Z nich tři byly vlastně přímými předchůdci Kardiocentra. Byly to Ústav chorob oběhu krevního, Ústav experimentální chirurgie a Výzkumný ústav lékařské elektroniky a modelování. Po 20 letech nesmírně plodné výzkumné, ale i léčebné činnosti bylo z iniciativy především prof. P. Málka a prof. L. Hejhala těchto šest výzkumných ústavů sloučeno a v roce 1971 tak vznikl Institut klinické a experimentální medicíny. Jeho první ředitel prof. Málek vypracoval na tu dobu zcela novou řídicí strukturu. Byl to systém „vertikálního řízení“, tj. obvyklý systém: ředitel – přednosta kliniky – vedoucí oddělení atd., a ten byl spojen se systémem „horizontálního řízení“, kde jednotlivé kliniky byly vedle sebe zapojeny podle společné odbornosti do center. A prvním přednostou Kardiocentra byl prof. L. Hejhal. Čtvrtý ředitel IKEM dr. K. Filip pak změnil strukturu řízení v divizní systém. IKEM sestával a sestává ze tří hlavních, samostatně hospodařících divizí – Kardiocentra, Transplantcentra, Centra diabetologie a kromě nich má ještě komplement.
Do nově konstituovaných ústavů po roce 1951 nastoupila celá řada mladých, talentovaných a zapálených lékařů, kteří po válce dokončili přerušená studia medicíny a vehementně se vrhli do práce. Během pár let si získali mezinárodní reputaci, přinesli řadu nových poznatků a získali řadu československých priorit. Za všechny jednu: první koronární jednotka v Československu vznikla v roce 1966 v Ústavu experimentální chirurgie a později byla přestěhována do Ústavu chorob oběhu krevního. Značnou ránu tomuto velice dobře fungujícímu komplexu zasadil rok 1968. Celá řada tou dobou již vyspělých výzkumníků a odborníků emigrovala. Například dr. Ganz, spoluautor Swan-Ganzova katetru, bez kterého si dnes moderní léčbu srdečních onemocnění nemůžeme představit.
A tak sloučení ústavů v roce 1971, ať bylo jakkoliv bolestné, znamenalo zkoncentrování zbylých, často roztříštěných sil a prostředků na hlavní programy. Tolik ve stručnosti k historickému vývoji a vzniku Kardiocentra.
Po celou dobu Kardiocentrum sestávalo ze čtyř až pěti oddělení podle různých úprav organizační struktury IKEM. Byly to Klinika kardiologie, Klinika kardiovaskulární a transplantační chirurgie, Klinika anestezie a resuscitace, Pracoviště preventivní kardiologie a konečně Laboratoř pro výzkum aterosklerózy, která se později stala součástí nově vzniklého komplexu výzkumných laboratoří, i když, jak říkají její pracovníci, „srdcem zůstali v Kardiocentru“. I proto mají v tomto čísle časopisu svůj příspěvek.
Říká se, že samochvála smrdí. Ale když jsem se probíral činností Kardiocentra za těch 37 let, uvědomil jsem si, že toto pracoviště skutečně přineslo v léčení a výzkumu onemocnění srdce českým nemocným řadu priorit. Již v prvním roce práce Kardiocentra bylo dosaženo několika významných úspěchů. Jako v jednom z prvních pracovišť v ČSSR byla 20. ledna 1971 provedena první selektivní koronarografie. I když první aortokoronární bypass provedl prof. Lichtenberg na 1. chirurgické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v roce 1970, v IKEM byl v roce 1971 zahájen systematický program koronárních revaskularizací a tento program byl rozvíjen cílevědomě tak, že zde vznikla česká škola koronární chirurgie.
V oblasti kardiologie se rozvíjela invazivní léčba koronární nemoci a v roce 1981 byla provedena první perkutální transluminální koronární angioplastika u nás. Rok poté první DC ablace AV junkce a v roce 1992 byl zahájen program primární PTCA u akutního infarktu myokardu a nepřetržitá koronarografická služba. Druhé pracoviště v ČR začalo tuto službu poskytovat nemocným až o tři roky později. V roce 1993 byl implantován první koronární stent a postupně zavedena řada nových metodik (katetrizační dilatace chlopní, koronární aterektomie atd.). V roce 1984 jsem spolu s doc. Náprstkem provedl první implantaci automatického defibrilátoru v zemích střední a východní Evropy. Tehdy to byl velký kardiochirurgický výkon, prováděný z podélné střední sternotomie. Obdobná byla situace i s léčbou poruch srdečního rytmu. Dnes běžně katetrovou ablací řešený W–P–W syndrom byl původně kardiochirurgický výkon prováděný nejčastěji z torakotomie a poznatky získané při operacích vedly později k řešení těchto, ale i jiných poruch srdečního rytmu pomocí katetrů. V oblasti preventivní kardiologie se pracoviště zabývalo mnoha populačními studiemi. Nejznámější z nich byla studie Monica.
Priorit, které Kardiocentrum IKEM v České republice získalo, je celá řada. Je to rozvinutí programu katetrizační a chirurgické léčby závažných poruch srdečního rytmu, bezkrevní operace Svědků Jehovových, kardiooperace nemocných v dialyzačním programu, transmyokardiální laserová revaskularizace, první úspěšná transplantace srdce u nás v roce 1984, zavedení mechanických srdečních podpor až po transplantaci srdce a plic v roce 2007. V oblasti cévní chirurgie bylo naše pracoviště známé především rekonstrukční chirurgií pro vaskulogenní impotenci, jejíž hlavním představitelem byl doc. Václav Michal, který se stal i prezidentem světové společnosti pro léčbu impotence.
Intervenční radiologie byla průkopníkem v oblasti angioplastik ledvinných tepen a unikátní je zejména program dilatací bércových tepen u pacientů s hrozící amputací. Pracoviště provádí celé spektrum výkonů z oblasti intervenční kardiologie (např. perkutální uzávěry defektů mezisíňové přepážky) i radiologie (např. stentgrafty aorty).
Ještě před vznikem IKEM byly připravovány plány na výstavbu budovy, kde by byly  soustředěny všechny výzkumné ústavy, které byly provizorně umístěny v budovách Fakultní Thomayerovy nemocnice. Tyto snahy pokračovaly i po vzniku IKEM, avšak bez hmatatelného výsledku.Vzpomínám, že v době, kdy jsme byli umístěni v různých pavilonech Thomayerovy nemocnice, jsme nemocné k akutním operacím převáželi z koronární jednotky na vozíku při dešti pod deštníkem a v zimě zabalené do kožichů. Teprve když se ředitelem stal prof. Kočandrle, byly tyto snahy korunovány úspěchem. V létě 1989 poklepal na základní kámen uprostřed louky za Thomayerovou nemocnicí. Stavba byla zahájena, avšak v porevolučním kvasu byla zastavena a poté se ve výstavbě pokračovalo s většími či menšími přestávkami a s nadlidským úsilím tehdejšího ředitele dr. Filipa i ostatních členů vedení tak, že po dlouhých 16 letech v listopadu 2005 byla celá budova dokončena a jako poslední se do ní přestěhovalo Kardiocentrum. Od té doby jsou všechna pracoviště, s výjimkou Pracoviště preventivní kardiologie, v nejmodernější nemocnici tohoto typu v České republice. Zde nejen zaměstnanci, a zejména pacienti mají komfort odpovídající evropské nemocnici 21. století. Jediné, co nám kalí radost z práce, je nedostatek vyškolených sester, to však není problém jen v IKEM, ale ve všech pražských nemocnicích. Práce sester, zejména na jednotkách intenzivní péče, je velice náročná psychicky i fyzicky a konkurence soukromého nezdravotnického sektoru je tak velká, že jí jen obtížně vzdorujeme. Přesto se snažíme pomoci co nejvíce pacientům, kteří naši péči potřebují, a doufáme, že se situace v příštích letech zlepší.
Kardiocentrum IKEM je stále největším pracovištěm v České republice poskytujícím péči v celém spektru moderní péče o nemocné srdce. Má 503 zaměstnance, z toho 112 lékařů, 79 lůžek intenzivní péče a 88 standardních lůžek, dále dva katetrizační, dva elektrofyziologické a jeden implantační sál, čtyři operační sály, vše vybavené nejmodernější technikou. Pracovníků, kteří se podíleli a podílejí na práci nejen fyzicky, ale i mentálně, je tolik, že je nelze vyjmenovat, a kdybych na někoho zapomněl, to by mě mrzelo.