Pane řediteli, poskytněte čtenářům vizitku vašeho souboru.
Pražská komorní filharmonie (www.pkf.cz) je orchestr haydnovského typu, který založil Jiří Bělohlávek v roce 1994. Je to personálně nejmladší profesionální orchestr v České republice, jeho věkový průměr je okolo 33 let. V současné době má 45 hráčů, mezi nimiž je rozděleno 41 úvazků.

PKF vstupuje do 13. sezony, to už je pořádný kus práce. Zkuste se po ní ohlédnout...
PKF za dobu své existence si již vydobyla veliké renomé nejen v České republice, ale i v zahraničí. Spolupracuje s významnými dirigenty, sólisty, instrumentalisty. Jiří Bělohlávek ve funkci dirigenta za ta léta vybudoval orchestr vysokých kvalit, což dokazují pozvánky na nejvýznamnější světová pódia, festivaly nebo do studií nahrávacích společností. Namátkou jmenujme světoznámý festival BBC Proms v Londýně, festival Mitte Europa, Schleswig-Holstein, Harrogate, L’ Epau Festival. Koncertuje také ve věhlasných sálech, jakými jsou Konzerthaus v Berlíně, Auditorio - National v Madridu, Suntory Hall a Opera - City Hall v Tokiu, Musikverein ve Vídni nebo v pařížské Cité de la Musique. Za dobu své činnosti Pražská komorní filharmonie natočila přes 80 CD pro přední hudební vydavatelství, např. Deutsche Grammophon, Harmonia Mundi, Decca, EMI, Naxos, Sony Clasiscs, Supraphon a WALD Press.

Když jste nastoupil do funkce ředitele souboru, co jste v souboru změnil nebo co se chystáte změnit?
Již při konkurzní práci jsem popisoval své představy a jednou z nich byla změna celkové image orchestru z hlediska vizuality - paní Sáru Saudkovou jsme požádali o fotografie orchestru, skrze něž bychom se prezentovali veřejnosti. Snažíme se o orchestr nejenom výjimečných uměleckých kvalit, ale i o orchestr, který je mladý a svěží. Dále to byla změna řízení managementu, plánovaní a zjednodušení celkového systému administrace. Samozřejmá je postupná změna dramaturgických plánů, otevření se novým uměleckým prvkům. Mým cílem je situaci stabilizovat a orchestr vést k umělecké a finanční prosperitě.

Jak se chcete vyrovnat s Damoklovým mečem přežití v tržní ekonomice, jejíž zákony, často nespravedlivě, platí i v špičkové kultuře?
Pochopitelně, že kultura jako taková si není na sebe schopna vydělat jako jiná odvětví, ale tržní ekonomika se zde projevuje se všemi svými aspekty také. Takže jako ostatní firmy se i my snažíme orchestr co nejvíce „prodat“, udělat z něj žádané zboží na trhu pro jeho kvality a schopnosti a přicházet s ojedinělými projekty, které nám pomůžou v tomto prostředí přežít. I když zkratka PKF vyjadřuje Pražskou Komorní Filharmonii, usilujeme o naplnění té zkratky ve smyslu P - profesionalita,
K - kvalita, F - flexibilita.

Teď k repertoáru. Originální interpretace klasické hudby je věčné téma. PKF se intenzivně věnuje i moderní současné tvorbě. Co si o ní myslíte?
Domnívám se, že soudobá hudba v dnešní podobě odkrývá netušené možnosti ať zvukové či nástrojové a bylo by velkou chybou před ní utíkat. Usilujeme o interpretaci tzv. soudobé hudby, poněvadž hráči dává možnost se ji naučit, a pokud se podíváte na programy všech světových těles, tak v jejich nabídce převládá dramaturgie zaměřená na provádění děl žijících či soudobých autorů. A pokud chceme udržet krok s těmito špičkovými tělesy a být konkurenceschopní, musíme tuto hudbu interpretovat a vnímat jako součást naší umělecké nabídky.

Jistě je vaší ctižádostí, aby koncertní hudbu poslouchalo více posluchačů. Jak je možné tomu napomoci?
Již jsem to naznačil ve svých předešlých odpovědích. Špičková kvalita hráčů a prováděných děl, vynikající dirigenti, instrumentalisté a dramaturgie, netradiční projekty, výborná marketingová strategie a public relations tvoří koktejl, který je schopný přitáhnout širokou veřejnost, přičemž žádná z těchto ingrediencí by neměla být upřednostněna ani upozaděna.

Vaše práce s dětmi a mladými lidmi je příkladná. Je to cílevědomá snaha vychovávat si vlastní publikum?
Ano, ta snaha je naprosto přesně cílená a velmi zřetelně si uvědomuji, že naše nejmladší generace jsou naši budoucí posluchači a že je nezbytně nutné jejich vztah k hudbě a umění vůbec formovat již od útlého věku. Proto pořádáme dětské koncerty v Rudolfinu netradiční formou, založili jsme při PKF dětský klub Notička, který má za úkol rozvíjet přesně to, o čem jsem hovořil, a poptávka po členství v tomto klubu ukazuje, že to, co Notička nejmenším nabízí, u nás chybělo. Při této příležitosti bych se rád o této aktivitě zmínil trochu obšírněji.
Dětský klub Notička má za úkol pracovat s malými diváky, kteří navštěvují Cykly koncertů pro rodiče s dětmi v Rudolfinu. Rádi bychom tyto posluchače zapojili do jakýchsi minidílen, které se budou konat několikrát do roka a budou volně navazovat na zmíněné koncerty. Projekt usiluje především o to, aby se z malých diváků sedících v hledišti stali členové klubu, kde budou interaktivně zapojeni do nejrůznějších her. Jejich setkání se bude odehrávat o víkendech, o klub se bude starat zkušená koordinátorka a hlavním cílem je nabídnout a ukázat dětem nejrůznější obory v oblasti umění, naučit je nové věci, rozpoznat u nich talenty a ty pak dále rozvíjet. Z projektu chceme vybudovat tradici. Patrony klubu budou studenti z filmové společnosti PetHon ve věku 19 let.
Chtěli bychom pracovat s dětmi, které mnohdy nevědí, jakým směrem se mají ubírat a co by je mohlo bavit. Dětský klub Notička jim nabídne nejrůznější a nejpestřejší formy seberealizace, seznámí se s dalšími dětmi, naučí se týmově pracovat, ale zároveň se budou umět prosadit ve skupině. Objeví nové hodnoty a ty si pak ponesou životem a budou je přenášet na druhé. Notička má poskytnout zážitek a má přinést i užitečné zkušenosti.
Za úkol má podporovat v malých posluchačích jejich talenty a ukázat jim, jak je možné trávit volný čas a přitom se něco naučit. Klub by měl u dětí vybudovat pocit, že i ony samy mohou vytvořit něco zajímavého, co přináší smysl nejen jim, ale také okolí. Rádi bychom z dětí vychovávali nové posluchače vážné hudby a lidi, kteří mají vztah k umění.
Projekt je zaměřen především na dětské posluchače, kteří navštěvují koncerty našeho orchestru. Rádi bychom, aby pro ně členství v Notičce sloužilo jako motivace pro další rozvíjení koníčků a dovedností.

Jste výkonný hudebník, myslíte, že je možné hudbě rozumět? Vede k tomu nějaká cesta, nebo je to daná schopnost?
Abyste mohl hudbě rozumět, musíte ji umět vnímat a cítit a pochopitelně studovat. Schopnosti chápat hudbu předchází vrozený talent či dispozice, ale také píle a pracovitost. Musím říci, že pozice hudebníka je co do náročnosti fyzické i psychické nesmírně obtížná a vyčerpávající.

Jaký hudební bonbonek byste vy osobně vybral pro náročného posluchače z letošní nabídky Pražské komorní filharmonie?
Domnívám se, že lahůdkou byl koncert 19. března v Rudolfinu, kde se představil světoznámý klavírista Alexandr Longuich s převážně klavírními díly W. A. Mozarta, dále bych zmínil koncert 11. dubna se Stabat Mater A. Dvořáka či koncert na Pražském jaru 19. května, zahajovací koncert naší sezony 24. října s panem Bělohlávkem či koncert s dirigentem Hrůšou 19. listopadu, na kterém zazní velkolepé dílo B. Martinů Kytice.

Petr Cincibuch