Četné publikace dokládají, že perorálně podávané proteolytické enzymy jsou schopné stimulovat aktivitu imunokompetentních buněk, stejně jako zvýšit účinnost některých jejich produktů. Široké spektrum imunomodulačních účinků orálně podávaných proteolytických enzymů na straně jedné a intenzivní rozvoj vlastního oboru molekulární imunologie na straně druhé přitom stále nabízejí nová netradiční vysvětlení známých klinických i experimentálních skutečností.
Časopis Medical Hypotheses uveřejnil v loňském roce zajímavou úvahu G. A. Biziulevičiuse na toto téma. Autor předpokládá, že imunostimulační podněty pro imunokompetentní buňky mohou být vyvolávány produkty proteolýzy střevních mikroorganismů navozené exogenními proteázami. Svoji hypotézu opírá o závěry řady výzkumů a publikací.
Bakteriální antigeny ze zevního prostředí běžně aktivují nespecifické imunitní mechanismy. Produkty mikrobiálních lytických procesů (např. lipopolysacharidy, glykoproteiny a další složky buněčných membrán a jejich fragmenty) jsou dobře známé svými imunostimulačními účinky. Bakteriální lyzáty jsou základem hromadně vyráběných imunostimulátorů používaných v široké klinické praxi.
Každý člověk hostí masu střevních bakterií o hmotnosti kolem 1 kg. Tato biomasa (hlavně díky přirozené autolýze) kontinuálně zásobuje hostitelský organismus imunostimulačně působícími částmi mikrobních buněk. Představuje vlastně orgán, který má rozhodující imunostimulační roli, i když bývá často opomíjen..
Předpokládá se, že imunostimulační účinky, které má perorální aplikace exogenních antimikrobiálních enzymových přípravků jako lysozym a lysosubtilin, jsou založené na akci působení produktů vznikajících rozkladem mikrobů. Totéž platí pro orální aplikaci některých substancí z třídy potravin, které stimulují mikrobiální autolýzu, jako například potravinové proteinové hydrolyzáty.
Buněčné stěny většiny mikroorganismů obsahují značné množství proteinů/peptidů, které mohou být cílem pro exogenní proteolytické enzymy. Někteří autoři prokázali, že mnoho proteáz má schopnost narušovat bakteriální stěnu in vitro. Namístě je však spekulace, zdali tato bakteriální lýza může být výsledkem přímého působení proteáz na bílkovinné složky buněčné stěny, nebo zda dochází k proteolytické aktivaci vlastních mikrobiálních autolytických enzymů.
Je známo, že předcházející působení proteolytických enzymů in vitro působí u některých mikrobiálních kmenů větší vnímavost buněk k následnému působení lysozymu a naopak, předcházející působení lysozymu je činí více vnímavé k proteolytické degradaci. Je tedy zcela reálné předpokládat, že v přítomnosti střevního lysozymu by mohlo docházet k obdobným reakcím i v systémech in vivo. Je třeba dodat, že kombinace lysozymu a trypsinu je obecně považována za jeden z nejsilnějších systémů pro enzymatickou lýzu mikroorganismů.
Exogenní proteázy se mohou ve střevě podílet na finálních krocích trávení proteinů potravy. Peptidy vznikající z potravy jako výsledek působení exogenních proteáz se však mohou lišit od produktů vzniklých štěpením proteinů endogenními gastrointestinálními proteázami. Před nedávnem bylo prokázáno, že mohou být potenciálními aktivátory mikrobiální autolýzy.
Hlavní otázkou, kterou je však třeba zodpovědět je to, zda orálně podávané exogenní proteázy jsou schopné štěpit nebo zprostředkovat štěpení střevních mikroorganismů in situ. K tomu jsou potřebné nové metody založené na technikách současné molekulární biologie, které by dovolovaly výzkum vlivu exogenních proteáz na mikrobiální lytické procesy ve střevě in vivo. Výzkumné testování této hypotézy může mít významný dopad na vývoj nových preparátů pro systémovou enzymoterapii.

Připraveno podle:
Where do the immunostimultory effects of oral proteolytic enzymes (systemic enzyme therapy) come from?
Microbial proteolysis as a possible starting point.
G. A. Biziulevičius
Medical Hypotheses (2006) 67,
1386-1388