| Tenor se nemusí bát průvanu |
|
Jitka de Préval
|
Po čtyřech letech hostování zahájil přední český tenor Aleš Briscein sezonu v pařížské opeře rolí Jeníka v nově inscenované Prodané nevěstě. Jeho interpretaci slavné české klasiky ocenili diváci i kritika nemalou chválou. Ač se již Paříž stala tenorovým druhým domovem, jeho prvorozený syn se narodil v Praze. „Na klinice u Apolináře a s porodním týmem profesora Martana jsme se s manželkou cítili skvěle. Také jsme si uvědomili, jak je nám lékařská obec blízká.“ Dnes už s Alešem a jeho ženou cestuje několikatýdenní Adrian po světě.
|
|
|
Cítím se Čechem, mám rád kosmopolitní svět opery a práci s mezinárodními partnery v atmosféře bez hranic, říká Aleš Briscein
|
|
Vaše přítomnost na scéně prestižní státní opery se pro Pařížany stala skoro samozřejmostí. Jak k vašemu stálému hostování došlo?
Shodou okolností za to může Prodaná nevěsta. V roce 2004 jsem zaskakoval za kolegu v roli Jeníka v Národním divadle a v hledišti seděla Eva-Maria Wiesser, asistentka ředitele opery Gerarda Mortiera. Bylo to osudové setkání, neboť mi bezprostředně po představení nabídla hostování v pařížské opeře. Následovaly role v operách Ariadna na Naxu, Elektra, Z mrtvého domu, Tristan a Isolda, Věc Makropulos, The Rake´s Progress...
Nezalekl jste se nabídky z Francie? Pařížská opera je obrovský kolos a o Francouzích je známo, že neradi používají cizí jazyky.
Byla to pro mě velká šance. Musel jsem dokázat, že na to mám. Ve hře nebyla pouze jedna sezona, ale v podstatě moje profesionální budoucnost. Dnes, po letech hostování, mám pocit, že jsem v nabídnuté šanci obstál. Pobyt ve Francii z jazykových důvodů nebyl zpočátku jednoduchý, ale Paříž mě uchvátila. Je to krásné a inspirující město. Dobře se mi tu pracuje, protože francouzské publikum je kultivované a náročné. I do francouzštiny jsem začal velmi rychle pronikat. A přál bych si jí věnovat více času už kvůli tomu, že moji předkové pocházejí právě z Francie.
Jaké máte pocity z nové inscenace Prodané nevěsty a hlavní role Jeníka?
Jeníka zpívám již v páté inscenaci. Zpíval jsem ho nedávno na turné v Japonsku a ve Švýcarsku. V Paříži poprvé spolupracuji se zahraničním režisérem Gilbertem Deflo. Je to obohacující a pozitivní zkušenost. Navíc pařížská státní opera disponuje velkorysým rozpočtem na každou novou inscenaci (na Prodanou nevěstu měla myslím asi milion euro), takže podmínky ke zdárné přípravě byly ideální.
Jak tedy probíhalo zkoušení se zahraničními kolegy?
Je pravda, že obsazení opery je velmi mezinárodní. Vedle řady zahraničních kolegů jsme zde s dirigentem Jiřím Bělohlávkem, jehož práce je skutečně velkou oporou, pouze dva Češi. Zkoušení Prodané nevěsty bylo spíše náročné, postava má svůj vyhraněný charakter a herecký výkon je zde velmi důležitý pro odlišení charakteru a vývoje postav.
|
|
|
| Rozpočet na každou novou inscenaci je v pařížské opeře vskutku velkorysý
|
|
Naše nejhranější a Čechům nejbližší opera vstoupila do repertoáru pařížské opery po 80 letech. Jaké přijetí ze strany Francouzů jste předpokládal?
Ve Francii byla Prodaná nevěsta poprvé uvedena v roce 1928 na scéně divadla Châtelet, ve francouzštině. Divadlo pak odehrálo s velkým ohlasem dvě představení i v Praze. Jsem moc hrdý na to, že se Prodaná nevěsta konečně dostala k francouzskému publiku. To, že je v repertoáru pařížské opery, je samo o sobě skvělou vizitkou pro celou českou hudbu.
Ve Francii i ve světě je velmi oblíbený Leoš Janáček. Má i Bedřich Smetana šanci, aby se dopracoval k podobnému mezinárodnímu úspěchu?
České operní tvorbě celkově se v této sezoně dostalo v Opéra national de Paris výjimečné pocty. Jenom v Paříži se budou vedle Prodané nevěsty dávat dvě Janáčkovy opery – Liška Bytrouška v nové inscenaci režírované A. Engelem a repríza loni uvedené opery Věc Makropulos. Doufám, že Smetana si také získá své příznivce. Režisér Gilbert Deflo navíc podporuje myšlenku, aby byly v Paříži uvedeny i další Smetanovy opery jako Čertova stěna, Braniboři v Čechách a Hubička.
|
|
|
| Aleš Briscein jako Jeník – tuto hlavní mužskou roli zpívá již popáté
|
|
Pařížská opera má dvě budovy. Ve které zpíváte raději?
které zpíváte raději? Ke staré budově Palais Garnier cítím velký respekt. Dýchá z ní bohatá minulost, tradice slavných zpěváků, režisérů, dirigentů... Interiér budovy je sám o sobě historickou a uměleckou perlou. Moderní architektura opery na náměstí Bastille zase uchvacuje velkorysým pojetím, moderní technikou. Obrovské prostory umožňují zkoušet tři představení najednou. Je to velký včelí úl, kde jsou zpěváci z celého světa a kde se stále něco děje.
Pražské publikum vás ale moc neužije.
Letos je pro nás pobyt v Praze spíše vzácností. Mluvím v množném čísle, protože manželka mě na většině zahraničních pobytů doprovází. Hostování v pařížské opeře mi otevřelo dveře na další zajímavá pódia: v lednu jsem byl na turné v Japonsku, v únoru a březnu v Paříži, v dubnu v Mexiku, květen až červen jsem strávil v Madridu, červenec na turné po Japonsku, srpen v Londýně, pak návrat do Paříže... S Českou republikou ale kontakt mám. Jsem stálým hostujícím umělcem Národního divadla i Státní opery Praha. Příští rok budu v rámci Pražského jara účinkovat v Beethovenově Deváté symfonii.
Jak se dá vaše cestování skloubit s rodinným životem?
Manželka je původní profesí baletka, takže má ke kultuře specifický vztah a ví, jak je naše povolání náročné, když se chce člověk udržet na špičkové úrovni. V současné době studuje management cestovního ruchu na vysoké škole, což jí dává určitou volnost a může mě doprovázet na delších pobytech. Letos poprvé jsme v Paříži ve třech. Máme s sebou synka Adriana, který už v prenatálním stavu procestoval kus světa. Na jaře jsme strávili několik týdnů v Mexico City, kam jsem byl pozván ke čtyřem představením Janáčkovy Jenůfy, manželka byla tehdy v pátém měsíci, a protože jsme od svatby neměli čas na líbánky, udělali jsme si je částečně v Mexiku a pak na ostrově Cancun v Karibském moři.
Pobyty v cizích prostředích, hodiny čekání na letištích, stres a fyzický výkon na scéně, to jsou pro organismus náročné podmínky. Jak bojujete proti únavě?
Sportem a udržováním fyzické kondice. Nepodporuji klišé, že by tenor měl vážit 130 kg, bát se průvanu a chránit se šálou na krku. Když jsem v Čechách, rád si s kamarády zahraji fotbal, mám licenci na podmořské potápění, kterou využívám, jak je to možné, v Paříži jsem objevil kouzlo golfu. Sport čistí hlavu a připravuje na náročnou jevištní práci, podporuje také imunitní systém.
Máte nějaké sny do budoucna, role, po kterých toužíte?
Mou prioritou je pohoda, fungující rodina, zdraví... Tajných přání mám řadu, ale chci, aby zůstala tajná!
Foto: S. Mathé/ Opéra national de Paris
Celý článek ve formátu pdf naleznete zde.
|
|
|
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
