SANQUIS - 2009/65 Zpívám s radostí

Rubriky:

Archivy SANQUIS

Archiv všech čísel

Archiv SANQUIS
ON-LINE listování

Sanquis ve formátu
PDF ke stažení

Klub SANQUIS

Užitečné odkazy

Podporujeme umění

Více z medicíny

Ze zahraničních serverů - archiv

Redakce

Zpívám s radostí

SANQUIS č.65/2009, str. 53

Narodila se v Orlové na severní Moravě, zpěvu se nejprve věnovala na Ostravské konzervatoři, vysokoškolská studia pak dokončovala v Basileji. Ve Švýcarsku žije dodnes. Její repertoár je velmi rozsáhlý – sahá od renesance až po dvacáté století, snad jen soudobou hudbu příliš nemusí. Nedávno se stala matkou.

Na Pražském jaru vystupujete letos poprvé. S jakým repertoárem?
Pražské jaro mi dalo volnou ruku. Chtěla jsem koncert věnovat málo známým písním mého snad nejmilovanějšího skladatele – Josepha Haydna. Doufám, že se nám s klavíristou Gérardem Wyssem podaří publiku mezinárodního festivalu nádherný svět jeho děl zprostředkovat. Budu zpívat Haydnovy Skotské, Waliszké, Německé a Anglické písně, které jsme také nedávno natočili pro Supraphon.

Co vás před lety přivedlo do Švýcarska?
Přes produkci Národního divadla jsem se ještě jako studentka Ostravské konzervatoře seznámila s dirigentem Gustavem Kuhnem, který mě po následující čtyři roky zval na své kurzy pro mladé zpěváky a dirigenty do Rakouska a Itálie. Na jednom z těchto setkání – bylo to v Miláně – mě oslovil jeho žák, mladý rakouský dirigent, a pozval mě na koncerty do Innsbrucku. Tam jsem zase potkala svého budoucího profesora na Hudební akademii v Basileji, kde jsem pak dokončovala takzvaný Solisten Diplom. Měla jsem také příležitost předzpívat v Mezinárodním operním studiu v Curychu. A po roce studií mi šéf tamější opery nabídl smlouvu sólistky.

Takže jste se rozhodla zůstat...
Curyšská opera mi nabídla mnoho krásných rolí a koncertů s vynikajícími dirigenty, režiséry a pěveckými kolegy, jako jsou Gruberová, Beňačková, Carreras, Hampson, Cura, Chailly, Pountney a mnoho dalších. Dnes tu pravidelně hostují mladé operní hvězdy jako Nětrebko, Florez či Kaufmann, takže za nimi nemusím nikam cestovat. Má curyšská agentura mi navíc umožnila pracovat s Mutim, Dohnányim, Sawalischem, Boltonem, Mackerrasem... Asi po osmi letech v Curyšské opeře jsem poznala svého nynějšího manžela, a tak se Švýcarsko opravdu stalo mým osudem.

Je váš manžel z umělecké branže?
Můj muž je novinář a šéf komunikace švýcarské vlády. A vášnivý návštěvník opery.

Co je specifické pro život ve Švýcarsku?
Švýcaři mají některé vlastnosti, které se mi velice zamlouvají: jsou přesní, spolehliví a jdou po detailu. Jsou skromní – nepoužívají tituly a nedávají najevo, čím jsou a co mají. Zkrátka málo mluví a hodně pracují.

Jací jsou Švýcaři jako hudební publikum a v čem se liší od Čechů?
Švýcaři jsou zdrženliví a kritičtí, zatímco české publikum je vřelejší.

Jak se vám daří skloubit mateřství s kariérou?
Mateřská role je nejkrasnější role mého života, zároveň je také ta nejúnavnější. Ale díky mé skvělé švýcarsko-české rodině se všechno dá zvládat. Při hlídání syna se láskyplně střídají manžel, mí rodiče a naše „adoptovaná tetička“ Libuška.

Martina Janková, (*1972) Rodačka z Moravy je od sezony 1998/1999 sólistkou Curyšského operního domu. Ztvárnila desítky význačných rolí, vystupuje po celém světě, natáčí CD. Nedávno debutovala v USA jako Zuzanka ve Figarově svatbě s americkým Clevelandským orchestrem, aktuálně nejlepším hudebním tělesem v USA, pod taktovkou Welsera-Mösta. S ním také právě připravuje opery Cosi van tutte a Don Giovanni jak pro Curych, tak pro americké publikum. Dále nastudovává Haydnovo Stvoření, jeho operu L’infedelta delusa a Händlova oratoria Jephta a La Resurrezione pro koncerty ve Vídni, další písňové večery v Česku a Švýcarsku věnuje Martinů a Mendelssohnovi. Pro hudební festivaly v Ženevě a Salzburgu opět chystá díla Mozartova.

Jak si nejraději odpočinete, můžete-li?
Věnuji se rodině a pejskovi, ráda čtu. Nejlepší relax je pro mě chození po horách, proto jsme jim tak blízko, v zimě potom lyžování.

Opery, písně, oratoria... Váš repertoár je obdivuhodně široký.
Ano, bez oratorií, písní a opery bych nemohla žít. Potřebuji to rozpětí mezi tělem, duší a duchem – tedy mezi duchovními díly, intimními duševními rozpoloženími v písních, a konečně i tu fyzickou námahu a hereckou práci na operní scéně.

Máte velmi ráda tvorbu starých německých mistrů. Čím vás okouzluje?
Můj hlas je lehký lyrický soprán, takže je jako stvořený pro Bacha, Händela či Mozarta. Ráda také – už kvůli těm úžasným básnickým předlohám Schillera, Goetha či Heineho – zpívám německé písně: Mendelssohna, Brahmse, Schumanna a další. Prostě mi německý repertoár svědčí.

Co na to vaše konkurence?
Konkurence je samozrejmě velká. Ale je to téma, kterým se nezabývám. Vždy jsem zpívala pro radost a ne proto, abych s druhými soutěžila. Zatím mě lidé zvou a nabízejí zajímavé role. Až mě nebudou chtít, budu zpívat doma pro své potěšení. Konkurence je dobrá pro inspiraci, co se ještě mohu naučit od druhých.

Máte nějaký sen či přání do budoucna?
Mým největším přáním je, aby mým koníčkem – prací netrpěla rodina a abychom si ji spolu všichni mohli ve zdraví ještě dlouho vychutnávat. V této souvislosti mě napadá citát Adalberta Stiftera: Umění je něco tak vznešeného a velkého, že je pro mě po Bohu to nejvyšší na zemi. V tom mu dávám plně za pravdu.