Divočina podle Veroniky Holcové
Irena Jirků  

Momentálně žije v Kanadě, ale obrazy tamní divoké krajiny vytvořila ještě dříve, než se tam se svým mužem a synem přestěhovala. Současná výstava Veroniky Holcové v pražské Ville Pellé nabízí nejen srovnání doby „pre-kanadské“ a kanadské, ale i nové velkoformátové kresby s figurálními motivy. Je to strhující vhled do světa umělkyně, která už dávno překročila hranice české výtvarné scény.

Veronika Holcová při zahájení své pražské výstavy
 

Veronika Holcová: Wild Game / Divočina

Výstava v Galerii Villa Pellé, od 19. 7. do 22. 9. 2017, www.villapelle.cz

Kurátorem výstavy je Petr Vaňous.

Komentovaná prohlídka s autorkou: 2. 9. 2017 od 18 h
Komentovaná prohlídka s kurátorem: 14. 9. 2017 od 18 h


Foto: Yveta Kopicová
Repro: archiv Veroniky Holcové
 
    

Dream about Tiger, 2015


Na české ambasádě v Kanadě sama organizujete výstavy, nicméně jak vidno, také hodně tvoříte. Jak Kanada poznamenala vaši tvorbu?

Myslím si, že budete znejistěni, v jakém obraze se vliv Kanady nejvíce projevuje. Některé obrazy, které vznikly před mým odjezdem, už vlastně byly kanadské, aniž bych tušila kam mne osud zavane. Myslím si, že potřebuji více času na to, abych si zažila jiné prostředí, velikost, rozlehlost, světlo, to co má v Kanadě jiné dimenze. Do obrazů a kreseb se mi dostaly i geometrické prvky, míchané s mými původními motivy vytvářejí novou abstraktní sérii nekonečných deníkových záznamů. 
Mnoho pláten také, jež vznikla už v Kanadě, jsem teď nebyla schopna do Prahy převézt. Asi by byla překvapením. To si však asi nechám na svůj plánovaný návrat v roce 2019.


Homo spiritualis, 2014
 

Jak pobyt v Kanadě ovlivnil vás osobně? V čem je ta země pro vás inspirativní, co jste objevila, na co jste přišla - a co nikdy asi nepochopíte?

Dostat se z české malebné kotlinky a zkusit žít jinde bych doporučila všem lidem, kteří mají tu šanci. Je to neskutečně cenná zkušenost, která vám umožní dívat se na vše z jiné perspektivy. Obohatí to nejen geograficky, ale především rozšíří pohled na lidskou společnost. Kanada je mladá stabilní země, samozřejmě ale s historii, která má i své stinné stránky, tak jako všude,  kam se podíváme. Tváří se ponaučeně a lidé, kteří tu spolu žijí, jsou smícháni ze všech koutů světa. Je to babylon národů, člověk jako cizinec nemá pocit, že sem nepatří. Vzájemná úcta a respekt jsou tu na prvním místě. Lidé dodržují pravidla, jsou ohleduplní, k sobě neskonale slušní a přátelští.
Po roce si na to člověk rychle zvykne a po druhém roce se nedokáže smířit s tím, že tady v Čechách je to jiné. Návraty jsou čím dál těžší.
Stále doufám, že je možná změna k lepšímu, je to na mladých lidech, kteří tuto zkušenost mohou udělat a budou o kvalitě života přemýšlet. Tou kvalitou myslím: sociální cítění, empatii, slušnost, respekt.


Pearl oyster, 2014
 

Jak si vede vaše galerie na české ambasádě, kterou jste zřídili s manželem po  příchodu do Kanady?

Naše galerie funguje oficiálně od ledna 2017, dali jsme jí název Gallery 17/18, máme i webové stránky, kde je popsán náš záměr a můžete si také prohlédnout obrázky z instalací jednotlivých výstav na http://www.gallery1718.ca/gallery
Galerii však vedeme již od roku 2016, kdy první pilotní výstavou byla prezentace tvorby  české umělkyně Petry Malé Miller a Kanaďana Davida Millera. Expozice se jmenovala Couples a odstartovala cyklus výstav, které jsou vždy postaveny na setkání kanadského a českého umělce. Výjimkou byla podzimní expozice Pavla Vančáta, kterého jsem oslovila, aby vybral několik českých současných fotografů k právě probíhající výstavě Josefa Sudka v ottawské Národní galerii.
Od začátku máme v naší galerii na české ambasádě spoustu věrných návštěvníků a kanadských hostů, odborná a umělecká scéna už nás též zná. Dá se říci, že okolo galerie se vytvořil skvělý okruh lidí. Náš projekt zaštituje Ottawa Art Gallery, což je obdoba Galerie hlavního města Prahy. Podporuje ročně tři kanadské umělce, kteří u nás vystavují, což nám pomáhá nejen finančně, ale i propagačně.


Velkoformátové kresby, 2016 - 2017
 

Co chystáte pro novou sezonu?
S Galerií 17/18 samozřejmě pokračujeme. Vracíme se začátkem září a hned 21.9. otevíráme výstavu Jiřího Kovandy a torontského umělce Lumíra Hladíka, jenž je Jiřího souputníkem. Oba spolu v sedmdesátých letech vytvářeli tzv.vykolejené situace. Emigrací Lumíra Hladíka se vše zpřetrhalo, ale umělci po třiceti letech začali zase spolupracovat. Jsem velmi zvědavá na jejich instalaci a hlavně na reakci návštěvníků - kanadské umělecké scény, diplomatické společnosti i českých krajanů!


Kresby 2016 - 2017
 

A co čeká vás osobně?
Syn se vrací do High School Lisgar, manžel k povinnostem a rozepsanému románu, já ke svým rozmalovaným plátnům a také ke spolupráci se svou galerií v Torontu. A mám také v plánu další výstavy po celé Evropě a znovu chci se vrátit do Prahy. Výstava by se tady měla konat v roce 2018, zatím je to však tajné.


Transmission of ideas,2014
 

Veronika Holcová (*1973)
Narodila se v Praze, dnes žije se svým mužem, českým ambasadorem Pavlem Hrnčířem, v Kanadě. V letech 1992 až 1999 studovala Akademii výtvarných umění v Praze. Za sebou má stáže v Egon Schiele Centre v Českém Krumlově a ve švýcarském Bernu. Samostatné výstavy měla snad po celé Evropě a v mnoha státech světa.  Její obrazy jsou součástí soukromých sbírek v USA, Itálii, Švýcarsku a Německu. Má dvě děti, dceru Julii a syna Bruna.







poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA