| Nahota a exhibice jako důsledek stydlivosti |
|
Josef Chuchma |
| SANQUIS č.60/2008, str. 30 |
| Nejčastějším modelem pro výtvarnici Veroniku Bromovou, která pracuje s fotografií a nyní má v Praze retrospektivní výstavu, bývá ona sama.
|
|
Před devíti lety reprezentovala Českou republiku na benátském bienále. Bylo jí tenkrát třiatřicet a byla nejmladším tuzemským výtvarným umělcem, jemuž se této pocty dostalo. Dvakrát získala nominaci na Cenu Jindřicha Chalupeckého, která je určena výtvarníkům do 35 let. Vystavuje doma i v zahraničí. Pedagogicky působí na Akademii výtvarných umění v Praze. V české metropoli, konkrétně v Domě U Kamenného zvonu, který spravuje Galerie hlavního města Prahy, se nyní koná největší výstava, jíž se Veronika Bromová dosud dočkala. Nejedná se v pravém slova smyslu o retrospektivu – ta kolekce klade důraz na díla vzniklá po roce 2000, nicméně poskytuje základní představu o dosavadní tvůrčí cestě Veroniky Bromové.
|
|
|
| Rozcestí, Království, 2003–2005
|
|
Jak se našla
Ačkoliv na Vysoké škole Umělecko-průmyslové v Praze absolvovala Veronika Bromová (1966) u Jiřího Šalamouna obor grafika a ilustrace, záhy po skončení studií, počátkem devadesátých let, se začala na výtvarné scéně prosazovat především jako autorka inscenovaných a manipulovaných fotografií. Patřila zde k průkopníkům digitálních intervencí do fotografického obrazu, tehdy ještě zaznamenávaného na klasický filmový materiál. Počítač jí umožňoval deformovat tvary i barvy a námět zbavovat popisnosti. Dneska jsou takové postupy zcela běžné, pouští se do nich děti, ale i lidé, kteří ve svém pokročilém věku objevili možnosti digitálních úprav. Před dvanácti či patnácti roky to ovšem bylo novum. Bromová i díky tomu učinila svůj styl v rámci tuzemské výtvarné produkce rychle rozpoznatelným. Druhým rozpoznávacím znakem byl fakt, že často šlo o autoportréty, nikoliv však v běžném slova smyslu. Veronika Bromová se začala využívat jako model – stylizovala se a nakládala sama se sebou.
|
|
|
Tam někde, Království, 2003–2005
|
|
Kultu mládí navzdory
„Není mi příjemné manipulovat druhé lidi do nějaké mé představy,“ vysvětluje Veronika Bromová ten hojný sebevýskyt ve svých dílech. „Baví mě pracovat s impulzy, které jsou ve mně, s tím, jak a co cítím. I když to neznamená, že bych nikoho dalšího nefotila. Mám rozpracováno několik sérií, například Alternativní rodina nebo Muži při práci. Já bych i ráda soustavně fotila muže, kteří procházeli mým životem, ale ne všichni byli ochotní poskytnout své tělo pro moje fotografické záměry. Ostatně je to úplně jiné, když fotím sama sebe a nikdo u toho není – uvolním se a provedu věci, o nichž nevím, jestli bych je dokázala, kdyby je po mně někdo chtěl.“ Ale je tu vlastně ještě jeden – poněkud paradoxní – důvod toho častého sebevýskytu. Bromová se považuje za „stydlivou a zakřiknutou“, a právě proto se pak při práci projevuje přeexponovaně až exhibionisticky.
|
|
|
Podívej tam, Království, 2003–2005
|
|
Nabízí se úvaha, jak dlouho ještě bude autorka obnažovat své tělo či nasazovat svou tvář do fotografií, když organismus stárne a erotický podtón, který se v tom všem pochopitelně také vyskytuje, bude slábnout. Autorka na to sympaticky reaguje, že možná právě proto by mohlo být zajímavé pokračovat, neboť je důležité nenechat se odepsat jen z důvodu, že době a společnosti drze dominuje kult mládí a jeho produktivity.
Tady někde se snad nabízí odpověď na otázku, proč to všechno Veronika Bromová podniká, o čem její převážně fantaskní, někdy i fantasmagorické fotografie mohou vypovídat. Kromě vnímání snímků nebo cyklů v jejich smutku, ironii, provokativnosti, „ulítlosti“, v jejich hravosti a nespoutanosti, plachém exhibicionismu, zkrátka v umělecké míře a výrazu každého z nich, mohou ta díla postupně čím dál víc vypovídat o duševní a tělesné cestě jedné konkrétní ženy, která shodou okolností byla umělkyně.
|
|
|
Wooddoo / Les dělá, Království, 2003–2005
|
|
|
Kousky – já zlato,
Kousky mě – kousky N.Y.C., 1998
|
|
|
| Pararadays, Království, 2003–2005
|
|
Veronika Bromová: Království / Kingdoms
Kurátorka Olga Malá, Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské náměstí 13, Praha 1, základní vstupné 120 korun, výstava trvá do 11. 1. 2009.
|
|
Foto: © Veronika Bromová
Celý článek ve formátu pdf naleznete zde.
|
|
|
 |
obsah čísla 60 |
 |
ročník 2008 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
