Dnes už si nevzpomíná, při kterém interview si poprvé v duchu říkala, že je to málo. Že jí už nestačí jen pokládat otázky a zaznamenávat odpovědi, že slova nejsou všechno, že se chce dozvědět víc, že chce popsat člověka detailněji, že chce zachytit jeho kouzlo či charisma, jeho krásu i gesta... Že prostě chce mačkat spoušť.
Už vážně neví, kdy se jí to poprvé stalo. Ale od té doby si to pěstuje. Po světě necestuje jako dříve s kolegou fotografem, ale s vlastním fotoaparátem. Jako dříve publikuje svá interview v předních francouzských novinách a časopisech, za tím účelem rozmlouvá se slavnými, významnými i méně významnými lidmi všech národností a povolání a přitom je fotografuje. Je svá, činí tak tedy po svém. Za pár let si pořídila sbírku netradičních portrétů - nedávno ji představila v pražském Mánesu. Nazvala ji prostě: H/and.
Proč ruka? Nehledejte v tom žádný jinotaj. Architekt Jean Nouvel, designer Philipp Starck, mim Marcel Marceau, tanečník a choreograf Tanaka Min, spisovatel Jacques Attali totiž před objektivem Anne de Vandière nedávali „všanc“ svou tvář, ale ruce. A její nápad je pak inspiroval k vlastnímu zamyšlení - a nejen nad dlaněmi...

Gonzague Mellerio, porodník:
„Pracuju rukama... Mám sílu v prstech. Mám silné, mocné ruce... Ruka je skvělá, nemůže ji nahradit žádný jiný nástroj, byť by byl nevím jak sofistikovaný, avantgardní či prostě technicky dokonalý. Během jednoho chirurgického zákroku, kdy slova ztrácejí na významu, stávají se ruce autonomními... Na začátku operace potřebují mozek, potom krok po kroku přebírají iniciativu. Vytěsňují mozek. Mají vlastní paměť. A znají svou roli.“

Leila Menchari, dekoratérka:
„Můj rukopis, tedy má práce, díky mým rukám vyprávějí o tom, kdo jsem.“

Abbé Pierre, duchovní:
„Co vyjadřují moje ruce? Práci a modlitbu.“

Jean Nouvel, architekt:
„Nemám žádný zvláštní vztah ke svým rukám. Vlastně bych si mohl vyčítat, že mi málo slouží. Obvykle architekti hodně kreslí. Ruka je nástroj myšlenky, nápady z ní doslova tryskají. Všichni si myslí, že architekt kreslí. Já, čas od času, ryju, škrábu, čmárám. Nikdy nekreslím. Nemám ruce dělníka, spíše zahálčivého člověka. Jsou málokdy potřísněné inkoustem... Mám je rád jako kamarády, ne jako partnery.“