Momentálně žije v Kanadě, ale obrazy tamní divoké krajiny vytvořila ještě dříve, než se tam se svým mužem a synem přestěhovala. Současná výstava Veroniky Holcové v pražské Ville Pellé nabízí nejen srovnání doby „pre-kanadské“ a kanadské, ale i nové velkoformátové kresby s figurálními motivy. Je to strhující vhled do světa umělkyně, která už dávno překročila hranice české výtvarné scény.

Je třeba mířit výš, než je vztažená ruka. Od čeho by bylo nebe…
Také o tom vypovídá tvorba umělce, jehož díla jsou jako on sám: vážná a přece plná radosti, klidná, ale zároveň pulzující životem. Pavel Roučka tvoří svůj osobitý svět plný otevřenosti a tolerance, pokory i hrdosti, píle, nespoutané kreativity, radosti ze života, optimismu a trpělivosti.
Svou výstavu v pražském Museu Montanelli nazval známý malíř a grafik Mezi askezí a extází. Otevřena je do 9. dubna 2017.
www.museummontanelli.com

Postavila pomníky. Z polystyrenu, protože je tímto materiálem posedlá. A těmi pomníky, tedy cyklem hravých osobitých soch, skládá hold zajímavým osobnostem – tvůrčím ženám a mecenášům, bez nichž by řada artefaktů či staveb nikdy nevznikla. Chtěli díla podpořit, ale netoužili je vlastnit, což je sen každého umělce. To říká Erika Bornová a svou nejnovější výstavu nazvala Posedlost.

Když v srpnu letošního roku zemřel americký vědec a lékař Donald Henderson, na titulních stránkách světových médií se opět objevilo slovo NEŠTOVICE. Bylo to po dlouhých letech poprvé, protože neštovice už naštěstí nikoho neohrožují. Zásluhu na této vyhrané válce se zákeřnou nemocí mají vedle Hendersona i čeští lékaři. Zdeněk Ježek patřil k jeho nejbližším spolupracovníkům. Dlouhé roky bojoval s variolou v Indii a afrických státech.

Co bude pak? Tuto otázku si klade už od svých pětadvaceti.
A i když roky tančila na první londýnské scéně a sklízela úspěchy po celé světě, vždycky počítala s plánem B. Dnes se tedy nebojí začít znovu.

Hlavní postavou jeho nejnovějšího románu je Černínský palác. Tak jako v případě své předchozí knihy, jež úzce souvisela s Týnským chrámem, se Marek Toman vrací opět do české minulosti, ale určitě o něm nelze tvrdit, že je autorem historických románů. Otázky, jež si klade, jsou totiž velmi současné.

Když zkouší operní roli, vždycky má v zákulisí počítač. A v pauzách, když se přestavuje scéna, řeší firemní věci. Nemohl bych tam jen čekat a koukat do blba, říká operní pěvec, který na světových pódiích sklízí v poslední době úspěch za úspěchem. V září se konečně představí i na několika koncertech v Praze.

„Dnešní Slovensko, a zřejmě i Česko, se dá snad pochopit, když porozumíme tomu, co se tady stalo v devadesátých letech,“  říká jeden z nejprodávanějších slovenských spisovatgelů Jozef Karika.

A tak si jdu. Tak nazvala svou nejnovější desku Jana Koubková. Ta deska je jako ona sama. Osobitá. Nápaditá. Vtipná. Jiskřivá. Právě pro svůj nenapodobitelný způsob si tato dáma sršící energií drží po desetiletí také výjimečnou pozici na české hudební scéně. A má co říct i lidem podstatně mladším. A to nejen hudbou, ale i slovem. Zase velmi osobitým. 

Světově uznávaný epidemiolog se zřekl penze a z Houstonu podporuje české mediky.
Profesor Ervín Adam přežil koncentrační tábor, vystudoval medicínu a v Nemocnici Na Bulovce vedl tým lékařů, který vymýtil dětskou obrnu. Po roce 1968 se jako skvělý epidemiolog prosadil i v USA, kde také žije. Více než dvacet let finančně podporuje studenty medicíny Univerzity Karlovy.

Umělecký ředitel Centra barokní hudby ve Versailles přirovnává svou práci k vědeckým experimentům. A těší se na další spolupráci s českými umělci a pražským festivalem Letní slavnosti staré hudby.

Chirurgem či ortopedem Pavel Jindra nikdy být nechtěl. Už na medicíně si přál dělat obor, který spojuje kliniku s laboratoří. Rozhodnutí nastoupit na plzeňské hematologicko-onkologické oddělení a pracovat na vytvoření registru dárců kostní dřeně považuje za jedno z nejlepších ve svém životě.

Karel Malich skákal výborně do výšky, Vlastimil Rada držel vysokoškolský rekord v běhu na 1500 metrů, Ondřej Sekora miloval ragby, Theodor Pištěk propadl rychlým autům, zatímco Krištof Kintera má rád atletiku a Michael Rittstein každý den plave… Sportovní vášně a jejich odraz v tvorbě českých výtvarníků zmapoval Petr Volf. Vznikla výpravná obrazová publikace a skvělá výstava. Obě nemají u nás obdoby.

To říká Pavel Trunečka, přednosta Transplantcentra v pražském IKEM. Za posledních dvacet pět roků urazila česká transplantační medicína obrovský kus cesty. Zatímco na začátku 90. let se u nás ve větší míře transplantovaly pouze ledviny a transplantace jater se počítaly na desítky, dnes je to na tisíc transplantovaných srdcí, tisíce ledvin, stovky jater. Na začátku května odborníci z pražského IKEM jako třetí na světě transplantovali také dělohu.

Pro některé naše vrstevníky je Joni Mitchell pouze jménem nebo hůře – názvem přípravku na mytí podlahy. Chtěli jsme oživit muziku, na kterou by se rozhodně nemělo zapomenout. To říkají členové DOTria a také tak činí. A s kanadským a americkým folkem 60. a 70. let dělají radost nejen sobě. Inspirativní ohlédnutí, svébytné pojetí. Prostě radost.

Česká ambasáda v Kanadě otevřela 6. května 2016 nový výstavní prostor ve své budově  v Ottawě. V Galerii 17/18 vzniklo zajímavé tvůrčí území, kde se budou během let 2017 a 2018 setkávat   současní kanadští a čeští umělci. Výjimečný projekt, který má připomenout dvě významná výročí v historii obou zemí – 150 let Kanadské konfederace a 100 let od vzniku Československa  – byl zahájen výstavou fotografů Petry Malé Miller a Davida Millera Couples. Za celým projektem stojí český velvyslanec Pavel Hrnčíř a jeho žena, malířka Veronika Holcová. Přinášíme s ní rozhovor.

Osobitý sochař rád vystavuje na neočekávaných místech. Za takové lze považovat i prosklené foyer nové administrativní budovy  Enterprise Office Center na pražské Pankráci. V rámci instalace Proměny vedle svých klasických figur a skupiny „jezdců“ představil Gabriel však  i nejnovější sousoší vytvořené 3D tiskem. Technická revoluce v přímém přenosu.

Michal Gabriel – Proměny,
Enterprise Office Center, Praha 4
27. 4.  - 31. 5. 2016,
 www.michal-gabriel.cz,  www.enterprise-prague.cz  

Text: Irena Jirků
Foto: Günter Bartoš a Tomasz Trzebiatowski

Špičkový český ansámbl Guarneri Trio Prague oslaví letos  30.výročí na slavnostním koncertě v pražském Rudolfinu, kde určitě nebude chybět ani Beatrix Jerie. Bez šarmantní manželky violoncellisty by asi trio dnes nesklízelo úspěchy po celém světě. Na tom se shodují všichni tři. A Marek Jerie své ženě v rozhovoru pro Sanquis vysekl hned několikrát hlubokou poklonu.

 Text: Irena Jirků Foto: Michaela Čejková pro HN

„U každého dítěte musím mít pocit, že jsme pro něj udělali maximum. Pokud to maximum nestačí? Nejsme bozi,“ říká Zbyněk Straňák, primář novorozeneckého oddělení ÚPMD v Praze–Podolí.

„Mám řadu nejistot a pochybností, ale jednu dimenzi mám zcela průzračnou a jednoduchou – a to je medicína. Je to jistota v mém nejistém životě a zdroj stability. Jsem šťastný, že se jí mohu věnovat,“ říká Robert Lischke, přednosta III. chirurgické kliniky FN Motol.
 
S kolegy chce podniknout další dvojtransplantaci. Srdce a plic.

Zařazování pacientů na seznamy čekatelů na orgán je podle něj největší etické dilema transplantační medicíny.