| Obžalovaný: éčka |
|
Pavel Kočička |
| SANQUIS č.71/2009, str. 74 |
| Jsou lidé, kteří prohlížejí v obchodě obal každého výrobku a podrobně zkoumají jeho složení. A jsou jiní, kteří házejí do košíku cokoli bez ladu a skladu. Jsou ti první přehnaně ustrašení, anebo ti druzí zoufale neinformovaní, když se nebojí éček?
|
|
První informace možná leckoho překvapí. Přídatné látky v potravinách nejsou nic nového. Pro konzervaci nebo vylepšení vzhledu je používali již staří Egypťané. Pokud lidé zjistili, že nějaká látka zlepšuje vlastnosti potravin, neváhali a do jídla ji přidali. Příkladem jsou dusitany obsažené v ledku, které využívali indiáni pro konzervaci masa a zachování jeho červené barvy, nebo různá barviva. Všechny tyto látky patří také mezi aditiva, jak se „éčkům“, přídatným látkám do potravin, odborně říká.
Stěhování obyvatelstva do měst a růst průmyslu znamenaly posun. Na jednom místě najednou začalo žít množství lidí, které bylo třeba živit. Lidé už nespotřebovávali lokální potraviny a nekonzumovali jídlo podle ročních období. Potraviny za nimi jezdily a bylo nutné je upravit, aby vydržely co nejdelší dobu.
Éčkům se nevyhneme
Dnes se tyto látky do potravin přidávají kvůli vylepšení nebo zachování trvanlivosti či vzhledu, konzistence, také chutě, vůně. Aditiva jsou látky, které se zpravidla nepoužívají jako samotné potraviny ani jako charakteristické přísady. Nemají ovlivňovat původní vlastnosti potravin, ale pouze je zvýrazňovat (tak stojí v zákoně). Bohužel – realita je trochu jiná. Éčka dobarvují potraviny (u cukrovinek), vylepšují chuť (jako například glutaman) nebo dokonce umožňují snížit cenu výrobku (želatina a jiné látky přidané do jogurtů).
Aditiva jsou vlastně jistou daní za naše pohodlí. Dnes už si téměř nikdo nepamatuje, že některé potravinářské výrobky chutnaly pokaždé jinak. Kupujeme jogurty, které vydrží měsíc být čerstvé, a bereme to jako samozřejmost. Zároveň ale spotřebitelé volají po kvalitě, chuti a trvanlivosti potravin – ale bez éček. Splnit oba požadavky současně nelze.
Proč éčka vlastně vzbuzují takové vášně? Jednoduše proto, že je to téma, které se dotýká našeho zdraví. Odpor a nedůvěru ke všem aditivům bez rozdílu většina lidí nedokáže racionálně zdůvodnit a tendence věřit spíše poplašným informacím než střízlivému vysvětlení odborníků je značná.
Na druhou stranu by bylo bláhové tvrdit, že přídatné látky jsou zcela zdravé a mohou je konzumovat v neomezené míře všichni bez rozdílu. Vyšší množství aditiv (například dusičnanů) neprospívá ani dospělým, škodí však hlavně dětem.
Ale nejsou všechna éčka jenom nebezpečná. Mnohé přísady sice mají škodlivé účinky, ale také je znám jejich přínos. Rozdíl mezi „dobrem“ a „zlem“ bývá ve velikosti dávky. Svůj E-kód (každá přídatná látka se označuje speciálním kódem, který se skládá z velkého „E“ a trojmístného či čtyřmístného čísla) mají třeba některé vitaminy, které jsou v malém množství prospěšné.
|
|
Co chtějí odborníci a co spotřebitelé
Používání éček je regulováno zákony a vyhláškami. Aditiva je do potravin možné přidávat pouze tehdy, pokud je to nezbytné. A to bývá jádrem sporu. Zákazníci zpravidla považují éčka za největší zlo a kladou je na první místo v oblasti zdravotního ohrožení potravinami. Teprve na další pozice dávají nebezpečné mikroby, toxické látky nebo kontaminanty.
Odborníci však rizika vidí jinak. Za největší problém označují právě přítomnost nebezpečných mikrobů a přírodních toxických látek, aditiva jsou až na čtvrtém místě za kontaminanty, které do potravin přicházejí již ze zemědělské výroby.
Vhodnost éček kontrolují odborníci v Česku, stejně jako na světové úrovni. Již v šedesátých letech vytvořily Světová zdravotnická organizace a Světová organizace pro výživu seznam výživových doporučení a hodnocení škodlivosti a prospěšnosti látek, mimo jiné také aditiv. Tak vznikl seznam aditiv, který obsahuje maximální přípustné dávky přídatných látek v potravinách. „Používání přídatných látek je v takových mezích bezpečné a při dodržení stanovených limitních hodnot neohrožuje zdraví spotřebitelů,“ konstatuje Daniela Winklerová ze Státního zdravotního ústavu.
Z tohoto seznamu vychází i evropské doporučení, ze kterého vzniklo právě známé značení, které mělo zjednodušit a umožnit spotřebiteli lepší orientaci. Místo složitých chemických těžko vyslovitelných názvů byl navržen praktický systém. „Ovšem tento záměr se minul účinkem, protože takové označování je vnímáno spotřebiteli spíše negativně,“ dodává Daniela Winklerová.
Případ: odročeno
Nikdo netvrdí, že éčka jsou organismu prospěšná, ale pravdou zůstává, že většina zákazníků „hlasuje peněženkou“. „Výrobci se přizpůsobili potřebám zákazníků,“ uzavírá Daniela Winklerová. Podstatné ovšem je, že existují alternativy, a kdo chce žít podle nejpřísnějších zdravotních kritérií, má možnost. Biopotraviny se bez éček téměř obejdou, některé firmy již nepřidávají do dětských potravin cukr, snižují obsah přídatných látek a obecně se začínají chovat uvědoměle.
Dostáváme se k poslednímu bodu: kde hledat informace? Pro základní orientaci jsou vhodné databáze éček obsahující informace o možné škodlivosti nebo alergicitě. Důvěryhodná je například databáze na internetové adrese www.bezkonzervantu. cz. Provozuje ji Tetra Pak a za kvalitu odpovídá přímo Státní zdravotní ústav. Aktuální zprávy o problémových potravinách se nacházejí na webové stránce www.bezpecnostpotravin.cz. Informace o chemické bezpečnosti také uvádějí stránky Světové zdravotnické organizace www.who.int/ipcs.
|
|
5 nejproblematičtějších aditiv
Dusitan sodný
Přidává se do uzenin jako konzervant, chrání je před vznikem mikroorganismů a botulotoxinu. Dusitany ve velkém množství jsou podezřelé z toho, že zvyšují riziko vzniku rakoviny žaludku.
Bromičnan draselný
V Evropě je jako aditivum zakázaný, ve Spojených státech se používá ke zpracování mouky.
Acesulfam-K
Je přítomen ve většině nápojů „bez cukru“. Studie na zvířatech naznačují, že také může přispívat ke vzniku rakoviny, nicméně tento názor nebyl zatím jednoznačně potvrzen.
Nasycené tuky
Po transmastných kyselinách se vyhlašuje boj také nasyceným tukům obsaženým hlavně v mase a mléce. Kromě nadváhy způsobují také kardiovaskulární onemocnění.
Umělá barviva
Podle dosavadních průzkumů děti, které konzumují větší množství potravin obsahujících umělá barviva, bývají častěji hyperaktivní. I zde ale stoprocentní potvrzení zatím schází.
ZDROJ: NEWSWEEK, www.newsweek.com
|
|
|
 |
obsah čísla 71 |
 |
ročník 2009 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
