Jedna z největších a nejčastějších pošetilostí vůbec je, že děláme k životu dalekosáhlé přípravy. Při nich se totiž počítá v první řadě s celým a plným lidským životem, kterého však dosáhnou jen někteří. Konečně, i když bylo všeho dosaženo, nebylo dbáno změn, které na nás samých vyvolává čas, nebylo tedy dbáno toho, že naše schopnosti tvořit a také užívat nevydrží po celý život. Proto se stává, že se často pachtíme po věcech, které, když jich dosáhneme, nejsou nám přiměřené, a také, že takovou průpravou k dílu strávíme léta, která nám zatím nepozorovaně uloupila sílu k provedení. Často se stává, že bohatství, nashromážděného dlouholetou námahou a s mnohým nebezpečím, nemůžeme užívat a že jsme pracovali pro jiné. Nebo také, že nejsme s to zaplnit místo dosažené konečně dlouholetým shonem a snažením - to všechno nám přišlo pozdě. Vkus doby se změnil, vyrostlo nové pokolení, které nemá zájem, nebo nás předešli jiní po kratších cestách…

Arthur Schopenhauer /1788-1860/