Dům jako kukátko |
Kristýna Čillíková |
SANQUIS č.72/2009, str. 72 |
Vila Hermína budí emoce. Svou krátkou existencí stihla zasáhnout do mnoha životů: obyvatel vesničky Černína, na jejímž okraji stojí, architektů, kteří dům kreslili, i naší rodiny. Je to náš dům.
|
|
| Dům ze svahu shlíží na reliéf brdské krajiny |
|
|
Splnili jsme si velký sen o skutečně „našem bydlení“, které bude v harmonii s naším životním stylem. Baví nás malé kontroverze, které vila Hermína mezi lidmi vyvolává. Vila je pro ně kouzelný hrad, dům – socha, růžová žvýkačka, velké dílo architektů, ale také ostuda Černína, trafostanice, konopné doupě nebo manifest touhy šokovat. My jsme ale získali bydlení, které je koncepční, funkčně promyšlené, moderní a nadčasové, estetické a zároveň – skutečně – i šokující, ač šokovat jsme nechtěli.
|
|
| Efektivně řešený úložný prostor |
|
| Interiér je jednoduchý, funkční |
|
|
Psal se rok 1999. Manželovi se po letech hledání podařilo nalézt a od města Zdice koupit vytoužený svažitý pozemek v CHKO Křivoklátské lesy s výhledem na zvlněný reliéf brdské krajiny, která inspirovala už Alfonse Muchu. Pozemek musel mít dobrou dostupnost úřadů, obchodů, škol (blízké Zdice a Beroun) a být blízko Prahy (trasa po D5). Hledání architektonické kanceláře shodou náhod již nebylo tak zdlouhavé: tvůrčí tým HŠH architekti (Hájek, Šépka, Hradečný a Kolář) se pustil do práce na zadání: rodinný dům bez bariér, s kinosálkem a výhledem do krajiny, kde když v nejvyšším poschodí položíte na zem kuličku, skutálí se až do přízemí jako po spirále.
Povedlo se! Vznikl projekt otevřeného domu – kukátka, kde dvě rozlehlé šikmé rampy se sklonem 31 stupňů střídají tři vodorovné plochy. Na horní „šikmině“, která je plně využitelným obývacím pokojem, dominuje výhled do krajiny přes velké jižní okno a na přízemní šikmině lze ze závěsných křesel sledovat plátno kinosálku nebo rozložit část šikminy a ve vzniklém „kopytě“ pracovat u psacích stolů. Na rovinách je situována ložnice, kuchyně s jídelnou, dětský pokoj, koupelny a technická místnost.
|
|
| Architektonický unikát vznikal deset let, výsledek stojí za to |
|
| Kuchyně s jídelnou |
|
|
Jen co se tohle všechno podařilo vtěsnat na papír, manžel běžel na stavební úřad. To byl rok 2002 a přišly první problémy. S parcelou se nepočítalo jako se stavebním pozemkem, ač byla jako taková prodána. Když se problém vyřešil, přichází další: nesouhlas ochranářů z CHKO s projektem. Byli neústupní, a tak nezbylo, než se obrátit na nadřízené ministerstvo životního prostředí. Navíc se stavbou dotčený soused rozhodl uplatňovat svá práva soudní cestou. Soud dopadl v náš prospěch, psal se ale už rok 2006... Teprve na jeho sklonku jsme se mohli pustit do hledání generálního dodavatele. Ještě na začátku roku 2008 jsme nikoho neměli, nakonec jsme jako zázrakem našli E & V Plzeň. V prosinci 2008 již stála hrubá stavba. Dům nebyl stavěn jako nízkoenergetický, ale má velmi dobrou izolaci, aby nedocházelo k únikům tepla. Hrubá stavba je z tepelně izolačních cihel (porotherm), dolní část domu a prostory kolem oken jsou zevně izolovány polystyrenovou izolací, další izolaci tvoří samotná fasáda z polyuretanové pěny. Vytápění je elektrické s regulací přes termostat: lze například zvolit jen úsporné udržovací topení v případě nepřítomnosti apod. Pozemek domu je slunečný, v budoucnu by bylo možné umístit sluneční kolektory na stráň nebo přímo na střechu domu. Vila byla dokončena letos v létě. Pojmenovali jsme ji po čtyřleté dceři Hermíně. A z obou Hermín jsme nadšeni každý den víc a víc.
|
|
|
|
|
obsah čísla 72 |
|
ročník 2009 |
|
témata |
|
SANQUIS PLUS |
|
GALERIE SANQUIS |
|
PORADNA |
|
|