Historicky
Budeme-li na místě dnešního divadla putovat zpět do minulosti, můžeme roku 1863 navštívit zbrusu nově založenou Uměleckou besedu. Spolek však nenašel své stálé sídlo hned, se stavbou paláce na Újezdě nedaleko kostela sv. Jana Křtitele Na Prádle se započalo až v roce 1926. Vedle koncertní síně a Alšovy výstavní síně sehrála důležitou roli v kulturním životě Pražanů suterénní dvorana paláce. Od konce dvacátých let byla spojována se jmény Jiřího Frejky a E. F. Buriana (avantgardní divadlo DaDa), Jiřího Voskovce a Jana Wericha, jejichž Vest Pocket Revue zde měla premiéru v dubnu 1927, a samozřejmě také s Jaroslavem Ježkem.
Třicátá léta ještě zazářila řadou koncertů, a zejména pravidelnými besedními úterky; po válce v budově působilo Divadlo satiry. Tradici na dlouhou dobu přetrhla padesátá léta, která do sálu umístila kino Jana Nerudy, další desetiletí pak prostorám přineslo nové jméno (Janáčkova síň) a krátký návrat starých časů pod uměleckým vedením Miloslava Kabeláče, rok 1972 činnost Umělecké besedy ukončil definitivně. Po listopadu 1989 se sice blýsklo na lepší časy obnovením besedních hudebních úterků, ale síň byla záhy progresivně upravena na nahrávací studio. Až s novým nájemcem, který šťastně překonal popovodňové ztráty, získal prostor současnou variabilní podobu, kde své místo nacházejí nejen profesionální i amatérské divadlo, ale také koncerty klasické a populární hudby, filmové projekce, výstavy a v neposlední řadě literární kavárna.

Divadelně a hudebně
Vedle vlastní činoherní produkce se divadlo snaží působit jako tzv. stagiona - dává prostory k dispozici dalším divadelním skupinám a literárním institucím (Klub vybrané kultury, Divadlo pražské konzervatoře, Komorní činohra, Divadlo na voru, Ateliér prózy a poezie Apropo, Obec překladatelů ad.) nebo hudebníkům (volné sdružení „osamělých písničkářů“ uvádí koncerty nezávislých muzikantů pod záštitou Jana Buriana).
Různorodost uměleckých uskupení otevírá bohatou škálu stylově pestrých inscenací od klasické dramatické tvorby k textům nezavedených autorů či k představením kombinujícím divadelní, hudební, výtvarný i taneční jazyk (za všechny pantomimický cyklus žáků Borise Hybnera Mime must go on! nebo taneční adaptace Albeeho pod titulem Kdopak by se bál?). V rámci činoherního repertoáru mohou diváci vybírat např. z hořké komedie Williama Gibsona Dva na houpačce, netradičního textu Smrt a dívka IV - Jackie nositelky Nobelovy ceny Elfriede Jelinekové, klasického příběhu N. Richarda Nashe Obchodník s deštěm, her Leonarda Gershe ...i motýli jsou volní a Juliana Garnera Probouzení či villonovského dramatu Daniely Fischerové Hodina mezi psem a vlkem. Do jisté míry lze za kmenové režiséry divadla považovat Petra Hrušku a Jiřího Bábka, herecké tváře reprezentují Kateřina Březinová, Igor Bareš, Petr Křiváček, Jakub Saic, Věra Kubánková, Martina Delišová, Eva Hodinová a mnozí další.
Tvůrci však netrvají jen na tradičním kukátkovém jevišti, variabilita sálu jim umožňuje obklopit herce publikem, umístit účinkující i diváky pouze do prostoru hlediště, zapojit do hry foyer nebo si jeviště zbudovat přímo v kavárně. Těchto možností využívá kromě jiných rovněž lidsky půvabné a hluboké představení komponované z jidiš lidové poezie a klezmerské hudby - Shpil zhe mir a lidele in yidish -,
jež s hereckými představitelkami tří generací a členy klezmer skupiny Trombenik nastudovala režisérka Helena Glancová.

„Revolučně“ a výtvarně
Revoluce v Divadle Na Prádle je název projektu, v němž produkce divadla nabízí možnost jak nezávislým, studentským a amatérským filmařům představit vlastní kinematografickou tvorbu, tak i divákům seznámit se blíže s touto často opomíjenou oblastí filmového umění. Tematické večery, jež se konají jednou za měsíc, doprovází také soutěž o nejlepší snímky. Ty jsou poté prezentovány na tzv. Velkém říjnu - tedy ve festivalový den 28. října. Pražský filmový projekt doplňuje cyklus workshopů, zaměřených mj. na profese kamera, střih, zvuk a vedených profesionálními filmaři.
Ani u filmu však aktivity divadla nekončí. Velká pozornost je věnována výtvarníkům a fotografům, především opět mladým a začínajícím. Zájemci mohou uspořádat svou vlastní výstavu v místní galerii, jež je součástí kavárny a divadlo ji provozuje ve spolupráci s Ateliérem fabion.
Ačkoliv multifunkční interiér suterénu v blízkosti Kampy skrývá moderní technické zázemí, navenek působí příjemnou komorní a uvolněnou atmosférou, jako by si domácky podával ruku se svými historickými předchůdci. Doufejme, že Divadlo Na Prádle uskuteční původní ambice a stane se jedním z pražských kulturních center.