| Génius Jan Amos Komenský |
|
Prof. MUDr. Vladimír Beneš DrSc. |
| SANQUIS č.45/2006, str. 42 |
| V knihovně mám vedle sebe vlastní životopisy Karla IV. a Jana Amose Komenského, dvou z mých největších a nejmilejších Čechů.
|
|
Karel se v soutěži o největšího Čecha umístil na prvém místě, Jan Amos na čtvrtém. Brzy nato se v tisku objevily články na téma geniality. Co je to genialita, kdo je génius. Různé názory, různá měřítka. Velkou dávku subjektivity v té soutěži i v definici geniality nelze popřít. Jsem si však jist, že císař Karel IV. i pedagog Jan Amos Komenský splňují jakákoliv kritéria geniality. Oběma patří titul „génius“, i když jsou svým dílem nepoměřitelní.
V přemíře intelektuálních diskusí, názorů a soudů se pozapomnělo, že i génius je člověk, který ráno vstane, umyje si obličej, nasadí brýle, do práce jde někdy veselý, jindy zachmuřený, někdy vtipkuje, jindy nadává, zkrátka člověk s malým č. Pro mě je symbolem člověčenství génia Einsteinův vypláznutý jazyk.
Komenský prožil svůj dlouhý život v Evropě poničené dlouhou válkou, v hořících městech, pobořených vesnicích, blízko bitevních polí s mrtvolami lidí i zvířat. Žil v době, kdy lidský život ztratil i tu nejmenší cenu. Jediné, co lidem zbývalo, byla naděje.
Nebylo proto divu, že i génius Komenský se nevyvaroval chyb ve svých úsudcích. Věřil ve vidění a proroctví několika svých přátel.
Prvá vidění s nadějnou předpovědí, která Komenský trpělivě uveřejňoval, měl krejčí Krištof Kotter (Kotěra). Jeho vidění byla průzračně politicky zaměřena, dával nesmyslnou naději Fridrichu Falckému. Druhá vidění byla ještě horší. Mikuláš Drábík, Komenského spolužák a kněz, byl piják, lhář a podvodník. Jeho vidění měla jasně zištný charakter. Komenský Drábíka hájil celý život, jemu byl určen poslední dochovaný dopis. Pod šibenicí svedl Drábík všechny své zločiny na Komenského. Ten už byl v té době mrtev.
Historie vidění mladičké Polky Kristiny Poniatowské souvisí částečně s medicínou. Sedmnáctiletá neduživá dívčina se dostala na zámek Branná v severních Čechách. Při těžkém onemocnění byl k jejímu lůžku povolán jediný kněz v okolí, shodou náhod Jan Amos Komenský. Napsal o tom, že „dívka u večera předešlého dne ležela jako mrtva, ale potom se opět vzpamatovala“. Komenský ji „těšil po způsobu kněžském“. Zřejmě ji nabádal, aby svou duši poručila Bohu. Dívčiny chorobné záchvaty s viděními se opakovaly. Jednou prý viděla Antikristy, mezi nimi Albrechta z Valdštejna. Kristina mu dokonce nesla odvážný dopis do Jičína. Naštěstí jej nezastihla doma.
Komenský vzal dívku do Lešna, kde žila v jeho domácnosti. Tam se u ní sešlo několik významných lékařů, na diagnóze se samozřejmě neshodli.
V říjnu 1628 měla Kristina poslední vidění. Procházela prý krásnou zahradou, cítila libou vůni, trhala květiny pro krásného mladíka, svého ženicha. Kristina i Komenský se shodli, že to byl Kristus, jemuž ona byla zaslíbena. Jeden z lékařů naopak drsně usoudil, že dívka pojídala příliš mnoho zázvoru a pepře. Ani shromáždění kněží nemělo ve vidění Kristiny dost důvěry. Ta později dočasně ochrnula na pravou polovinu těla. Když se její stav zlepšil, svá vidění odvolala, na prosbu Komenského odvolala odvolání, svá vidění opakovala, ale téměř je nemohla zapsat, jak se jí pokazil její pěkný rukopis. Komenský dál věřil. Sotva asi znal práci svého současníka Jana Markuse Marci, který jako první v Česku skvěle popsal epileptický záchvat, a proto je považován za zakladatele české epileptologie.
Asi 300 let si musela medicína počkat na objev EEG, CT, MRI a jak se všechny nejmodernější metody diagnostiky mozkových onemocnění jmenují.
Současný neurolog by i bez těchto metod už z anamnézy vyslovil podezření na temporální epilepsii při glióze či gliomu v levém spánkovém laloku. Dnes by Kristinu asi čekala operace.
Kristina Poniatowská současné diagnostické rozvahy trochu pokazila. V roce 1632 se vdala, měla pět dětí a už v roce 1644 zemřela. Patrně na souchotiny.
Komenský popisoval vidění opakovaně, napsal o nich několik knih, Revelace. Jedna měla příznačný název. Lux e tenebris - Světlo v temnotách. Dnes si nedovedeme představit onu temnotu, kterou pokryla třicetiletá válka celou Evropu. Jak silně musel po světle toužit největší Evropan té doby.
I my lékaři mu musíme odpustit víru ve vidění fanatika, podvodníka a epileptičky.
Není pochyb o tom, že Jan Amos Komenský byl génius, jeden z mála, které český národ má.
|
|
|
 |
obsah čísla 45 |
 |
ročník 2006 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
