buď postihovat jenom samotné oko, nebo naopak mohou být prvním projevem interního onemocnění právě na očích.
Jak se projevuje stárnutí naší populace?
Je příčinou toho, že přibývá chronicky nemocných. V minulosti pacienti s diabetem umírali o deset, dvacet let dříve, neměli takové léky a péči jako dnes. A protože diabetes provází velice často oční komplikace – postižení sítnice – přibývá pacientů i nám. Diabetické postižení sítnice neboli diabetickou retinopatii lze při včasné diagnóze úspěšně léčit laserem nebo nitrooční operací, a tím lze nemocným zachránit zrak. Také šedý zákal se objevuje především ve vyšším věku, takže zákonitě přibývá i operací katarakty.
Co ještě je oproti dřívějšku nové?
V současné době představuje hlavní civilizační oční chorobu tzv. centrální makulární degenerace, nejfrekventovanější příčina praktické slepoty. Zkratka názvu onemocnění zní VPMD – věkem podmíněná makulární degenerace. Jedná se o chorobu centrální části sítnice, to bohužel znamená toho místa, které nejostřeji vidí na sítnici. Pacientovi zůstane periferní zorné pole, ale centrální zraková ostrost se výrazně zhorší, člověk přestane poznávat lidské tváře, nemůže číst, řídit auto… A právě tato choroba se vyskytuje stále více vzhledem k tomu, že populace stárne. Vyléčit ji nelze, ale jsme schopni zastavit její progresi, v některých případech i zlepšit daný stav. Ve vyspělých státech je toto onemocnění momentálně nejčastější příčinou těžkého postižení centrální zrakové ostrosti u lidí ve věku nad šedesát let.
Dá se příliv pacientů zvládnout?
Je to otázka dobré organizace, ale také otázka ekonomická.
|
|
Stal jste se členem týmu Wilmer Eye Institute, což je špičková oční klinika univerzity Johns Hopkins v americkém Baltimoru.
Velmi jsem si toho vážil – jde o jedno z nejprestižnějších očních pracovišť v USA. Přednášel jsem tam skoro deset let. Byla to velká škola. Seznámil jsem se s nejvýznamnějšími odborníky z celých Spojených států. Někteří z nich pak přijížděli také sem k nám na kliniku ve vinohradské nemocnici, společně jsme tu operovali a pořádali jsme doškolovací kurzy. Stále ještě spolupracujeme s baltimorskou oční tkáňovou bankou. V roce 1992 jsme založili rovněž oční tkáňovou banku v Praze, byla první ve střední Evropě. Dodnes je v této oblasti vedoucím pracovištěm, které dodává tkáně pro transplantace. Tyto tkáně jsou vysoce kvalitní, mají mezinárodní certifikáty, a tudíž je o ně velký zájem. Je to opravdu úspěšný projekt.
Jak je na tom vaše klinika s vybavením?
V roce 1997 jsme získali velký finanční grant z Lionského centra v Chicagu, což nám zásadně pomohlo. Patříme mezi nejlépe vybavená oční pracoviště u nás.
Jste průkopníkem moderní techniky ultrazvukové emulzifikace čočky u nás a jeden z lékařů, kteří tu zahájili a dále rozvíjejí operace šedého zákalu fakoemulzifikací. Co to vlastně znamená?
Fakoemulzifikace je postup při operaci katarakty, kdy se ultrazvukem rozdrtí a odstraní zkalená čočka. Zadní část pouzdra zůstane na místě a do něj se implantuje umělá nitrooční čočka. Tento operační postup jsem se naučil právě v Baltimoru.
Stále operujete. Jak často?
Týdně asi 25 až 30 operací katarakt, dále výkony excimerovým laserem. Mívám vypsány ty komplikovanější zákroky.
|
|
|
|
Prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc. (*1947)
Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Od roku 1974 působí na oční klinice Fakultní nemocnice Královské Vinohrady; již devatenáct let je jejím přednostou.
Od roku 1991 pracuje na 3. lékařské fakultě UK. V roce 1994 byl jmenován profesorem. Je přednostou Katedry očního lékařství 1. lékařské fakulty UK. V roce 1992 založil první oční tkáňovou banku v Československu. Specializuje se na chirurgii předního očního segmentu.
Jako editor a jeden z autorů stál u vzniku učebnice Oční lékařství (2007), která představuje hlavní zdroj informací pro přípravu očních lékařů k atestační zkoušce. Stojí v čele České společnosti kataraktové a refrakční chirurgie.
|
|
|
|
 |
obsah čísla 76 |
 |
ročník 2010 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
