Já jsem nečetl. Jednak jsem to ještě neuměl a jednak strach z očekávaného by mi to stejně nedovolil. Pak mě vodili k holiči. Tam časopisy nebyly, ale pánové si četli noviny v rámech z rákosu.
Přemýšlím, proč byly u lékaře časopisy a proč u holiče deníky. Holič to bere jaksi po povrchu, je málo času, a tak i informace, které tam do hlavy ukládáme, nenutí člověka čekajícího na ostříhání k hlubokým úvahám. Jsme-li však nemocní, zpravidla nás málo zajímá výsledek včerejšího fotbalového zápasu. Přemýšlíme o věcech, které nás v denním trysku ani nenapadnou. Navíc je čekárna u lékaře místem, kde člověk začne přemýšlet o svém zdraví a je schopen vnímat zdravotnická témata. Sanquis má samozřejmě vyšší ambici než být časopisem do čekárny.
Jsem přesvědčen, že jeho 50 čísel splnilo a plní své poslání. A to nejen ve zdravotnických zařízeních, ale i doma, protože po celodenní práci se člověk přece rád dívá na hezké věci a současně se vzdělává. Mnohé úvahy otištěné v našem časopise s medicínskou tematikou potvrzují, že je předností, když redakční kolektiv vede básník, a ne medicinman - specialista, vidící pouze svůj úzký obor.
Vedení časopisu požádalo členy redakční rady o bilanční zamyšlení nad oborem, v kterém pracují. Stačí to prý do šesti stran, zněl povel.
Bilancujeme zpravidla tehdy, když něco skončilo. Nepřetržitý vývoj každého medicínského oboru připomíná řeku. Ta ve svém toku má však prahy, na kterých se její hladina skokově mění. Je to tak i s vývojem medicíny. Zde je však těch prahů málo, a přidržím-li se chirurgie, resp. hrudní chirurgie, k žádným skokovým změnám v posledních sedmi letech, kdy časopis vychází, nedošlo. Miniinvazivní operační postupy, využívající laparoskopický či torakoskopický pohled do tělních dutin a dovolující operační výkony v nich, jsou známé od začátku devadesátých let. I transplantace plic budou letos u nás mít desetileté výročí.
Ostatně, co v chirurgii determinuje její skokové změny? Podle mého názoru je vývoj biologických věd, mezi které medicína, a tedy i chirurgie patří, ovlivněn vývojem techniky, která umožní zcela nové přístupy. V minulosti to byl mikroskop, rentgen, CT, možnost monitorování tělních dutin laparo a torakoskopicky, užití robotů atd. Skokové změny zejména v chirurgii jsou navíc dány náhlou potřebou nejrůznějších zákroků v průběhu krátkého času. Takové situace přinášejí bohužel hromadné katastrofy či ozbrojené konflikty, při nichž nerozhodují o poskytované péči jenom ti nejzkušenější. Ti bývají zpravidla nejstarší, a je obecně známé, že stáří „má rádo klid“. Mladí lidé nucení vzniklé situace řešit zjišťují, že to jde i jinak, než se to provádělo tradičně.
Mám-li mluvit o vývoji hrudní chirurgie, lze říci, že se provádějí v podstatě stejné operační výkony jako před deseti lety. Změnilo se pouze to, že tyto operace se stejnými, často i lepšími výsledky provádíme u pacientů, kteří dříve byli k těmto výkonům pro vysoký věk či přidružené choroby kontraindikováni. Možnosti moderní anestezie, užití mimotělního oběhu a excelentní pooperační péče jsou základy, na kterých moderní hrudní chirurg staví. Medicínská problematika se centralizuje na místa, kde toto vše je k dispozici. Končí období, kdy „velký chirurg“ často v nevhodných podmínkách předváděl okolí, „co dovede“. Při výhledu do budoucna lze očekávat postupné vytlačování kuřáků na okraj společnosti a s tím spojený pokles počtu plicních operací obecně, a zejména pak plicních operací pro rakovinu. Na druhé straně čeští občané méně dbají na změny svého zdravotního stavu. Na vyšetření přicházejí pozdě, až v době pokročilé nemoci. Na rozdíl od zemí na západ od nás, kde lze ještě odstranit zhoubný plicní nádor asi u 20 % nemocných, je to v ČR pouze 10 %! Tedy jistý vývoj bude nutný (i když ne skokový) zejména v oblasti prevence.
Právě časopisy jako náš Sanquis pomáhají ve zdravotnické osvětě, kterou naše společnost potřebuje.
Jsem rád, že časopis mimo tuto odbornou informovanost veřejnosti pomáhá i v rehabilitaci nemateriálních základů štěstí svých čtenářů.
Přeji jubilejnímu číslu Sanquisu, aby si ho na každém stole, kde bude ležet, přečetlo co nejvíce čtenářů a nestal se „soukromým vlastnictvím“ pouze prvního z nich.

III. chirurgická klinika 1. LF UK a FN Motol