Pro stromy nevidí les
Pojem centrální koherence pochází původně z výzkumu autismu. Jako první ho v roce 1989 popsala Uta Frith, psycholožka zabývající se právě autismem. Slabá centrální koherence je kognitivní styl, při kterém je tendence k lokálnímu, na detail orientovanému zpracovávaní informací a menší schopnost integrovat informace do kontextu. Lidově se dá popsat úslovím „pro stromy nevidí les“. Při výzkumu kognitivních stylů pacientek s mentální anorexií se vycházelo z toho, že mentální anorexie a autismus sdílejí některé společné črty: úzkostnost a vyhýbavost, ale i rigiditu a obsedantnost. Proto se mentální anorexie zařazuje k takzvaným poruchám autistického spektra.

Je několik způsobů, jak se zaměřenost na detail dá objektivizovat. Jedním z nich je takzvaný Embedded Figure Test (obrázek 1). Název by se dal přeložit jako Test skrytého obrázku. Test sestává z dvanácti komplexních obrazců, ve kterých je ukryto dvanáct jednoduchých tvarů. Úlohou testované je v co nejkratším čase jednoduché tvary v komplexních obrázcích identifikovat. Ukázalo se, že pacientky s mentální anorexií jsou v tomto testu rychlejší a v porovnání se zdravou populací se dopouštějí méně chyb. Usuzuje se z toho, že se lépe dokáží zaměřit na detail a nebrat v úvahu kontext – komplexní barevný obrazec.
Zaměření na podrobnosti se dá objektivizovat i takzvanou Reyovou komplexní figurou (obrázek 2). Reyova komplexní figura je jedním z klasických neuropsychologických testů. V roce 1944 ji popsal Paul-Alexandre Osterrieth a o několik let později standardizoval André Rey. Reyova komplexní figura je geometrický útvar, který se v psychologické diagnostice užívá hlavně k měření prostorové paměti. Úkolem testované je figuru nejprve co nejpřesněji obkreslit podle předlohy a po různě dlouhém časovém intervalu (obyčejně 3 a 20 minut) ji nakreslit znova. Tentokrát zpaměti. Test se původně užíval k stanovení deficitu prostorové představivosti a paměti u pacientů s mozkovým zraněním. Později se ukázalo, že je citlivým nástrojem ke zjišťování neuropsychologického deficitu v mnohých klinických populacích: u epileptiků, lidí trpících schizofrenií, obsedantně-kompulzivní poruchou, depresí a mánií, tikovými poruchami a jinými, nejenom psychiatrickými poruchami.
V případě, že Reyovu figuru neužíváme jenom k měření paměti, ale i k určování stylu zpracování informací, zajímá nás navíc i pořadí, v jakém testovaná jednotlivé části figury obkresluje/reprodukuje zpaměti. Existuje několik způsobů, kterými můžeme pořadí kresby zaznamenat: videozáznam, simultánní kreslení společně s testovanou, přičemž si jednotlivé „tahy“ číslujeme, nebo barevné tužky, které testované podáváme v dopředu stanoveném pořadí, a po každém tahu barvu vyměníme. Figura je rozdělena na osmnáct jednotlivých prvků, z kterých se některé chápou jako globální (například velký obdélník nebo velký troj úhelník připojený k obdélníku) a jiné jako lokální (například kroužek se třemi tečkami vpravo). Dá se vypočítat, jestli se testovaná při obkreslování/ reprodukci soustředila spíše na globální nebo lokální prvky. To odráží všeobecný styl zpracovávání informací okolního světa. Taky se ví, že když má člověk při obkreslování Reyovy figury tendenci všímat si spíš maličkosti, hůř si ji pamatuje. Pro dobrý paměťový výkon je důležité, aby si člověk vštípil nejprve globální celek a do něj dosazoval podrobnosti.

Vařit, číst a přitom si hrát s dětmi
Set shifting je definovaný jako schopnost střídat různé strategie při řešení problému. Jinými slovy jako schopnost věnovat se několika činnostem najednou. (Anglicky se tato schopnost označuje i jako multitasking.) Ukázalo se, že pro pacientky s mentální anorexií je to těžší než pro jiné populace. Klasický test této kognitivní funkce je například sada žetonů různých barev, různých tvarů a různých velikostí (malé žluté hvězdy, velké modré kruhy, střední červené čtverce a tak dále). Testovaná má za úkol ukládat je na sebe podle jistého pravidla, například ukládat na sebe žetony stejné barvy bez ohledu na tvar a velikost. Testující přitom pravidla jednou za čas mění. („A teď ukládejte na sebe kruhy bez ohledu na velikost a barvu!“) „Hra“ tedy vyžaduje, aby testovaná měnila strategie při řešení problému (stavění věže z žetonů). Ukázalo se, že pacientky s anorexií se častěji mýlí. Mají tedy sklon déle setrvávat u původního pravidla a pomaleji reagují na nové pravidlo.