| Mohly by orgány jiných savců zachraňovat lidské životy? |
|
|
Geneticky upravené srdce prasete, jež bylo transplantováno paviánovi, fungovalo díky nové imunosupresivní terapii více než dva a půl roku. Vědci z Ludwig-Maxmilians-Universitaet v Mnichově stejně jako jejich američtí kolegové z National Heart, Lung, and Blood Institute v Marylandu to považují za důležitý krok a věří, že tzv. xenotransplantace nejsou marnou cestou. časopis Nature Communications, duben 2016,
zdroj: www.eurekalert.org
|
|
Jak oklamat imunitní systém
Tisíce lidí po celém světě jsou často roky na čekací listině transplantací, protože jim selhává životně důležitý orgán, dárců se však chronicky nedostává. To je důvod, proč se řada vědeckých týmů po celém světě soustřeďuje na možnost mezidruhové transplantace, tzv. xenotransplantace. Hledání náhrady za lidské orgány se počítá už na desítky let, přičemž na konci 20. století se výzkum soustředil především na prasata, co by nejvhodnější dárce pro člověka.
Jedním z mnoha problémů, a jak se zatím zdá i tím nejzávažnějším, s kterým se výzkumníci ale od počátku potýkají, je negativní reakce těla příjemce na nový, v tomto případě zvířecí orgán. Imunitní systém totiž novou tkáň považuje za vetřelce a tvrdě ji ničí. Aby této reakci předešli, genetičtí inženýři se pokoušejí tedy organismus prasete upravit.
V předchozích pokusech neslo prasečí srdce vždy dvě genetické mutace, které měly zabránit imunitním reakcím těla hostitele. Přestože se podařilo tento proces oddálit, darovaný orgán byl ale nakonec stejně zničen sraženinami a nenávratnými změnami, které tyto projevy způsobily. Vědci z Ludwig-Maxmilians-Universitaet v Mnichově přidali tedy ještě další mutace do prasečího organismu, které zase zpomalují tvorbu sraženin při kontaktu krve a dárcovského orgánu. Využili přitom interakce, která vzniká mezi proteiny trombinem a thrombomodulinem na povrchu výstelky cév a startuje posléze produkci proteinu C, jenž zpomaluje srážení krve. Pokud dojde k transplantaci jiného než lidského orgánu, protein C se nemůže dostatečně vytvářet, neboť trombin a thrombomodulin se nedokážou úplně spojit, což podstatně zvyšuje riziko sraženin. Nová genetická úprava umožňuje darovanému orgánu produkovat lidský thrombomodulin, který se poté bez problému navazuje na trombin. Němečtí výzkumníci doufají, že díky této další mutaci bude prasečí srdce odolnější a ustojí střet s imunitním systémem.
Nová imunosupresiva
Dalším důležitým faktorem, jenž by měl rozhodnout o úspěchu metody xenotransplantace nebo její výzkum posunout významně kupředu, je imunosupresivní terapie. Studie, provedená na National Heart, Lung, and Blood Institute (NHLBI) v americkém Marylandu a publikovaná v dubnu 2016 v časopise Nature Communications přichází s novými imunosupresivy.
Američtí vědci vyvinuli nový režim imunosuprese, když využili novou protilátku – CD40, jež by mohla darovaný orgán ještě více chránit před imunitní reakcí. Při svém experimentu použili orgány geneticky modifikovaných prasat, která voperovali do těl pěti paviánů - respektive do jejich břišních dutin. Prasečí srdce neměla tedy při tomto experimentu zabezpečovat cirkulaci krve (o to se nadále starala srdce paviánů), ale jejich úkolem bylo odolat útokům imunitního systému příjemce.
Výsledky experimentu předčil všechna očekávání. Geneticky modifikované prasečí srdce přežilo díky nové imunosupresivní léčbě v těle paviána 945 dní, což je mnohem delší doba, než po jakou trvaly všechny předcházející pokusy v tomto směru. „Náš nový přístup byl evidentně efektivní a posunul nás dál. Samozřejmě to bude ještě hodně dlouhá cesta, ale já osobně věřím, že se dopracujeme až k transplantacím prasečích orgánů lidem,“ říká profesor Richard Pierson, který se problematikou xenotransplantace zabývá v americkém Marylandu přes třicet let.
|
|
 | | Foto: freeimages.com |
|
|
|
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
