Výstava měsíce: Anna Fárová & fotografie
Irena Jirků  
SANQUIS č.48/2006, str. 42

Půl století teoretické, kurátorské, publikační a organizační činnosti a také půl století života Anny Fárové představuje výstava, která je od začátku listopadu 2006 do 1.ledna 2007 otevřena v Langhans Galerii Praha.

Je to pocta ženě, která nikdy neslevila ze svého cíle, a také pocta fotografii, která se stala jejím životním posláním.
Anna Fárová je ve světě fotografie pojem, byť nikdy sama nefotografovala. Byla to však právě ona, kdo zachránil dílo Josefa Sudka či Františka Drtikola, kdo připravil a prosadil v Čechách vydání vůbec prvních monografií Henriho Cartiera-Bressona, Roberta Capy, Wernera Bischofa a dalších světových osobností, kdo organizoval i v letech hluboké normalizace u nás nevšední mezinárodní výstavy a třeba také objevil dílo Zdeňka Tmeje. Bez Anny Fárové by česká fotografie nikdy nedošla ve světě uznání, kterého se jí dostává dnes, a nikdy bychom my nevěděli tolik o světové fotografii...

Anna Fárová
- se narodila 1. června 1928 v Paříži. Její matka Annette Moussu byla profesorkou francouzštiny, otec Miloš Šafránek působil jako československý diplomat
- dětství prožila střídavě v Paříži, v Praze a v Plzni, maturovala na francouzském gymnáziu v Praze (1947) a posléze studovala dějiny umění a estetiky na Filozofické fakultě UK (1947 -1951)
- v roce 1949 se setkala s Liborem Fárou, výtvarníkem, grafikem a scénografem, o tři roky později se za něho provdala
- v roce 1958 vyšla její první monografie o Henrim Cartier-Bressonovi, na začátku 60. let spolupracovala s Josefem Koudelkou
- v letech 1970 - 1976 působila na FAMU a zároveň pracovala v Uměleckoprůmyslovém muzeu, po podpisu Charty 77 byla z muzea okamžitě propuštěna
- v 70. letech prezentovala Sudkovo dílo, po roce 1976 zpracovávala jeho pozůstalost
- v 80. letech se stala vůdčí osobností neoficiální fotografické scény, organizovala výstavy: 9 v Činoherním klubu, 9&9 Plasy 1981, 11 Foma, 37 Chmelnice
- po roce 1989 spolupracovala s autory časopisu POST a zakladateli agentury Radost, opět organizovala výstavy, postupně vydala několik dalších publikací
- v roce 2000 byla především díky její zásluze otevřena fotografická galerie Ateliér Josefa Sudka na pražském Újezdě
- až teprve po roce 1989 mohla Anna Fárová osobně převzít vysoká ocenění, kterých se jí ve světě dostalo. V roce 1990 to byla cena Kulturpreis od Německé fotografické společnosti. V roce 1991 přejímala po laudatiu Arthura Millera Infinity Award, cenu amerického International Center of Photography v New Yorku. Český oficiální dík vyjádřil prezident republiky až v roce 2002, když Anně Fárové udělil medaili Za zásluhy.

Připravila Irena Jirků

 



obsah čísla 48 ročník 2006





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA