ATELIER

Franta: Návrat domů!
Jiří Wald   

Malíř Franta, jak se podepisuje pod svá plátna František Mertl, převzal 1. listopadu 2017 z rukou ministra kultury Daniela Hermana medaili Artis Bohemiae Amicis za celoživotní dílo a propagaci dobrého jména České republiky v zahraničí.  Slavnostní akt se uskutečnil v prostorách Ministerstva kultury v Nostickém paláci na pražské Malé Straně  a světoznámý výtvarník se tak symbolicky – alespoň “jednou nohou” - konečně vrátil domů.


celý článek >>

Posedlost Eriky Bornové
Irena Jirků   

Postavila pomníky. Z polystyrenu, protože je tímto materiálem posedlá. A těmi pomníky, tedy cyklem hravých osobitých soch, skládá hold zajímavým osobnostem – tvůrčím ženám a mecenášům, bez nichž by řada artefaktů či staveb nikdy nevznikla. Chtěli díla podpořit, ale netoužili je vlastnit, což je sen každého umělce. To říká Erika Bornová a svou nejnovější výstavu nazvala Posedlost.



celý článek >>

Zrcadlo, zrcadlo...

Ať už vytvářejí nábytek či keramické solitéry, vždy se inspirují přírodou. Designérské studio Revír, založené v roce 2015 Miroslavem Nachlingerem a Martinou Kleinovou, hledá spojení mezi moderní formou a přírodním materiálem. Jejich první společná autorská prezentace představuje motiv zrcadlení a odrazů.


celý článek >>

Richard Bobůrka: Malovat jako náletové dřevo
Jana Nekolová   

Když Richard Bobůrka pracoval před lety v reklamní agentuře a prohlížel tisíce ilustrací od mnoha talentovaných lidí, zdálo se mu najednou zoufalé a marné zobrazovat reálný svět. Rozhodl se tedy sám pro „čistší malbu.“  


celý článek >>

Sedmkrát kreslený film

Je jich sedm a věnují sedm obrazů ve prospěch Nadace Slunce pro všechny, která pomáhá  dětem a mladým lidem s tělesným handicapem. Aukce se bude konat až 1. prosince v Obecním domě, od 1. června do konce prázdnin je však více než 60 děl (včetně těch sedmi určených pro aukci) známých výtvarníků, kteří spojili svůj osud s kresleným filmem, vystaveno ve foyer pražského  Divadla Bez zábradlí. To hraje, jen tak mimochodem, celý červenec a srpen.  A ta výstava je prodejní.


celý článek >>

Sochy v pražských ulicích

Sedmimetrový Otazník plující na hladině Vltavy, jehož autorem je japonský umělec Junichiro Ishii, či tajemné postavy Kokonů ve Františkánské zahradě, které vytvořil Mexičan Alberto Aragón Reyes. Anebo železná monstra jakoby z jiných planet, jež před výstavním pavilonem v Holešovicích postavil Čestmír Suška...  Na mnoha pražských místech se až do konce září můžete setkat se současným sochařským uměním. Druhý ročník festivalu SCULPTURE LINE představuje práce renomovaných domácích i zahraničních autorů, jež v kontextu pražských ulic získávají na dalším rozměru. A příběhu.


celý článek >>

Antonín Kratochvíl – známý i neznámý
Irena Jirků   

(Neznámý) Antonín Kratochvíl se představuje v Českých Budějovicích.
Okamžiky, tak nazval Antonín Kratochvíl výstavu, která je od 4. května do 12. června otevřena v Českých Budějovicích. Fotograf světového renomé, jež proslul především jako dokumentarista a válečný fotoreportér – připomeňme cyklus z Iráku, o genocidě ve Rwandě a Zaire či o obětích AIDS v Zimbabwe – a také autor svébytných uměleckých projektů - například Broken Dreams, Vanishing či Persona – se tentokrát představuje v nečekané roli: jako výtvarník. Prostřednictvím velkoformátových obrazů nechává nahlédnout do svých myšlenek a duše, jeho snímky, vlastně obrazy reflektují vnitřní prožitek daného místa, situace či vztahu.


celý článek >>

Ondřej Tuček, fotograf a nálezce

Jsem lovec a sběrač. Ulice, chodník, zeď, lesní cesta nebo třeba trávicí soustava kopírky, talíř se zbytky jídla, zmuchlaná mikina – poskytují spoustu radosti – postavičky, zvířátka, děje, krajiny, grafiky. Někdy zároveň i vzkazy, pocity, vzpomínky. Co nejde sebrat domů, ulovím aspoň fotoaparátem. V každém předmětu najdu i něco ze sebe, střep smyslu, něco, co potřebuji ke své kompletaci. Kdysi jsem se jednomu člověku při aktu sběru přiznal, že jsem při nálezu šťastnější než v kostele. Asi mé ustrojení potřebuje Boha hmatatelnějšího. V nálezech, jak v maminčině útrobě, je vám dobře a bláhově doufáte, že zde přečkáte až do konce svých dnů. Ale musíte zas vyjít ven, do zbytku toho, co tvoří váš život. Stejně za dalším rohem najdete další poklad.



celý článek >>

Michal Gabriel: Přemýšlím ve tvarech a v prostoru
Irena Jirků   

Osobitý sochař rád vystavuje na neočekávaných místech. Za takové lze považovat i prosklené foyer nové administrativní budovy  Enterprise Office Center na pražské Pankráci. V rámci instalace Proměny vedle svých klasických figur a skupiny „jezdců“ představil Gabriel však  i nejnovější sousoší vytvořené 3D tiskem. Technická revoluce v přímém přenosu.

Michal Gabriel – Proměny,
Enterprise Office Center, Praha 4
27. 4.  - 31. 5. 2016,

 www.michal-gabriel.czwww.enterprise-prague.cz  


celý článek >>

Luděk Bárta: Mozoly se neukazujou!
Irena Jirků   
Animovaný film se bez řemesla dělat nedá, natož pak vyrábět. To tvrdí Luděk Bárta. Známý výtvarník, jenž mimo jiné vytvořil i  podobu tištěného časopisu Sanquis, je přitom mužem hned několika řemesel.


celý článek >>

Vlastimil Elšík, výtvarník a učitel
Julie Zocherová   

Své osobité dílo vystavoval už bezpočtukrát - například ve Zlíně, v Praze, Brně, Hodoníně, ale i v Moskvě nebo v Chicagu. Uznávaný výtvarník a renomovaný pedagog, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, v  druhé polovině února 2016 zaplnil tentokrát svými barevnými obrazy galerii Nová síň v Praze. Kolekce Malé velké příběhy představuje tvorbu Vlastimila Elšíka z období posledních třiceti let. Z větší části figurativní malby odrážejí krásu všedního života, staré Prahy či motivy mateřství, a to kultivovanou a bohatou formou.      
Vlastimil Elšík ale není pouze umělcem, je také učitelem – E-dílna, jeho soukromá výtvarná škola stojící blízko Národního divadla, je mezi mladými umělci, kteří se připravují na střední či vysoké umělecké školy, ale i mezi nadšenci-laiky velmi dobře známá. Vlastimil Elšík ji vede už řadu let, společně se svou ženou Helenou připravil ke studiu i řadu dnes špičkových umělců. Děti i dospělí se v E-dílně mohou věnovat studijní kresbě, keramice, grafice (jako je linoryt a suchá jehla), či nejrůznějším druhům malby. Každý rok v červnu pak manželé Elšíkovi připravují z těchto prací rozsáhlou výstavu, přičemž vernisáž je zároveň zajímavou kulturní akcí a momentem setkání všech žáků a jejich rodičů.

Výstava Malé a velké příběhy, Nová síň Praha, 10.2. - 21.2.2016
 
E-dílna, Bartolomějská 1, Praha 1

Více na www.e-dilna.com
 
Foto: Jaroslav Kučera


celý článek >>

Pohyblivé krajiny
Günter Bartoš   
Filozof Vilém Flusser (1920–1991) se v textu Za filozofií fotografie zabývá vlivem fotografického přístroje na výsledný fotografický obraz. Fotoaparát je podle Flussera tak komplexní hračka, že ti, kteří si s ní hrají, ji nemohou prohlédnout. Proto má fotoaparát moc nad fotografem, programuje či určuje jeho gesta.

celý článek >>

Jan Merta: Maluju v hlavě
Jana Nekolová   
Dílo silně odrážející osobní prožitky, obrazy tiché, klidné, bez patosu, přesto podmanivé. Tak píší o tvorbě předního českého výtvarníka Jana Merty kritici. Já dodávám lidské a plné laskavého humoru. Přesně takový je i sám malíř.

celý článek >>

Bestiář Isabely Fárové
Günter Bartoš   
Hlavy slonů, koně a cválající žirafa. Ve skromném ateliéru v Maříži u Slavonic si sochařka vytvořila umělecký zvěřinec. Z kovu a kamene.

celý článek >>

Veronika Holcová: Balancuju mezi fantazií a realitou
Eva Bobůrková   
Kdyby ji nevzali na střední umělecko průmyslovou školu, možná by dnes byla zeměměřičkou. Ale Veronika Holcová přijata byla, a tak se začal naplňovat její dětský sen: stát se vousatým umělcem se štětcem v ruce. Netušila tehdy, že i žena může být malířkou. Před jejími obrazy dnes člověka napadá: Kam by jako geodetka „ronila“ své sny?

celý článek >>

Potřebuju jen tužku, papír a fantazii
Irena Jirků   
Komiks kreslí od nepaměti. Tedy od základní školy. Jak se mu učil? Čtením Čtyřlístku a francouzského časopisu Pif. Že jednou vystuduje akademii? O tom tenkrát jistě ještě nepřemýšlel. Dnes říká: „Komiksy ovlivňují moje malby a naopak. To prolínání mě na tom baví asi nejvíce.“ Karel Jerie

celý článek >>

Slova kreslená, psané obrázky (2011/94)
Irena Jirků   
Je to až neuvěřitelný příběh. Píše se rok 2002, Petr Lom, toho času český velvyslanec v Pobřeží slonoviny, najde na internetu zprávu, že nějaká Lucie Lom má právě ve Francii výstavu. Zasměje se té shodě jmen a dá o tom vědět své neteři Lucii Lomové do Prahy.

celý článek >>

Petr Sís o ptácích
Irena Jirků   
„Odjakživa nesmírně rád maluji obrazy létání – svobody – a ptáků. Jsou to ptáci všecho druhu: ptáci s lidskými tvářemi, rybí ptáci, hadí ptáci. Umisťoval jsem je do svých animovaných filmů, na plakáty, obaly desek i na ilustrace,“ píše na závěr své nejnovější knihy Petr Sís.

celý článek >>

Helena Konstantinová - Jak ochočit kouř (91-92/2011)
Irena Jirků   
Poprvé jsme se potkaly před několika týdny na Malé Straně, ale jako kdybychom se znaly odpradávna. Respektive, já paní Konstantinovou znám. Díky knížkám! Třeba díky Holanově sbírce Pojď se mnou do noci, kterou tak skvěle ilustrovala. Když jí líčím, že mám tu knihu roky na nočním stolku, jen se jemně usměje. Nechce vzpomínat. Také už nemaluje tváře. Zato propadla světlu. Vábí ji „škála od nejhlubší černě až k nejlehčím průsvitným pianissimům“, vlastnosti kouře a černě sazí... Mimochodem, o tom všem dovede hezky vyprávět i psát. 

celý článek >>

Když neříkám pravdu, je to proto, že pravda je ještě mnohem zajímavější, ale prostě jí říct nemůžu
Martina Leierová   
Je mrazivé prosincové odpoledne a my spěcháme zabořeni do kabátů ve snaze ukrýt tváře před manhattanským ledovým větrem. Míjíme do tmy žhnoucí neony Times Square, odbočujeme na Osmou Avenue a za chvíli už vcházíme do lo  u českého fotografa věhlasného jména. Podsaditý umělec nepřipomíná české ani americké muže svého věku. V bílých kalhotách a bílé košili, bos, vlnité vlasy stažené do culíku křiklavě červenou stužkou, si nás nedůvěřivě měří bystrýma modrýma očima. Jeho vysoká štíhlá žena Gabriela vaří čaj a krájí papáju s citronem, malý synek Waynne jezdí zběsile dokola na tříkolce. Antonín Kratochvíl vypíná zprávy v televizi polepené samolepkami, usedáme k hovoru k nízkému stolku, na kterém svítí první bílá svíce adventního věnce.

celý článek >>

Akvarely Tomáše Císařovského
Eva Pivodová   
Nejnovější díla malíře Tomáše Císařovského vystavuje od poloviny září na Staroměstské radnici Galerie hlavního města Prahy. Expozice, kterou sestavila kurátorka Olga Malá, zahrnuje akvarely z posledních dvou let umělcovy tvorby. „Akvarel je pro mě dobrodružství, vyžaduje rychlost, bystrost i zkušenost, přesto dokáže překvapit, obohatit, ukázat další cestu,“ říká Tomáš Císařovský.
 

celý článek >>

Proudy vědomí Tomáše Císařovského
Eva Bobůrková   
Luxusně zrekonstruovaný dům nedaleko dejvického náměstí v Praze, recepce, naleštěný výtah, který nás doveze do pátého patra... Nečekané entrée do ateliéru českého malíře, byť jednoho z nejznámějších.
 

celý článek >>

Adolf Born
Irena Jirků   
„Mám sen! Chtěl bych ilustrovat knížku Christiana Morgensterna. Jeden z mála básníků, kterého mám rád.“ To mi řekl před sedmi lety, když mě doprovázel k zahradní brance. Dnes u ní zase zvoním a v podpaží si nesu malebnou knížku – důkaz, že sny si Adolf Born zásadně plní.
 

celý článek >>

Výhled do krajiny
Irena Jirků   
„Dostali jsme zpátky kravín. Asi sto metrů dlouhý. Krávy už v něm léta nebydlely. Zato se v něm vršily tuny harampádí. Kolem se rozkládaly další napůl rozbořené neupotřebitelné hospodářské budovy. Vítězství socialistického znárodněného hospodářství. A místní obyvatelstvo, které po léta odkládalo zbytky svých domácností do opuštěných budov, začínalo teď hartusit na ten ostudný nepořádek.

celý článek >>

Rezavé květy Čestmíra Sušky
Eva Bobůrková   
Kdosi nazval místo, kde vznikají Suškovy křehké až mystické sochy z cisteren, kmenů stromů, skla a jiných všemožných materiálů, industriální katedrálou. Po prvních krocích zšeřelou, studenou, ale důstojným klidem a zároveň energií bublající halou si uvědomuji, jak to bylo trefné. Industriální katedrála, ve které se odehrávají zázraky zrodu uměleckého díla. Oficiálně Sochařské studio Bubec.
 

celý článek >>

Jacquies Renoir
Jana Nekolová   
Prohlížela jsem si s Jacquesem Renoirem v galerii fotografie, které právě připravoval pro svou pražskou výstavu, a zarazil mě podpis: jako by vypadl z obrazů Augusta Renoira. „Nedivte se, pradědeček se přece podepisoval podle mě,” usmál se Renoir mé trochu nejapné poznámce. Tak jsme začali.
 

celý článek >>

Jiří Turek: Říkají mu LOVEC.
Irena Jirků   
Respektive tak fotografovi Jiřímu Turkovi začala kdysi říkat dcerka jednoho z jeho kamarádů. Nemohla si vzpomenout, jak se ten pán jmenuje, a tak ho pasovala na lovce. Prostě jí tak připadal. Pětiletá holčička měla pravdu.

celý článek >>

Urozený barbar Ondřej Kohout
Jana Nekolová   
Malíř Ondřej Kohout žije a maluje ve Vídni a v Čechách. Jeho otec, spisovatel Pavel Kohout, ve své knize Kde je zakopán pes o tehdy malém synovi napsal: „Ondřej býval upovídaný chlapeček, který mě často lekal, když obsah normálního filmu vyprávěl tři hodiny. Pak začal malovat a přestal mluvit.“ A to trvá dodnes. Moc toho nenamluví, ale je vidět, že malování ho nejen baví, ale že se jím i sám baví. A literární geny zděděné po otci? Stačí si přečíst názvy obrazů.
 

celý článek >>

Franta včera a dnes, tam a zde
Irena Jirků   
Jacqueline. To je obraz, s nímž se nikdy nerozloučí. Výjimečně ho půjčil letos v říjnu na svou brněnskou výstavu. Jacqueline je dívka, kterou potkal v roce 1956 v Perugii. Jacqueline je osud. Půl století žije František Mertl, jenž svá plátna podepisuje FRANTA, se svou ženou Jacqueline ve Francii. Žije, maluje... A je šťastný.
 

celý článek >>

Jmenuji se Michal Machat
Irena Jirků   
Dům Michala Machata stojí na voňavé, prosluněné louce, na stráni nad Železným Brodem. Tu louku malíř pravidelně kosí, v tom domě žije se svou ženou a pěti syny a maluje v ateliéru, který si postavil za domem. Stavěl ho podle vlastních plánů, vlastníma rukama. Sedm let.
 

celý článek >>

Kdo dá jméno mému obrazu
Irena Jirků   
Když Jitka Štenclová začíná nový obraz, často už ví, jak se bude jmenovat. Pak jsou ale situace, kdy je obraz dávno hotov a malířka pro něj nemá jméno. „V takových případech, zvláště před výstavou, povolám rodinnou radu a manžel nebo děti vymýšlejí. Dát obrazu jméno, to je jako si ho definitivně adoptovat. Alespoň to tak cítím. A pak se s ním o to hůř loučím. Vlastně se vůbec se svými obrazy nerada loučím.“
 

celý článek >>

Vstoupím do tvého obrazu!
Irena Jirků   
Na návsi jsem nejprve špatně odbočila. Polní cesta okolo rybníka nevzbuzovala zrovna důvěru. Pak mi ale nezbylo, než se na ni vydat. A ještě dál, výš, až za ceduli vyznačující hranice chráněného území, až k pomníčku z roku 1948. „První místní oběť komunistického převratu. Do zdejšího lomu přišli intelektuálové, aby pomohli dělnickým masám budovat lepší zítřky, a on tady – nezvyklý těžké práci – utrpěl úraz a zahynul,“ dostane se mi posléze vysvětlení. Jenže teď jsme teprve před vraty z dřevěných kůlků a s další cedulkou, jež nezapře cvičenou ruku výtvarníka: Neohlášené návštěvy nepřijímáme! Vrata ale jsou dokořán, a tak se necháme zlákat tóny flétny. Linou se z domku stojícího na břehu skalního jezírka, okolo stříbrné smrky, žloutnoucí břízy, javory, modré nebe...
 

celý článek >>

Anna Čejková: Moje obrazy? Někdy je to pěkný řev
Jarmila Jelínková   
Svými obrazy mění lidem život. Neváhají kvůli jejímu plátnu o velikosti manželské postele posunout ve svém domě zeď, jen aby obrazu poskytli dostatečný prostor. Sejdou-li se dvě kamarádky, které se na umělecké dílo musejí složit, koupí si ho napůl a každá s ním bydlí půl roku. Obrazy Anny Čejkové někteří lidé prostě potřebují...
 

celý článek >>

Dospěl jsem v dítě věčné a strašlivé, tvrdí Petr Nikl
Jarmila Jelínková   
Sejít se s Petrem Niklem je nad standard běžného dne, který je limitován pouhými čtyřiadvaceti hodinami. Důvod? Petr Nikl není jeden. Když se přece jen sejdete s Petrem Niklem výtvarníkem, Petrem Niklem hudebníkem, Petrem Niklem divadelníkem, Petrem Niklem autorem knih pro děti a Petrem Niklem nadšeným rodičem, jste osvěženi. A jaksi mimoděk obohaceni o návod, jak neobyčejně nepromarnit vlastní život v tom zdánlivě obyčejném světě.
 

celý článek >>

Antonín Střížek: Maluji věci, které lidé mají rádi
Eva Bobůrková   
Vlaky, boty, tramvaje, vajíčka, kuchyňský robot. Antonín Střížek maluje obyčejné věci, výjevy všedního dne. Připomíná nám, co naplňuje náš život a co máme rádi. Je to výtvarník, který před lety svými obrazy přesvědčil největšího českého sběratele Richarda Adama, že i současní malíři dovedou malovat a že stojí za to kupovat je a sbírat.

celý článek >>

Petrkov: Dům, který má svou duši
Josef Mlejnek   
 

celý článek >>

Návštěva v ateliéru malíře Michala Singera
Eva Bobůrková   
Postranní nuselská ulička se zamřížovanými okny a nenápadným zvonkem. Za dveřmi až překvapivý pořádek. Srovnaná plátna, papíry i plechovky s barvami. Čistě uklizený stůl. Ale přitom neklid.

celý článek >>

Jaroslav Anděl: Moje století
Irena Jirků   
V nakladatelství WALD Press vyšla kniha vzpomínek Jaroslava Anděla, politického vězně, exulanta, „advokáta chudých a pronásledovaných“. Zakladatel Sdružení občanské sebeobrany oslavil 30. března 2005 sté narozeniny.

celý článek >>





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA