| MUDr. Jiří Pekárek: Zubní lékařství je umělecké řemeslo |
|
Pavel Kočička |
| SANQUIS č.66/2009, str. 95 |
V čele České stomatologické komory stojí MUDr. Jiří Pekárek od jejího vzniku v roce 1991, letos v září se funkci chystá opustit. Je jistě jeho zásluhou, že stomatologie dnes platí za plně emancipovaný obor, který stojí na vlastních nohou. „Zubní lékaři mohou být vzorem v tom, jak prosadili finanční účast pacientů,“ tvrdí Pekárek.
|
|
|
Snad všechny profese mají své „deformace“, kterými zkoumají svět. Jakou mají zubní lékaři?
Podívám se na vás a řeknu si ageneze dvojek. A nemusím toho člověka ani potkat na chodníku, může to být i v televizi a můžou to být i královny krásy. Vidíte třeba, že má udělané korunky od čtyřky po čtyřku a další zuby už nemá okorunkované. To si myslím, že každý zubní lékař vidí a vnímá.
Pomyslíte přitom na cenu takové práce?
Žádný zubní lékař by v takovém případě nepřemýšlel nejprve o penězích. Spíš by přemýšlel, co tomu člověku chybí, nebo co mu kdo v ústech udělal. Pro nás je na prvním místě služba pacientovi a radost z práce, až potom je byznys! To si troufnu tvrdit. V naší práci se ideálně spojuje hlava a výkon rukou. Je to svým způsobem umělecké řemeslo. Ale peníze každého zubního lékaře musí zajímat. Nejde jenom o to, kolik mu zbude pro soukromý život, ale také ho musí zajímat, kolik může investovat a jaké materiály a zařízení si může za tyto peníze pořídit. Protože platby od pojišťoven a pacientů nejsou výplata, ale jsou to peníze na provoz celého zařízení. A tento provoz není nijak levný.
|
|
Zubní lékařství mi vždy připadalo jako náročná práce – i proto, že pracujete v omezeném prostoru.
Skutečně to je náročná práce a není to dáno jenom prací v malém prostoru. Naše práce spočívá v malých detailech, které musí být přesně provedeny a barevně sladěny. Povolání je náročné na zrak, lékaři mohou onemocnět v důsledku vibrací pracovních nástrojů. Zubní lékaři mívají také problémy s páteří. Vidíte, že zubní lékař se často hrbí a převážně ti starší, kteří si ještě nenavykli pracovat v ergonomické poloze, mívají velice brzy značné problémy.
Ortoped by vám jistě doporučil cvičení
To je určitě ideální, ale obávám se, že zubním lékařům na to nezbývá čas. Souvisí to trochu s tím, že je jich nedostatek. Objednací doba bývá proto často dva až tři měsíce a přitom sílí tlak pacientů, aby byli ošetřeni. V tom případě se stáváte otrokem svého povolání, pracujete osm hodin denně, a pak se jako soukromý podnikatel musíte zabývat ještě administrativou a plněním mnoha byrokratických nařízení, která život ztěžují.
|
|
Kolik zubních lékařů tedy chybí?
Tady nejde jenom o počet zubních lékařů. Česká stomatologická komora (ČSK) si před třemi lety nechala udělat statistické šetření, které vyhotovil syn designovaného premiéra Fischera Jakub Fischer, proděkan fakulty statistiky a informatiky na VŠE. Alarmující podle všeho je hlavně skladba zubních lékařů, protože přes 50 % je starších padesáti let a dokonce 13 % je již v důchodovém věku. Z šetření také vyplývalo, že by bylo třeba přijmout až dvojnásobek současného počtu studentů, což se dosud nestalo. Podle mého názoru v nejbližších pěti letech hrozí krize pramenící z nedostatku zubních lékařů.
Zabývá se problémem někdo?
Kromě ČSK se tímto problémem, jak bývá v České repubice zvykem, nikdo nezabývá a podle mého se bude řešit tehdy, až nastane skutečná krize. Potom vláda, která v té době bude vládnout, pravděpodobně zavelí k opatřením. Přitom my na tuto situaci upozorňujeme už dvanáct let.
Česká stomatologická komora je vaše „dítě“. Nebude těžké ho opustit?
To dítě už má osmnáct let. Moje činnost v rámci komory je dokonce ještě delší, protože první organizace zubních lékařů pod názvem Lékařská komora stomatologů vznikla už v dubnu roku 1990 a de facto první kroky jsem udělal mezi svátky na sklonku roku 1989. Když si to spočtete, dostáváte se k časovému úseku dlouhému téměř dvacet let. Myslím si, že je komora více než plnoletá a může samostatně kráčet. Dnes je to ekonomicky zajištěná, hrdá organizace s dobrým jménem jak u nás, tak v zahraničí. Je nejvyšší čas, aby přišli jiní lidé a vtiskli jí jiné myšlenky.
Zubním lékařům se jako prvním a v podstatě jediným podařilo zařídit, že si pacienti na péči připlácejí.
V roce 1997 se nám podařilo včlenit do přílohy zákona o veřejném zdravotním pojištění část o tom, které výkony si pacient hradí. Rád bych dodal, že jsou to výkony nadstandardní a skutečně to funguje, nemáme s tím potíže. Dokonce si myslím, že je to i určitý příklad pro ostatní obory. I jinde by se daly najít takové výkony, které mají svou základní variantu, a je možné najít i variantu, která je luxusnější, nadstandardní, kde by si pacient mohl něco platit.
Jak jsem se dočetl, například ve Spojených státech se na vyšetření zubů a očí vztahuje pojištění jen omezeně.
Nemusíte chodit ani tak daleko, podobné je to i v evropských zemích. V Irsku platí stomatologické vyšetření stát z 20 % a 80 % v průměru doplácí pacient. Ve Slovinsku je to 50 na 50. Péče je drahá a zdravotní pojištění by mělo pokrýt převážně péči o děti, ošetření bolesti a standard u dospělých.
Současná medicína je natolik rozsáhlá, že i v rámci jednotlivých oborů se lékaři specializují. Jak je tomu u zubních lékařů?
Je třeba rozlišovat dva typy specializace. Jeden typ je formální specializace, která je dána naší legislativou. V současné době existují v zubním lékařství dvě specializace, je to ortodoncie, obor, který se zjednodušeně zabývá rovnáním zubů, a druhou je ústní, čelistní a obličejová chirurgie. Proto, aby mohl zubní lékař vykonávat tuto péči, musí projít náročným školením, pobytem na klinice a vykonat specializační zkoušku. Pak máme ještě specializované zaměření, které nemá formální charakter, ale je dáno tím, že zubní lékař se zaměří na určitý soubor nebo na určitý úsek činnosti, protože zubní lékařství je skutečně velmi široké. Takový lékař se může zaměřit na parodontologii, dětské zubní lékařství nebo implantologii. Dokonce máme specialisty, kteří se zaměřují na velice úzký úsek ošetřování zubních kanálků. Záleží na každém, jakou cestou se vydá.
Bude takový trend pokračovat?
Je správné, aby zde byl mix univerzálních zubních lékařů a mix specialistů. Uvedu příklad týkající se dětské péče. Před půl rokem jsem otevřel Dům zubní péče o dítě a rodinu. V rámci veřejného zdravotního pojištění registrujeme pouze pacienty do 18 let, které léčíme za podmínek veřejného zdravotního pojištění, dospělé pouze za přímé platby. Ve chvíli, kdy máte velkou četnost dětských pacientů, přicházíte na onemocnění, na která byste nepřišel, kdybyste těch dětí měl třeba jen stovku.
Máte nějaký příklad?
U každého dítěte od šesti let provádíme tzv. panoramatický rentgenový snímek, který zachycuje obě čelisti a přilehlé tkáně. Už v šesti letech jsme schopni zjistit, že některé zuby vůbec nebyly založeny. Je to velmi časté u malých horních řezáků nebo u pětek. Ve chvíli, kdy takovou vadu zjistíte včas, můžete udělat opatření, aby léčba problému v budoucnosti byla levnější. Protože specializované zařízení má podobných případů více, může vypracovat doporučené postupy, jak při určité vadě postupovat.
|
|
Občas se objeví případ nekompetentnosti zubního lékaře. Co s tím?
To se může stát v každém oboru a i to je jeden z důvodů, proč existuje Česká stomatologická komora. Pokud má pacient podezření, že jeho zubní lékař nepostupoval správně, může se na komoru obrátit. My jeho stížnost prošetříme, a pokud se podezření potvrdí, může být takový lékař dokonce vyloučen z ČSK a nemůže dále své povolání vykonávat.
Stává se to?
Stalo se, že jsme podmíněně vyloučili zubního lékaře, což je stupínek vedoucí k úplnému vyloučení. Podobně vedeme v současné době disciplinární šetření se zubním lékařem, který zaměstnával albánského zubního lékaře bez povolení k výkonu povolání. Tento lékař – zaměstnavatel pravděpodobně vážně pochybil.
A to jsme zřejmě zpátky u nedostatku zubních lékařů...
Protože se otevřely hranice uvnitř Evropské unie, zubní lékaři, ale i další specialisté se mohou pohybovat přes hranice států a pracovat za stejných podmínek, jako pracují v tomto případě zubní lékaři v dané zemi. Ale také musíte zajistit kvalitu osob, které pocházejí ze třetích zemí. Kdybychom tak přísní nebyli, mohli by nám sem přicházet zubní lékaři, kteří nemají vysokou školu, ale prošli jenom třeba dvouletou přípravkou. To je ještě horší, než zaměstnávat někoho načerno ve stavebnictví. My tedy chráníme naše občany, aby nebyli odborně poškozeni a aby je lékař při výkonu povolání nenakazil nějakou infekční nemocí.
Vy sám se budete vracet k zubařskému křeslu?
Já jsem u zubní péče pořád. Ale s největší pravděpodobností nebudu pracovat u křesla výkonně, v současné době působím spíše v roli manažera stomatologických zařízení a samozřejmě jako konzultant, protože mám zkušenosti z dětské péče.
|
|
|
|
|
MUDr. Jiří Pekárek (*1952)
Od roku 1976 pracoval 14 let na Dětské stomatologické klinice 2. LF UK a FN Motol. Poté sedm let vedl Stomatologickou kliniku 3. LF UK a FN Královské Vinohrady. Pracoval a stále pracuje jako konzultant v oblasti zubní péče. V roce 1990 založil Lékařskou komoru stomatologů (od roku 1991 Česká stomatologická komora) a vede ji dosud, v září 2009 z funkce odchází.
|
|
|
|
 |
obsah čísla 66 |
 |
ročník 2009 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
