Přiznám se – také jsem nevěřila. Když jsem před lety poprvé slyšela o přípravách projektu Orbis Pictus aneb Brána do světa tvořivé lidské fantazie, tedy o expozici, která předcházela Labyrintu světla, brala jsem to jako krásný, leč nerealizovatelný sen. Mýlila jsem se. Tak jako pak vlastně neustále. Orbis Pictus nadchl v Praze, ve Florencii, v Paříži, Bruselu i kanadském Vancouveru, kniha Labyrint světa a ráj srdce vyšla nejen v češtině, ale i v angličtině, francouzštině, italštině... Jak je to možné?
Obraťte stránku, prosím. Když se začtete do rozhovoru s Petrem Niklem, když nahlédnete do života Jiřího a Radany Waldových či do dílny Jiřího Konvrzka, možná pochopíte, co je potřeba, abychom takové sny dokázali realizovat.
A co vám doporučím posléze? Běžte se do Ekotechnického musea podívat. Vsadím se, že tam najdete účinný lék na „všechno matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalbu, bídu a tesknost...“ Ale to už napsal Jan Amos Komenský. Irena Jirků, šéfredaktorka Vpravo nahoře: Petr Nikl, ilustrace z anglického překladu knihy J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce, WALD Press, 2008
|
