Ze zahraničních serverů - archiv

Připravila Eva Bobůrková

Internet je dobrý na mozek

BBC News/Health
American Journal of Geriatric Psychiatry

Surfování po internetu má blahodárné účinky proti stárnutí mozku, tvrdí vědci z Kalifornské univerzity v Los Angeles. Platí to pro osoby středního věku a starší.
Badatelé zjistili, že vyhledávání informací na webu stimuluje zejména centra zodpovědná za rozhodování a komplexní uvažování a jsou přesvědčeni, že surfování po síti může pomoci brzdit fyziologické změny mozku spojené se stárnutím – tedy postupné zpomalování jeho činnosti. Svoji studii zveřejnili v American Journal of Geriatric Psychiatry.
Jak mozek stárne, odehrává se v něm mnoho změn – zmenšuje se, snižuje se jeho buněčná aktivita a to vše poznamenává i výkon tohoto orgánu.
Již dlouho se hovoří o tom, že mozkový trénink v podobě luštění křížovek nebo skládání puzzle může pomoci zbrzdit stárnutí mozku  – nová studie tedy nyní rozšiřuje seznam podobných blahodárných činností i na surfování po internetu.
Vedoucí výzkumného týmu profesor Gary Small říká: „Výsledky výzkumu jsou povzbudivé, ukazují, že počítačové technologie, které se rozšířily do našich životů, mohou mít potenciální „fyziologický“ užitek i pro lidi ve středním věku a starší.
„Hledání na internetu totiž podporuje složitou činnost mozku, což může být pro mozek žádoucím tréninkem a může dokonce zlepšit jeho funkci.“
V rámci studie vědci sledovali 24 dobrovolníků ve věku mezi 55 a 76 lety. Polovina z nich patřila mezi zkušené uživatele internetu, druhá polovina nikoli.

Ve srovnání se čtením…
Všichni dobrovolníci nejprve podstoupili vyšetření mozku na magnetické rezonanci, a to při práci na počítači a při čtení knížky. Snímky ukázaly, že oba úkoly zaměstnaly oblasti mozku, které souvisejí s jazykem, čtením, pamětí a viděním. Avšak práce na počítači „rozsvítila“ navíc ještě další oblasti mozku – a to ty, které jsou zodpovědné za rozhodování a komplexní uvažování. Platilo to však je u zkušených uživatelů internetu.
Vědci soudí, že ve srovnání s jednoduchým čtením nutí vyhledávání na internetu člověka činit rozhodnutí – kam „kliknout“ -  aby se člověk dostal k požadovaným informacím. Noví a nezkušení uživatelé internetu však ještě nepronikli do strategie úspěšného vyhledávání a tak u nich podobný proces uvědomělého rozhodování neprobíhá.
Profesor Small uvedl, že jednoduché, každodenní úkony, jako je hledání na internetu, podle všeho u starších lidí rozšiřují okruhy mozku, které se dennodenně zapojují do činnosti. „Ukazuje se, že naše mozky jsou vnímavé a mohou pokračovat v učení, i když stárneme,“ říká.
Rebecca Woodová z Alzheimer´Research Trust výsledky výzkumu kalifornských kolegů komentuje slovy: „Již předchozí výzkumy ukázaly, že starší lidé mohou zmenšit riziko, že u nich propukne Alzheimerova choroba, když mozek pravidelně namáhají a stimulují – a právě to dělají i tito starší uživatelé internetu -  „stříbrní surfaři“.Kromě toho riziko však neurodegenerativního onemocnění snižují samozřejmě i další faktory, jako jsou časté sociální kontakty, pravidelné cvičení a správná životospráva.“
Doktora Susanne Sorensenová, vedoucí výzkumu v britské Alzheimer´s Society však namítá, že šíření hesla „Use it or lose it“ - je sice velmi pozitivní, neboť  vede starší lidi k prospěšným činnostem, ale „ve skutečnosti zatím existuje jen velmi málo skutečných důkazů, že mozkový trénink s puzzle, hrami a jinými aktivitami může skutečně podpořit psychické zdraví a kognitivní schopnosti člověka a reálně snížit riziko demence.“


 
Arašídy – jíst či nejíst?

ScienceNews
www.sciencenews.org
18. listopad

Když se arašídy objeví v dětské stravě již záhy, mohou ochránit před  rizikem rozvoje alergie v pozdějším věku, tvrdí britští vědci.
Konzumace arašídů v dětství totiž může zmenšit, nikoli zvětšit riziko, že u dítěte vznikne alergie, tvrdí britští vědci v listopadovém vydání Journal of Allergy and Clinical Immunology.
Tato zjištění jsou v ostrém rozporu s převažující pediatrickou praxí v posledních letech – dětští lékaři naopak rodiče varují, aby dětem nedávali žádné jídlo a výrobky obsahující tento nechvalně proslulý alergen.
Nová studie však tvrdí opak: brzké setkání s ním – třeba ve formě arašídového másla – může totiž vypěstovat odolnost a eliminovat přehnanou imunitní odpověď, která tvoří základ alergické reakce.
„Tato práce je velice provokativní, zejména pokud by se skutečně prokázalo, že náš přístup byl celou dobu chybný,“ komentoval práci kolegů imunolog a alergolog Robert Wood z Johns Hopkins University v Baltimore .

Co jedí děti v Anglii a Izraeli?
Alergolog Gideon Lack z King ´s College se svými kolegy došli k těmto závěrům na základě dotazníků o potravinových alergiích, které rozeslali tisícům rodin ve Velké Británii a v Izraeli v roce 2004 a 2005. Výzkumný tým analyzoval téměř devět tisíc vyplněných dotazníků, které se vědcům vrátily od rodičů. Dotazníky obsahovaly údaje o zhruba čtyřech tisících židovských dětí ze Severního Londýna a 4 600 židovských dětí z Tel Avivu. (Židovské děti vybrali vědci proto, aby co nejvíce omezili genetické rozdíly mezi srovnávanými skupinami.)
Alergii na arašídy uvedli rodiče u 0,17 % izraelských dětí a u 1,85% britských dětí, tedy ve druhé skupině to bylo jedenáctkrát více. I když  vědci vzali v úvahu rozdíly ve věku mezi skupinami a výskyt dalších potravinových alergií a alergických reakcí jako je vyrážka nebo astma, britské děti stále vykazovaly až šestkrát větší riziko alergie na arašídy. Mezi dětmi základních škol bylo toto riziko téměř desetinásobné.
Zároveň vědce zajímalo, co dostávají britské děti s prvními sousty, a co tedy rozhoduje o alergii. Rozdali proto dotazníky i matkám s dětmi ve věku 4 až 24 měsíců – 99 dotazníků matkám izraelským a 77  britským. Otázky měly objasnit hlavně konzumaci kravského mléka, arašídů, ořechů a vajec.
Dotazníky ukázaly, že arašídy konzumují v tomto věku častěji izraelské děti. Ve věku devíti měsíců už začalo jíst arašídy v jakékoli podobě 69% izraelských dětí, zatímco u britských dětí to bylo jen desetina.
„Myslím, že tyto výsledky zcela stačí k tomu, abychom začali uvažovat o přehodnocení dosavadního přístupu tom. Jde o to, zda přísné vyhýbání se arašídům ve většině průmyslově rozvinutých zemí vlastně alergiím neprospívá,“ říká imunolog a dětský alergolog Wesley Burks z Duke Univerzity v Durhamu.

Alergií přibývá
Alergie na arašídy u dětí výrazně vzrostla v posledních desetiletích v Evropě, Austrálii a Spojených státech. Strach z alergie pak vedl k „zavržení“ arašídového másla.
V roce 2000 američtí pediatři sdružení v Americké akademii pediatrů doporučili, aby byly výrobky z arašídů zcela vyloučeny ze stravy dětí do tří let. Ale v roce 2008, na základě výsledků probíhajících studií, Akademie odvolala toto doporučení a vrátila se ke standardnímu doporučení – které zní: do 4-6 měsíců se vyhnout jakékoli jiné stravě kromě mateřského mléka . Varování však dál platí v Anglii a v Austrálii.
Ve Středním východě, Africe a Jihovýchodní Asii však děti arašídy a potraviny s jejich obsahem jedí - výskyt alergií na arašídy je tam přitom vzácný.

Kde se alergie bere?
Příčina alergie na arašídy přitom zatím není známa. Existuje více hypotéz – nejvíce se rozšířila ta, které spojuje alergii částečně s genetickými predispozicemi. „Ale ta nevysvětluje prudký nárůst alergií v posledních desetiletích,“ připomíná Wood.
Zajímavá je i teorie, se kterou přišli v roce 2003 Gideon Lack se svým týmem. Zjistili, že předškolní dětí s alergií na arašídy jejich matky po koupeli častěji mazaly krémy či pleťovým mlékem s obsahem arašídového oleje než tomu bylo u dětí bez alergie.
Děti, jejichž kůží do těla proniká bílkovina z arašídů, si tak podle badatelů „zadělávají“ na přehnanou imunitní reakci, které pak končí alergií.
Britský tým loni zahájil další studii. Budou dlouhodobě sledovat 640 dětí od 11 měsíců do tří let věku. Náhodně vybraná část dětí bude jíst arašídové výrobky. U kterých dětí se mezitím vyvinula alergie na arašídy? To bude známo až v roce 2011.
 


Elixír mládí: proti AIDS i stáří

New Scientist, Live Science
www.newscientist.com
Journal of Immunology
13. listopadu

Lék získaný z rostliny rodu Astralagus (kozinec) , kterou využívá čínská medicína, pomáhá buňkám imunitního systému bojovat s viry HIV a může rovněž zpomalovat stárnutí buněk a tkání v našem těle.

Nová léčebná metoda cílí na telomery – „čepičky“ DNA na koncích  chromozomů, které se s věkem zkracují a zřejmě jsou zodpovědné za stárnutí a život buňky. Když se telomera zkrátí na úplné minimum, buňka se přestane dělit a odumře.
Tyto „čepičky“ se obnovují pomocí enzymu telomerázy. Někteří odborníci tak předpokládají, že posílením produkce tohoto enzymu lze prodloužit lidský život.
Rita Effrosová z Kalifornské univerzity v Los Angeles ověřila, že přírodní droga zesiluje imunitní odpověď na útok virů. Se svým týmem již dříve vložila gen z telomery do „zabijáckých“T-buněk imunitního systému, které bojují v organismu proti infekci včetně HIV, a zjistila, že buňky vykazují silnější protivirovou aktivitu než normálně. Avšak genová terapie je příliš složitá, nákladná a vzdálená, nedá se rozhodně použít u milionů lidí nakažených HIV.
Proto ve své poslední práci Efforsová zkusila jinou cestu - odebrala T-buňky pacientům s HIV a vystavila je působení TAT2 – léku vyrobenému z kořene rostliny Astralagus, která podle předchozích výzkumů podporuje činnost telomerázy a je tradičně využívána v čínské medicíně pro posílení imunitního systému.
Efforsová pak zjistila, že TAT2 brzdí proces zkracování telomer, zvyšuje schopnost buněk se dělit a podporuje jejich činnost zamířenou na  zničení virů.
Když vědci podali pacientům druhý – protikladný lék, o němž je známo, že naopak blokuje telomerázu – tento účinek zmizel. Vědci tak potvrdili hypotézu, že TAT2 působí prostřednictvím enzymu – i když přesný mechanismus není vědcům znám.

Silnější imunita
„Jsme na počátku. Zatím se nám zdá, že telomeráza nejen působí proti přílišnému zkracování telomer, ale že má i nějaký antivirový účinek,“ říká doktorka Efforsová.
Zajímavé je, že i předchozí studie naznačovaly, že lidé s HIV, kterých infekce ani po dlouhých letech nevedla k rozvoji choroby AIDS, mají bílé krvinky – T lymfocyty – s delšími telomerami a a vyšší aktivitou telomerázy.
Efforsová nyní doufá, že TAT2 může fungovat podobně jako existující antiretrovirální léky, které se používají na povzbuzení imunitního systému u lidí infikovaných HIV.
Aubrey de Grey z Methuselas Foundation, která podporuje výzkum týkající se prodloužení života, považuje tuto studii za velký krok kupředu.
Nadšení však brzdí další fakt: telomeráza je také známa tím, že mimořádně aktivní je u buněk nádorových.

Nižší riziko rakoviny
Je tu však i dobrá zpráva: Když přidali badatelé TAT2 do nádorových buněk, neovlivnilo to množství telomerázy produkované buňkami. Neměnily se údajně ani jiné vlastnosti imunitních buněk, když je vědci pěstovali spolu s onkogenními viry, které jsou původci některých typů rakoviny.
„Domníváme se, že TAT2 nepodporuje rozvoj rakoviny,“ uvedla doktorka Efforsová, a své přesvědčení přitom opírá i o fakt, že u rostliny Astragalus (kozinec), používané v čínské medicíně, nejsou známy žádné negativní vedlejší účinky. Sama však dodává, že bude zapotřebí tento aspekt dále zkoumat a že rozhodně nelze doporučit užívání velkých dávek kozince k napodobení účinku TAT2.  „Nekontrolované užívání jakékoli rostlinné drogy není moudré a rozhodně jej nelze doporučit.“ uvedla.
Doktorka Efforsová i doktor de Grey věří, že TAT2 může mít příznivé účinky i na jiné nemoci a obecně na stárnutí, i když tuto hypotézu ještě neověřili v žádných experimentech.
T-buňky likvidují mnohé další viry, nejen HIV, ale u starších osob velmi často přecházejí do stadia anergie, kdy se nedělí, ale ani neumírají.
Když vědci zkoumali u starších lidí příčiny slabé imunitní odpovědi na vakcínu proti chřipce, ukázalo se, že jejich  T-buňky mají zkrácené telomery. Látka TAT by tedy mohla podle vědců u těchto lidí zlepšit jak reakci na vakcínu, tak na jakékoli antivirové léky.
A s pohledem do vzdálenější budoucnosti zmiňují i obecně regeneraci jakýchkoli tkání.
TAT2 podle nich může jednou zastat stejnou funkci jako gen pro telomerázu – udržuje buňky, aby fungovaly déle, a proto může jak umožnit regeneraci tkání, tak celkově oddálit stárnutí, doufají vědci.


Proč mají plodné ženy pěkné tváře

New Scientist
www.newscientist.com
Biology Letters
http://publishing.royalsociety.org
12. listopad 2008

Každému se líbí hezká tvář – s výjimkou žen, které ji vnímají jako ohrožení. Ženy hodnotí své soupeřky ve věku vhodném pro otěhotnění jako méně atraktivní než ženy, které již dospěly k menopauze, zjistila nová studie.
„Jako by chtěly jiné atraktivní ženy zadupat do země,“ říká Benedikt Jones, britský psycholog z Aberdeen University, který zkoumal 97 žen ve středním věku.
Již mnohé předchozí studie se zabývaly tím, jak plodnost ovlivňuje ženské preference pro mužské tváře, těla, hlasy, dokonce i zpocená trička. Ale zatím jen málo badatelů zkoumalo, jak plodnost ovlivňujme sympatie žen vůči stejnému pohlaví.
Doktor Jones se svými kolegy ukázal ženám před a po menopauze snímky mužů a žen, které byly předtím digitálně upravovány  - vědci jim dodávali více či méně maskulinní a feminní rysy. Software plynule přidával mužské rysy jako je silná čelist, husté obočí nebo ženské rysy jako jsou velké široce rozevřené oči a klenuté obočí.

Jak na námluvách
Ženy ve věku 40 až 64 let vybíraly mezi maskulinizovanými a feminizovanými verzemi 40 mužů a žen.
Bez ohledu na to, zda byly před nebo po menopauze, ženy dávaly přednost mužům s maskulinním vzezřením. Ale když měly posuzovat ženy své protějšky, objevily se zásadní rozdíly: ženy, které stále mohou mít dítě, hodnotily „konkurenční“ ženské obličeje jako daleko méně přitažlivé, než ženy po menopauze, ty druhým ženám jejich krásu přiznávaly bez problémů.
Soutěživost mezi plodnými ženami je podle vědců tím nejlogičtějším vysvětlením výsledků experimentu. Doktor Jones říká: „Je jisté, že ženy po menopauze mění vyladění své mysli – od orientace na hledání partnera se odvracejí a jejich zaměření je spíš pro rodinu.“
„Není však zcela jisté, zda posuzování druhých žen je tou nejlepší cestou, jak vyhrát v sexuálním konkurenčním boji s jinými ženami,“ namítá Mark Prokosch, evoluční psycholog z Elon University v Severní Karolíně.


Království bakterií – na rukou žen

Live Science
www.livescience.com
New Scientist
www.newscientist.com
4. listopad 2008

Ženy nosí na rukou více bakterií než muži, přestože si častěji myjí ruce, zjistila studie zveřejněná v Proceedings of the National Academy of Sciences
Výzkum mezi 51 univerzitními studenty odhalil, že ženy mají na svých rukou mnohem více různorodých bakterií než muži. A všichni bez rozdílu na rukou nosíme mnohem širší „bakteriální nabídku“, než vědci očekávali.
Nová detailní metoda PCR pro detekování bakteriální DNA zachytila na dlaních dobrovolníků celkem 332 tisíc geneticky odlišných bakterií z různých 4 742 druhů: Každý student hostil na svých rukou v průměru 3 200 různých bakterií ze 150 druhů. Jen pět druhů se přitom vyskytovalo ve vzorcích odebraných na všech zkoumaných dlaních. A mikrobiální sbírka na levé a pravé ruce se shodovala jen maximálně v 17 procentech.
„Co nás opravdu překvapilo, bylo, jak se liší bakteriální osídlení u různých lidí i ruce stejných jedinců,“ uvedl spoluautor publikace v PNAS profesor Rob Knight z University of Colorado.
„A vůbec nejvíc je to, že větší počet druhů jsme nalezli na rukou žen,“ doplnil vedoucí výzkumu Noah Fierer.

Kyselost, hormony, kosmetika
Vědci neznají přesné vysvětlení faktu, že na rukou žen - které přitom uvádějí častější mytí - se nachází větší druhové bohatství bakterií než u mužů. Doktor Fierer však předpokládá, že tu může hrát roli rozdílná kyselost pokožky u obou pohlaví. Profesor Knight dodává, že počet bakterií může být ovlivněn i rozdíly v pocení, charakteru kožního mazu, vlhkosti a tloušťce kůže či v produkci hormonů, ale význam může mít i frekvence používání různých kosmetických přípravků.
Ženy mohou navíc hostit bakterie i pod povrchem kůže, kam se voda ani mýdlo nedostane.
Proč se tolik liší bakteriální osídlení pravé a levé ruky? Rozdíl mezi dominantní a nedominantní rukou vysvětlují vědci jejich různým používáním. Ruce se tak setkávají s různě mastným, slaným, vlhkým povrchem předmětů, dodává Fierer.

Většina neškodná
Mají se tedy mladí muži raději vyvarovat držení dívek za ruku? „Záleží na tom, kterých,“ vtipkuje profesor Knight a připomíná, že většina bakterií, které nosíme na těle, jsou buď neškodné,nebo dokonce užitečné. „Patogeny jsou v naprosté menšině.“
To nic nemění na tom, že pravidelné mytí rukou je důležité, dodávají vědci, i když všechny bakterie s mýdlem z rukou rozhodně nezmizí a kolonie bakterií se evidentně po umytí rukou rychle obnovují.
Výzkum, který financoval Národní institut zdraví (National Institute of Health) a nadace National Science Foundation, hodlají vědci rozšířit i o experimenty v jiných zemích, kde se lidé pohybují v jiném prostředí a používají ruce odlišným způsobem.


Kofein v graviditě, menší dítě?

MedPage Today
British Medical Journal
3. listopad 2008

Hrnek nebo více šálků kávy denně v těhotenství zvyšuje riziko narození dítěte s nízkou porodní hmotností, varují vědci z University of Leicester a Kalifornské univerzity v Los Angeles.

Těhotné ženy, které pijí denně jeden nebo dva šálky kávy (a tedy 100 – 200 mg kofeinu) zvyšují riziko, že plod v jejich těle naroste o pětinu méně. Ukázala to prospektivní studie na 2 635 zdravých těhotných ženách, kterou publikoval tým Justiny C. Konjeové z University of Leicester v British Medical Journal . Podle jeho výzkumu  riziko zbrzdění růstu plodu roste se spotřebou kofeinu. Vědci „nenašli žádné bezpečné množství, u něhož by se tato souvislost ještě neprojevila…“
Konzumace 200 mg až 299 mg kofeinu denně, což odpovídá  dvěma až třem šálkům kávy – znamená o 50 procent vyšší riziko zbrzdění růstu plodu a to o 60 až 70 gramů hmotnosti, varují vědci, ve srovnání s ženami, jejichž spotřeba kofeinu je nižší než 100 mg.
Autoři soudí, že riziko se snižuje na únosnou míru jen u těch žen, jejich spotřeba kofeinu je nižší než 100 mg (1 šálek kávy). Jejich doporučení tedy jednoznačně zní: jakmile se potvrdí těhotenství, ihned zastavit nebo výrazně omezit pití kávy,
Doktorka Konjeová a její kolegové během studie CARE zkoumali těhotné zdravé ženy ze dvou velkých ženských klinik od září 2003 do června 2006.
Příjem kofeinu sledovali od 4 týdnů před početím a během těhotenství – a to na základě dotazníků a na základě rozborů vzorků slin.
Průměrný příjem kofeinu během těhotenství byl 159 mg denně neboli něco přes jeden a půl šálku, což bylo méně než před otěhotněním – tehdy spotřeba kofeinu činila více než dva šálky (239 mg/den).
Tato studie probíhala v Británii, 62% spotřeby kofeinu tedy připadalo na čaj, až potom následovala káva, čokoláda a jiné nealkoholické nápoje (cola). (dva šálky čaje obsahují okolo 100 mg kofeinu).
Jorn Olsen z UCLA School of Public Health v Los Angeles a Bodil Hamer Bech z Ústavu veřejného zdraví na univerzitě v Aarhusu v Dánsku však s tímto doporučením nesouhlasí.
„Myslíme si, že pro tyto rady není dostatek důkazů a jako takové pak mohou zbytečně strašit ženy, které pili kávu během těhotenství.“
I oni však doporučují, aby lékaři těhotným ženám radili omezovat množství kofeinu ve stravě během těhotenství, ale zároveň je varovat, aby v žádném případě nenahrazovaly kofein nápoji s obsahem alkoholu nebo limonádami plnými cukru.


Virus HIV je starý  sto let
Nature News
www.nature.com/news
BBC News

Padesát let staré vzorky tkáně dokazují, že HIV napadl lidi již před stoletím – v souvislosti s růstem měst v koloniálním Belgickém Kongu (dnes Demokratická republika Kongo).

Tkáň odebraná africké ženě před téměř padesáti lety obsahuje stopy genomu HIV, zjistili vědci, když prověřovali vzorky uložené v Anatomickém ústavu v konžském hlavním městě Kinshase.
Analýza sekvencí  DNA nově objeveného  vzorku z roku 196O ukázala, že historie tohoto viru je mnohem delší než dosud předpokládali a že mezi lidmi koloval možná již kolem roku 1894.
Ačkoli choroba AIDS je známa až od roku 1980, nákaza HIV se mezi lidmi šířila mnohem dříve. Vědci doufají, že studiem původu a evoluce viru mohou snáze pochopit, jak došlo k přenosu viru z šimpanzů na lidi a že toto poznání umožní přijít na to, jak vytvořit účinnou vakcínu proti této smrtelné nákaze.
V roce 1998 vědci oznámili, že se jim podařilo izolovat úsek DNA viru HIV ze vzorku krve odebraného v roce 1959 muži z kmene Bantu, který žil v Leopoldville, nyní Kinshase. Analýza tohoto vzorku pomohla určit, že HIV se mezi lidmi poprvé ojevila mezi roky 1915 a 1941.  Nyní však evoluční biologové z týmu Mihaela Worobey z Arizonské univerzity v Tusconu  zveřejnili v Nature, že při zkoumání historických vzorků z Afriky objevili jeden, který obsahoval stopy HIV – a byl odebraný ženě, která žila v Leopoldville, v roce 1960.
Vzorek porobili analýze DNA i RNA – a potvrdili, že v lymfatických uzlinách této ženy skutečně koloval virus HIV–1.

Počátek dvacátého století
Na základě údajů z databáze sekvencí genomu HIV-1  a odhadu rychlosti změn těchto sekvencí (k tomu jim pomohlo porovnání obou sekvencí – dosud nejstarších objevených vzorků DNA. Vzorek z 1959 a z roku 196O se lišil o 12 procent, což umožňuje vědcům zjistit, jak dlouho již virus mutuje a mění svou podobu), vytvořili model, kdy se HIV-1 objevil v lidské populaci poprvé. Jejich výsledky ukazují,.že to nebylo ve třicátých letech, jak se vědci dosud domnívali, ale již mnohem dříve, okolo roku 1900 – tedy v době, kdy se vznikala ve střední Africe velká města a  kdy se Léopoldville stávalo centrem obchodu.
Do té doby se  HIV virus šířil jen vzácně, klíčem k úspěchu viru HIV byl tedy bezpochyby růst měst a rostoucí koncentrace lidí ve městech jako Leopoldville na začátku 20. století.
Velké množství lidí žijící v těsné blízkosti byla zřejmě pro šíření HIV klíčová – virus zde dostal velkou příležitost, soudí vědci.
To změny v lidské populaci otevřely tomuto viru dveře,“ uvedl pro BBC hlavní autor výzkumu.


Spojené státy: Sebevraždy ve středním věku jsou na vzestupu
     
ScienceNews 24. října 2008
www.sciencenews.org

Běloši ve středním věku jsou v USA nejohroženější skupinou, pokud se týká sebevražd, zjistili američtí vědci.

Střední věk má v posledním desetiletí i svoji odvrácenou stranu. Ačkoli psychologové dlouho považovali tuto fázi života za období stability a citové vyrovnanosti, podle nové studie se bělošští muži a ženy ve věku od 40 do 64 let nejvíce podílejí na rostoucím počet sebevražd ve Spojených státech.
Oficiální statistiky úmrtnosti hovoří o tom, že mezi  léty 1999 až 2005 míra sebevražd ročně stoupala o 0,7%, čímž se zvrátil příznivý trend, který nastoupil roku 1986. Tento nárůst odráží především 2,7% růst míry sebevražednosti mezi bělošskými muži ve středním věku a meziroční růst 3,9% u bělošských žen středního věku, zjistila se svým týmem epidemioložka Susane Bakerová z z Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health  v Baltimore.

Ve stejném období poklesl počet sebevražd mezi černými každým rokem o 1,1%. Míra sebevražd zůstává nezměněná u Asiatů a původních Američanů, ačkoli u původních Američanů byla v roce 2004 o tři procenta vyšší než u bílých Američanů.
Od roku 1999 do roku 2005 poklesla míra sebevražd u bílých Američanů ve věku 65 a více let klesla o 1,2% ročně.
Tým Bakerové, který publikoval své závěry v American Journal of Preventive Medicine.
Původně se programy prevence zaměřovaly především na starší muže a teenagery a mladistvé obou pohlaví. Na sebevraždy středního věku se nikdo nezaměřoval. „Naše výsledky upozorňují na skupinu obyvatel, která je vystavena zvýšenému riziku,“ podotýká Bakerová.

Proč umírají?
Podezření na zvýšenou míru sebevražd vzniklo, když sociologové zaznamenali obecně rostoucí počet úmrtí mezi lidmi středního věku. Otázkou zůstává, proč se lidé středního věku zabíjejí,“ říká Robert Bossarte z University of Rochester Medical Center in Rochester.

Určitou část sebevražd lze podle něj vysvětlit tím, že do středního věku vstoupili váleční veteráni.

Předcházení sebevraždám podle něj vyžaduje přípravu služeb určených specielně pro tuto věkovou skupinu, včetně programů na pracovišti, které budou nabízet pomoc těm, kteří mají  deprese, myšlenky na sebevraždu apod.

Barterová mimo jiné zkoumala i způsoby sebevraždy.  U mužů zaznamenala roční nárůst o 6% u sebevražd pověšením či zadušením, o 2,3% přibylo otrav. U žen zaznamenali vědci nárůst o 2,8 procent u sebevraždy pověšením nebo udušením, nejvíce však přibylo – o celých 19,3% - otrav.

Pověšení a udušení představovalo  v roce 2005 22% všech sebevražd, 18 % připadalo na otravu. Největší podíl – 52% sebevražd však připadá na střelné zbraně, i když během sedmi let, po které trvala studie, poklesl jejich počet o 1,1% ročně


Lék, který zvrátí roztroušenou sklerózu?

Zdroj:New Scientist, Science News
www.newscientist.com, www.sciencenews.org
23. října 2008 

Nemoc, dosud považovaná za neléčitelnou, nyní ztrácí část ze své špatné reputace. Roztroušená skleróza, nemoc, která postupně vyřazuje z funkce nervový systém, zatím odolávala snahám vědců o nalezení účinné léčby. Nyní však poprvé objevili lék, který úspěšně obnovuje nervy a mozkovou tkáň, poškozené v důsledku roztroušené sklerózy. Ukázal to pokus vědců z Univerzity of Cambridge, jehož výsledky publikovali v Science.
„Je to naprosto bezprecedentní výsledek,“ komentuje to neurolog Alasdair Coles, spoluautor výzkumu, který objevil nečekané účinky léku dosud používaného k léčbě leukémie. Tímto lékem je alemtuzumab, někdy nazývaný též Campath.
Roztroušená skleróza (RS) je autoimunitní nervově svalové onemocnění, při kterém bílkovina myelin, která normálně odděluje jednotlivá nervová vlákna v centrálním nervovém systému a chrání je před poškozením, zachvátí zánět, někdy  dochází k poškození samotných nervů. vytvářet povlak, který znemožňuje nervům a mozku normálně pracovat, nemocný ztrácí kontrolu nad svými svaly.
To je první lék, který ukázal potenciál nejen zadržet, ale zvrátit postup RS a tato zpráva může skutečně přinést naději pacientům, kteří žijí s touto nemocí a nevědí dne ani hodiny,“  komentoval zprávu Lee Dunster, šéf výzkumu Britské společnosti pro roztroušenou sklerózu.
Alemtuzumab je monoklonální protilátka, která se používá od roku 1980 k léčbě chronické lymfocytické leukémie.

Coles se svými kolegy provedl experiment se 334 pacienty v raném stádiu RS. Polovina pacientů dostávala alemtuzumab a druhá polovina interferon beta 1-a, tedy standardní léčbu RS. Potom je vědci sledovali po dobu tří let.

Nový start
Alemtuzumab zcela předčil konkurenční lék, neboť se zlepšil zdravotní stav 57% pacientů, kteří jej dostávali, u jedné pětiny se zhoršil a a u ostatních nedošlo k žádné změně (interferon vedl ke zlepšení u třetiny pacientů, ale u 41% pacientů došlo ke zhoršení zdravotního stavu. Za tři roky pokusu jen u pětiny pacientů, kteří užívali alemtuzumab, došlo k recidivě, ve srovnání s 48% pacientů léčených interferonem. Snímky mozku pacientů z magnetické rezonance ukázaly, že u pacientů s alemtuzumabem se objevuje menší rozsah zanícené tkáně, léze mizí a roste objem mozkové tkáně, zatímco u pacientů, kteří dostávali interferon, pokračoval její úbytek.
Podobně příznivě pro alemtuzumab dopadala i vyšetření, která zkoumala ztráty schopnosti mozku a nervového systému – skore u těchto pacientů bylo vyšší než před léčbou  na standardní stupnici nezpůsobilosti (invalidity), zatímco u pacientů na interferonu se výsledky vyšetření postupně zhoršovaly.
Jeden pacient ze skupiny léčené alemtuzumabem, například, byl schopen se znovu vrátit po třech letech léčby k profesionálnímu golfu. Tedy Johnson se vrátil ke golfu – a vyhrává turnaje.
Jak je vidět, nový lék zřejmě jakým způsobem podporuje obnovu mozkové tkáně.

Jak funguje léčba
Léčba pomocí léku alemtuzumab funguje tak, že v první fázi lék zničí všechny lymfocyty, T buňky i B- buňky imunitního systému, které za normální situace bojují proti infekcím, ale které u pacientů s tímto autoimunitním onemocněním zaútočí na nervovou a mozkovou tkáň.
Jak léčba pokračuje, dojde k obnově imunitního systému, ale již bez buněk, které způsobovaly RS. „Jako kdybyste znovu nastartovali motor imunitního systému on se za to lépe choval,“ vysvětluje Coles.
Celý proces trvá tři až čtyři roky, dodává Coles, který doufá, že by tento lék mohl pomoci pacientům s dalšími autoimunitními onemocněními jako je diabetes nebo lupénka.
     
Vedlejší účinky
Pacienti, kteří byli léčeni alemtuzumabem, trpěli některými vedlejšími účinky léku. Lék zničil krevní destičky a narušil funkci štítné žlázy, jeden pacient dokonce zemřel avšak podle Colese jsou tyto potíže zvládnutelné jinými léky.
Překvapením však bylo, že pacienti, ačkoli byl zničen jejich imunitní systém, nepodléhali snáze infekcím.
Naopak výhodou nového léku je jeho snadná aplikace – zatímco interferon si museli pacienti vstřikovat týden co týden, alemtuzumab byl aplikován jednou na počátku léčby během čtyřhodinových infuzí během pěti dnů, potom za rok egem tří dnů. Léčba tedy pacienty mnohem méně zatěžovala, než pravidelné injekce interferonu – a to i přesto, že vedlejší účinky byly závažnější.

Nyní zahájili vědci dvě rozsáhlé studie, které mají definitivně ověřit účinky alemtuzumabu, ale ty potrvají další čtyři roky.
Pacienti, kteří mají zájem účastnit se tohoto experimentu, mohou kontaktovat Enzyme, společnost, který studii sponzoruje, na mailu
eumediinfo@genzyme.com
(Monoklonální protilátka Alemtuzumab prochází klinickými zkouškami, kterých se účastní i česká centra pro RS, pozn. aut.) 


Obezita a rakovina – souvislost, která mnoha ženám uniká
Yahoo News/Health 10. října 2008-10-12
Zdroj: Obstetrics and Gynecology, říjen 2008

Mnoho žen dosud neví, že obezita zvyšuje riziko mnoha typů rakoviny, jak ukázal nový výzkum publikovaný v odborném časopise Obstetrics and Gynecology.
Ženy mají nedostatek informací o souvislosti mezi nadměrnou hmotností a zhoubnými nádory v gynekologické oblasti – například rakovinou děložního hrdla. „A to je alarmující,“ říká doktoka Pamela T. Solimanová z Andersonova centra pro výzkum rakoviny v Houstonu. U ženy s nadváhou je totiž čtyřikrát větší riziko rakoviny dělohy – a obezita je zvyšuje až na šestinásobek.
Obézní ženy se také vystavují vyššímu riziku rakoviny prsu a nádoru tlustého střeva. Přírůstek na váze zvyšuje úmrtnost i na další typy rakoviny, ovšem nejsilnější spojitost vědci nalezli u rakoviny děložního hrdla.
Své výsledky založili vědci z Andersonova centra pro výzkum rakoviny v Houstonu na výzkumu 1545 žen. Z nich 28% mělo normální váhu,  24 % nadváhu a 45% bylo obézních.
Jen 42% žen vědělo o tom, že obezita je spojena se zvýšeným rizikem rakoviny dělohy, zatímco 53% žen vědělo, že obezita je rizikovým faktorem z hlediska rakoviny tlustého střeva a 54% vědělo, že obezita zvyšuje riziko rakoviny prsu.
Krvácení z vaginy je hlavním symptomem, který poukazuje na rakovinu děložního hrdla u žen po menopauze, zatímco krvácení mezi periodami může být varovným signálem pro ženy, které menstruují. 75% případů rakoviny děložního hrdla lze přitom odchytit v raném stádiu a je možné je vyléčit pomocí chirurgického zákroku, podotýká doktorka Solimanová.
„Je to relativně snadná léčba a proto je tak důležité, aby měly ženy dostatek informací. Ty však, jak náš výzkum ukázal, ženám chybějí,“ konstatují vědci.
http://news.yahoo.com/s/nm/20081010/hl_nm/us_obesity_cancer


Smrtelná dvanáctka: 12 nemocí, kterým nahrává změna klimatu
Zdroj: Scientific American, www.sciam.com
8.října 2008 

Wildlife Conservation Society upozorňuje na nemoci, které jsou na vzestupu v souvislosti s globálním oteplením

Ptačí chřipka, cholera, ebola, mor a tuberkulóza jsou  jen některé z nemocí, které se budou pravděpodobně šířit více než dřív a do nových oblastí v souvislosti s globálním oteplením, tvrdí zpráva WCS. Je třeba se  ochránit před těmito chorobami a před tím, aby přerostly ve stejně smrtící pandemie jako byla „černá smrt“ (která vyhubila třetinu obyvatel Evropy ve 14. století) a nebo pandemie chřipky v roce 1918 (které padlo za obět přibližně 2O až 40 milionů lidí na světě). Proto je podle WCS potřeba bedlivě sledovat  výskyt infekčních patogenů ve volné přírodě – tedy dříve, než zasadí smrtící úder lidem.
Nastane geografický posun těchto nemocí,v některých oblastech se bude výskyt snižovat, v jiných narůstat,“ podotkl veterinární lékař William Karesh, viceprezident zdravotního programu WCS. „Musíme proto vyvinout dokonalou sledovací síť, která by zachytila rozvoj  nebezpečných chorob již u divokých zvířat, v zárodku…“

Smrtící dvanáctka podle expertů WCS zahrnuje:
Ptačí chřipka: H5N1 infekce se nešíří tak, jak se vědci obávali, s výjimkou drůbežích farmářů v rozvojovém světě. Mezi divokými ptáky se nyní vyskytuje dokonce častěji. Ptačí chřipka již usmrtila 240 lidí,ale projevy infekce ptačí chřipky  vedly k usmrcení milionů kachen, kuřat a hus na celém světě a ekonomické ztráty se odhadují na více než bilion dolarů na celém světě.
Babesiosis: Tato choroba podobná malárii, kterou přenášejí klíšťata v tropických zemích, už se objevila všude počínaje Itálií po Long Island v New Yorku. V současnosti se u lidí vyskytuje vzácně a jen zřídka je smrtelná (lze ji léčit antibiotiky), ale odborníci se obávají, že se stane problémem v oblastech, kde se výrazně oteplí – ty jí totiž poskytnou vhodné prostředí.
Cholera:  Bakterii se daří v teplých vodách a způsobuje průjmovité onemocnění, v jehož důsledku může postižený zemřít během jednoho týdne. Bez zlepšení hygienických podmínek mohou rostoucí teploty způsobit velký nárůst smrtelných případů této choroby.
Ebola: Tento virus je pro člověka a primáty smrtelný a neexistuje proti němu lék. Navíc, není známo, odkud tato choroba, která způsobuje horečku, zvracení a vnitřní i vnější krvácení, pochází (vědci zatím podezírají kaloně). Co je jisté, je to, že vypuknutí této choroby obvykle následuje po prudkých lijácích a suchu ve střední Africe – což je pravděpodobně jedním z projevů globálního oteplení.
Paraziti: Mnoho z nich se snadno šíří mezi lidmi, dobytkem a divokými zvířaty. Vyšší průměrné teploty a větší množství srážek nahrávají parazitům jako jsou například  červi  Baylisascaris procyonis, které přenášejí mývali američtí,  aby se mohli šířit ve volné přírodě a hledat si další hostitele.
Lymská nemoc: Tato choroba způsobená bakteriemi se bude šířit s tím, jak klimatické změny umožní posun přenašeče – klíštěte.
Mor: Změny v teplotách a množství srážek ovlivní populace hlodavců na celém světě – a s tím i blech, které mor přenášejí.
„Rudý příliv“ : Jedovatý „vodní květ“ v pobřežních vodách se může v teplejších podmínkách snáze šířit
Horečka Rift Valey: novou hrozbu představuje virus, přenášený komáry, který způsobuje  horečku a slabost. Šíří se rychle Afrikou a po Středním východu, zabíjí lidi, velbloudy, dobytek, kozy a ovce.¨
Spavá nemoc: Globální oteplení může změnit oblast výskytu mouchy tse-tse, přenašeče nemoci, kterou se v Africe ročně nakazí více než 300 tisíc lidí. Oběti upadají do letargie a umírají.
Tuberkulóza: Bude přibývat případů lidské i dobytčí varianty choroby, částečně v důsledku toho, že sucho svádí dohromady dobytek i divoká zvířata k zdrojům vody, zde může dojít snadno k přenosu.
Žlutá horečka: Nemoc přenášejí komáři mezi lidmi i divokými zvířaty, se změnami klimatu se pravděpodobně rozšíří i do dalších, dosud nezasažených oblastí.
Většině mikrobů i parazitů vyhovují vyšší teploty a vlhkost,“ poznamenává Karesh a upozorňuje: „Nynější klimatické změny postihují hostitele i přenašeče a narušují rovnováhu, která se ustálila za poslední tisíce let.“


Exotičtí mazlíčci – riziko pro děti
Zdroj: Yahoo News Health, 6. října 2008

Exotičtí mazlíčci jako ještěrky a běžní křečci či ježci mohou být zdravotním rizikem pro děti a starší osoby, varuje nová studie zveřejněná v říjnovém vydání Journal of the American Academy of Pediatrics.
I když chov domácích mazlíčků může dětem přinést mnoho dobrého, je třeba vědět i o rizicích, které ze sdílení domácnosti s exotickými zvířaty vyplývají. Mnohá zvířata přenášejí různé choroby – kupříkladu želvy mohou být přenašeči vztekliny a salmonely a mohou nakazit i děti, které tato zvířata chovají, varuje Larry Pickering z týmu, jež zveřejnil studii o rizicích chovu mazlíčků. Například 11% případů salmonely u dětí má podle něho svůj původ ve styku s ještěrkami, želvami a dalšími plazy. Jiní exotičtí tvorové, jako je leguán nebo opice, mohou dátě kousnout či škrábnout a do rány zanést infekci. Čtyřicet tisíc amerických domácností jako mazlíčka chová ježka – ale i v jeho bodlinách nalezli vědci dva druhy salmonely.
Importovaná zvířata mohou s sebou mohou přinést v novém domově dosud neznámé patogeny, kontakt mezi zvířaty z různých oblastí světa pak může vést k rozvoji chorob u nových živočišných druhů včetně člověka a v nových zeměpisných oblastech, varují vědci.
Jeden takový případ už je znám z minulosti – příchod opičí nemoci (monkeypox) do USA v roce 2003 přenosem z afrických gambijských krys nebo ze sviště stepního, případně z infikovaných psounů stepních, kteří byli v té době oblíbenými mazlíčky.
Zpráva rovněž varuje, že divoce žijící hlodavci jsou přírodním rezervoárem moru a jsou známy případy nákazy při poštípání infikovanými blechami žijícími na hlodavcích. Křečci jsou zase přenašeči tularémie a zápalu plic. Jako další příklad možné nákazy vědci uvádějí opice – třeba makakové jsou nositeli herpes B viru. Dalším rizikem je samozřejmě i vznik alergie.
Studie konstatuje, že většina amerických domácností chová jednoho či více zvířat, obsahuje také varování, že rodiny s dětmi mladšími pěti let by se měly raději chovu exotických druhů vyhnout.


 
Umělý nos – vědci jsou již blízko

Zdroj: BBC News, 2. října 2008
www.bbc.co.uk.

Vědci oznámili, že pokročili ve vývoji čidla, který napodobuje lidský čich

Američtí vědci oznámili, že zvládli největší překážku na cestě k vývoji „umělého nosu“ – podařilo se jim vyrobit ve velkém množství klíčové proteiny zvané olfaktorové receptory.

Průměrný člověk má milion olfaktorových receptorů – a vědecký tým z MIT (Massachussets Institute for Technology) oznámil, že jimi vyvinutá technologie může „po čichu“ rozeznat různé druhy nádorů, respektive jejich chemické složení.
Svoji studii zveřejnili v Proceeedings of the National Academy of Sciences.

Mnoho vědců na světě se snaží o totéž: vyvinout e-nos, který rozezná stejné chemické molekuly a jejich pach, jako lidský nos. Takový umělý nos by měl velice široké použití v průmyslu i medicíně.
Avšak senzory, které byly dosud vyvinuty, vyrobili jejich autoři z umělých materiálů. Američtí vědci zato pracují na čidlech, založených na biologii lidského čichu.

Lidský nos je schopen rozeznat mnoho různých kombinací molekul, které pak mozek interpretuje. Existuje asi 300 variant receptorů, na každý se váže jiný typ molekul.
 Úsilí vyvinout umělé receptory v potřebném množství se zatím míjelo účinkem,  jejich struktury se zhroutily, když je vědci vystavili vlhku.
Avšak tým z MIT vedený doktorkou Liselotte Kaiserovou vyvinul roztok, který receptory „chrání“ .
V základních testech se ukázalo, že vyrobené proteiny neztratily schopnost navázat se na příslušné molekuly, které mají rozeznat.
Vědci prohlásili, že jejich umělé receptory mohou pomoci při diagnostice nemocí jako je nádor močového měchýře, rakovina kůže či plic, neboť každý nádor uvolňuje jiné molekuly. Profesor Krishna Persaud, které vede „biosenzorový“ výzkum na University of Manchester,   oceňuje výzkum amerických kolegů, ale připomíná, že je tu ještě několik dalších překážek, které je  nutné překonat, než se naplní „sen“ o  umělém „lidském nose“. 


Úspěšná transplantace zmrazených jater

Zdroj: New Scientist, BBC News, 1.října 2008
www.newscientist.com, www.bbc.co.uk 

Úspěchem skončil pokus vědců použít při transplantaci jater zmrazený a poté rozmražený orgán - zatím však jen u prasat. Tento pokus však přibližuje tuto techniku k budoucímu použití i v humánní medicíně.

Izraelští vědci, jak informoval New Scientist, použili metodu pomalého zmrazování, které orgán uchová, aniž by se poničil. Věří tomu, že jednou bude možné uchovávat orgány pro transplantace v jakési „bance orgánů.“
Zatím musí transplantace probíhat velmi rychle, od dárce k příjemci se musí dostat nejpozději do 24 hodin. Vědci již léta hledají  způsoby, jak uchovávat orgány mrazením, aby se obešlo zpoždění, která vzniká na cestě od dárce k transplantaci. Hlavním problémem procesu mrazení je tvorba ledových krystalů z vody obsažené v buňkách.
Izraelští  vědci z Izraelského zemědělského výzkumného ústavu vyvinuli metodu, při níž se orgán chladí velice pomalu, tempem 0,3 stupně Celsia za minutu. Při tomto tempu se krystaly nestačí tvořit, přičemž zmrazení celých jater trvá zhruba hodinu a půl.
Podobnou techniku ostatně známe i z přírody- používají ji některé druhy žab během hibernace, kdy některé části jejich těla zcela zmrznou.
Cílem  experimentu, jehož výsledky vědci zveřejnili v časopise Rejuvenation Research, bylo ověřit, zda mohou stejným procesem projít i játra, aniž by byla poškozena. Vědci odebrali vepřům játra, zmrazili je, poté neprodleně opět rozmrazili a transplantovali jinému zvířeti do blízkosti jeho vlastního orgánu.

Pracovaly oboje
Po dvou hodinách badatelé příjemce jater usmrtili a játra podrobili zkoumání, zda proces „přežily“. Zjistili, že transplantovaná játra jevila známky obnoveného krevního oběhu a že produkovala tekutinu podobnou žluči – dokázali tak, že některé funkce jater se vrátily. Protože však transplantovaná játra pracovala v tandemu s vlastními játry zvířete, a pouze několik  hodin, není jasné, zda by se játrům obnovily všechny funkce a zda by pracovaly i zcela nezávisle na původním, vlastním orgánu, pokud by zvíře zůstalo naživu – to hodlají ověřit výzkumníci během dalších experimentů.
Doktor Keith Rigg, zástupce ředitele Britské transplantační společnosti, jejich práci hodnotí jako zajímavou, avšak zatím není vůbec jasné, za by podobně pracovala i zmrazená a transplantovaná játra lidská. 



Amerika vede – v předepisování psychofarmak léků dětem
Medpage Today, 24. září 2008

Dětem a dospívajícím ve Spojených státech lékaři mnohem častěji předepisují stimulující léky, antidepresiva a další psychotropní léčiva, než tak činí lékaři v západní Evropě. Ukázala to studie provedená v USA, Holandsku a Německu.
Zatímco ve Spojených státech užívá psychotropní léky na předpis 6,66% amerických mladistvých, v Německu jen 2,9% a v Holandsku 2%. O výsledcích výzkumu informovala  profesorka farmacie a psychiatrie z University of Maryland v Baltimoru Julie Zitová spolu se svými kolegy v odborném časopise Child and Adolescent Psychiatry and Mental Health.
Užívání více než jednoho z těchto léků se týkalo 19% dotazovaných ze sledované skupiny v USA, 8,5% ze sledované skupiny v Holandsku a 5,9% jich bylo v Německu. „V léčení psychických problémů a psychiatrických poruch a rozdílném přístupu k medikaci hrají roli rozdíly ve zdravotní politice, včetně přímé reklamy na léky, úhrada léků, vládní politika regulace, stejně jako diagnostická klasifikace nebo i kulturní zvyklosti,“ píší autoři studie. A dodávají, že množství předpisů také může ovlivňovat vyšší počet dětských psychiatrů na hlavu v USA než jiných zemích.
Za posledních deset let rostla spotřeba léků v západní Evropě i v USA, konstatovali vědci poté, co zkoumali zdravotnické údaje za rok 2000 u mladistvých a dětí z Holandska (vzorek 110 tisíc dětí), Německa (356 tisíc) a USA (127 tisíc). Užívání psychotropních léků je podle nich v USA 2,27 krát vyšší než v Nizozemsku a 3,3 krát větší než v Německu, spotřeba těchto léků u mladistvých Holanďanů byla 1,47 krát větší než u Němců. Ve všech třech sledovaných evropských zemích užívali psychotropní léky nejčastěji chlapci ve věku 10 až 14 let a dívky mezi 15 a 19 lety.
Užívání povzbuzujících léků (stimulantů) zaznamenali vědci u 4,3% sledovaných amerických dětí a mladistvých, ve srovnání s 1,2% v Nizozemí a 0,7% v Německu. Mezi dětmi ve věku do čtyř let je spotřeba simulantů desetkrát vyšší než v Nizozemí a 25krát vyšší než v Německu, přičemž spotřeba těchto léků je rozdělena stejným dílem mezi amfetaminy a metylfenidáty (Ritalin), v Evropě jde z 95 procent o léky typu Ritalin. Antidepresanty činily v množství předepisovaných psychofarmak 2,7% v USA, 0,5% v Holandsku a O,2% v Německu.
Zjištění vědců odpovídá předchozím studiím, které poukazovaly na větší spotřebu psychofarmak v USA než v západní Evropě.
www.medpagetoday.com  
 



Nebezpečné látky v jídle

Nature, 18. září 2008
MedPage Today, 16. září 2008

Velké množství bisfenolu A, chemické látky, jejíž přítomnost zjistili vědci v některých obalech od potravin a nápojů, znamená riziko pro vznik cukrovky, infarktu či jiných kardiovaskulárních chorob a poruch jaterní činnosti.
Bisfenol A je chemikálie používaná pro výrobu některých umělých hmot, například polykarbonátů nebo epoxidových pryskyřic. Tyto umělé hmoty se pak používají jako obaly pro mnoho potravinových výrobků. Bisfenol A (BPA) je už delší dobu podezírán z toho, že v organismech působí podobně jako samčí pohlavní hormony a narušuje hormonální rovnováhu. Vědci již dříve zjistili, že tato sloučenina je toxická pro některé druhy zvířat, a to i v malých dávkách.
Epidemiologická analýza, která zahrnula 1 455 dospělých Američanů, je prvním výzkumem, který dokazuje spojitost mezi bisfenolem A a lidskými chorobami.
Vědci z Peninsula Medical School sledovali 1455 dobrovolníků v letech 2003 až 2004, během této doby u nich měřili hladinu BPA v moči. Ukázalo se, že hladina BPA byla znatelně vyšší u lidí, kteří trpí srdečně cévními chorobami a diabetem, u pacientů po infarktu a u lidí se zvýšenou hladinou jaterních enzymů, uvedl David Mezer z Peninsula Medical School se svými kolegy ve studii zveřejněné v zářijovém vydání Journal of American Medical Association (JAMA).
Jak informují vědci, nebezpečná látka BPA je však přítomna i v pitné vodě, v prachu a v domácnostech, a určité množství BPA lze najít v moči 90% dospělých Američanů.
Tento výsledek jistě oživí další debaty o tom, zda mají být vybrané chemické látky zakázány. Ale sami autoři studie zveřejněné v Journal of American Medical Association  zdůrazňují, že jejich studie musí být nejprve zopakována.
Již na počátku roku obsahoval Americký národní toxikologický program varování, že existuje „určité znepokojení“ ohledně negativních účinků této sloučeniny na plody, novorozence a děti. Ve zprávě, kterou zveřejnil v srpnu Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv, přitom stojí, že kontakt potravin s obaly obsahujícími bisfenol A je bezpečný.
Kanadské úřady však již neváhaly a označili látku BPA jako jedovatou chemikálii, jejíž použití je třeba sledovat a jejíž výskyt v lidské stravě i životním prostředí má být omezen. 
www.medpagetoday.com 



Pro zdravého je pití zdravé

HealthDay News, 5. září

Předpokládejme, že jste zdravý muž v dobré fyzické kondici, nekuřák. Riziko srdečního infarktu je u vás malé. Můžete pro sebe udělat ještě víc tím, že vypijete sklenku dvě alkoholu denně? Podle studie vědců z Harvardské univerzity odpověď zní: Ano.
Vědci došli k tomu, že mírné pití alkoholu je spojeno s nižším rizikem srdečního infarktu. Zdraví muži, kteří vypijí jeden a půl až dva drinky denně, jsou vystaveni vůbec nejmenšímu riziku infarktu – dokonce o 40 až 60 % nižšímu než zdraví muži, kteří alkohol vůbec nepijí. Přitom nezáleží na tom, zda pijí pivo, víno nebo tvrdý alkohol. 
Tyto výsledky vyvracejí často uváděnou hypotézu, že malý výskyt srdečně cévních onemocnění u mužů, kteří konzumují alkohol v přiměřeném množství, je výsledkem zdravého stylu života a ne konzumace alkoholu, píše dr. Curtis Ellison, ředitel Ustavu pro výzkum životního stylu a zdraví na lékařské fakultě bostonské univerzity.
Jak uvádí American Heart Association (AHA), v roce 2008 utrpělo infarkt asi 770 000 lidí. Mnoho studií opakovaně prokázalo souvislost mezi umírněným pitím a nižším rizikem srdečních chorob. V této souvislosti vyslovila AHA doporučení, že zdraví prospěšná  konzumace alkoholu je ne více než dvě sklenky denně pro muže a jedna sklenka pro ženy. Dosud však nebylo jasné, zda je mírné pití prospěšné i pro lidi, kteří sportují, nekouří, udržují si optimální váhu a správně se stravují.
Dr. Kenneth J. Mukamal z Harvard Medical School se svými kolegy prozkoumal údaje o 50 tisících lidí zaměstnaných ve zdravotnictví. Zaměřil se na 8 800 mužů – nekuřáků, kteří se zdravě stravují, cvičí aspoň půlhodinu denně a netrpí nadváhou.
Během šestnácti let dostalo infarkt 106 z těchto mužů, ale převážně z řady těch, kteří nepijí žádný alkohol. Závěr týmu doktora Mukamala tak zněl: muži, kteří vypijí denně dvě skleničky alkoholu, se vystavují nejmenšímu riziku infarktu, zatímco největší riziko hrozí abstinentům.
Lékaři se zatím velmi často zdráhají vyjmout mírné pití alkoholu z přihrádky alkoholismus a zeptat se, jaké příznivé účinky na zdraví může mít,“ uvedl dr. Mukamal, „ale měli by,“ dodal. Doktor Ellison s ním souhlasí. Muži ve středním a starším věku a ženy po menopauze, kteří nemají etické, náboženské nebo zdravotní důvody pro to, aby se alkoholu vyhýbali, by měli vědět, že v současnosti dostupné vědecké výsledky předpokládají, že malé pravidelné množství alkoholu může snížit riziko srdečních chorob, mrtvice, cukrovky, demence a dokonce předčasné smrti.



Kmenové buňky z varlat – zdroj embryí

Zdroj: Yahoo News Health

Buňky odebrané z mužských varlat jsou stejně univerzální jako buňky získané z embryí, zjistili při svých experimentech vědci z Centra pro regenerativní biologii a medicínu v německém Tuebingenu. O výsledcích, které mohou představovat nový přístup v prudce se rozvíjejícím odvětví tkáňových terapií, informuje tým vedený Thomasem Skutellou v říjnovém vydání Nature.
Nový typ kmenových buněk by mohl být velice užitečný pro pěstování náhradních tkání „na míru“ pacienta, bohužel, vzhledem k charakteru zdroje, však pouze pro polovinu lidstva – pro muže. Embryonální kmenové buňky mohou být zdrojem, ze kterého lze hypoteticky získat jakoukoli tělesnou tkáň, a vědci doufají, že s jejich pomocí nabídnou v budoucnosti léčbu takových nemocí, jako je Parkinsonova choroba nebo cukrovka, či je budou moci využít v terapii po zranění míchy.
Pokud by mohly buňky varlete posloužit stejně jako embryonální kmenové buňky, vyhnou se vědci a lékaři etickým problémům. Ty vyplývají z faktu, že při získávání embryonálních kmenových buněk dochází ke zničení embrya. Z tohoto důvodu je řada lidí, včetně například amerického prezidenta Bushe, proti používání embryonálních kmenových buněk pro vědecké účely.
Výhoda testinálních buněk ve srovnání s embryonálními kmenovými buňkami je v tom, že odpadá etický problém při jejich použití, a přitom jsou přirozeného původu, potvrzuje i  vedoucí týmu profesor Thomas Sutella. Navíc by pacienti využívali buňky vlastní.
Použití buněk z varlat je jen jedna ze slibných metod, které umožňují vyhnout se použití embryí – počátkem léta přišli vědci i s dalším převratným objevem. Podařilo se jim totiž přeprogramovat běžné lidské buňky dospělého člověka na buňky kmenové.
Již dřívější studie ukázaly slibné výsledky při použití tzv. zárodečných samčích pohlavních  buněk z varlat myší. Nová studie použila lidské buňky získané biopsií. Vědci je odebrali 22 mužům ve věku 17 do 81, kteří podstoupili různá lékařská ošetření. Zjistili, že po několika týdnech růstu v laboratoři se tyto buňky diferencovaly v různé typy buněk – stejně jako buňky odebrané z embryí.
Další vědci komentují výsledky německých kolegů jako velice slibné s tím, že to neznamená odvrátit se zcela od embryonálních kmenových buněk. „Je to úžasné. Můžeme s tím pracovat – v případě mužů, ale ženy zatím ponecháváme stranou, pro ně stejně jednoduchou cestu získání vlastních kmenových buněk nemáme,“ podotkl odborník na kmenové buňky George Daley z Children´s Hospital  v Bostonu a z Harvard Stem Cells Institute. A dodal: „Embryonální kmenové buňky rozhodně mají své místo v biologii.“
Profesor Skutella namítá, že ženský ekvivalent se může nacházet v ženských pohlavních buňkách. Ale George Daley to zpochybňuje. Samičí vajíčka jsou na to příliš složitě „konstruována“.
Vědci jsou však zajedno v tom, že využití těchto nových poznatků k léčbě pacientů ještě bude trvat léta.
www.nature.com/nature
http://news.yahoo.com/s/ap/20081008/ap_on_sc/sci_stem_cells
 



Priony překračují hranice

Zdroj: Nature News, 4. září 2008

Priony získané z křečků mohou měnit normální proteiny myší na novou, infekční formu prionů – a to velmi snadným způsobem. Stačilo je smíchat dohromady ve zkumavce.

Priony – infekční bílkoviny – jsou odpovědné za vznik takových chorob, jako je nemoc šílených krav nebo Creutzfeld-Jacobova choroba u lidí.
Objev zcela nových vlastností prionů, které překonávají mezidruhovou bariéru, oznámili vědci z University of Texas Medical Branch. Své výsledky publikovali ve vědeckém časopise Cell. Jejich výzkum, jak doufají, povede k přípravě testu, který pomůže odhalit, zda je příslušný kmen prionů přenosný z jednoho druhu na jiný. Nicméně zjištění, že po mezidruhovém přeskoku se začnou tvořit nové formy prionů, je velmi alarmující.
Vedoucí texaského týmu Claudio Soto uvedl: „Naše pokusy v laboratoři imitují procesy, které probíhají v přírodě. To, že jsme snadno vyrobili priony, pro něž mezidruhová bariéra nepředstavuje problém, dává tušit možná rizika budoucích infekcí.“
Normální prionový protein (PrP) se vyskytuje v různých částech těla, ale jeho největší koncentrace je v mozku a míše. Jeho přesná úloha v organismu dosud není známa, ačkoli už se podařilo zjistit některé souvislosti s přenosem signálů v buňkách, s transportem iontů a tvorbou krevních buněk. Proteiny se však mohou „zvrhnout“, a pak mohou být zdroji chorob jako BSE nebo Creutzfeld-Jakobova choroba (CJD). V některých případech se totiž začnou navazovat na zdravé molekuly a vytvářet z nich jakési „chuchvalce“ a vlákna. Napadené buňky postupně hynou, ale priony zachvacují další a další zdravé buňky. Dochází k rozvoji neurodegenerativního onemocnění, které nevyhnutelně končí smrtí.
Priony se obvykle omezují jen na svého hostitele, maximálně ještě na příbuzné druhy. Ale někdy se stane, že prion překročí mezidruhovou bariéru a nakazí dalšího hostitele. Například z krav takto přeskočily priony na člověka, tzv. variantní Creutzfeld-Jakobova choroba  (vCJD) zabila (převážně ve Velké Británii) 208 lidí.
Nyní se vědci zajímají o to, zda se stejným způsobem nemůže přenést na člověka podobná nemoc (CWD - chronic wasting disease) od amerických a kanadských jelenů, daňků a další spárkaté zvěře v důsledkue konzumace jejich masa či vnitřností.
To, že dosud nejsou známy žádné lidské případy CWD, ještě nic neznamená, varují vědci. Prionové nemoci se totiž projevují až po dlouhé době, a tak není vyloučeno, že se u lidí v budoucnu symptomy mohou objevit.
Vědci vedení Claudiem Sotem ukázali, jak snadný je mezidruhový přenos prionů in vitro – mezi křečkem a myší a naopak. „Hranici mezi oběma druhy jsme překročili během několika týdnů,“ uvádí dr. Soto. Zcela jistě umí priony tuto hranici překročit i in vivo.
„V přirozených podmínkách může tento proces rovněž probíhat – jen bude trvat déle – místo týdnů roky – než se u zvířat choroba projeví.“ 
www.nature.com/nature
 



Chřipkové viry: Vzpomínka na minulost

Zdroj: Nature News, www.nature.com/news

Ti, kdo přežili chřipkovou pandemii z roku 1918, mohou být vědcům nápomocni v řešení, jak čelit úderu chřipky v budoucnu. Tak zní závěr americké studie zveřejněné v srpnu v časopisu Nature.

Od pandemie chřipky, která v roce 1918 zabila padesát milionů lidí, uplynulo devadesát let. Někteří z těch, kteří přežili, jsou stále mezi námi – a jak zjistili vědci, jejich organismy dodnes vyrábějí účinné protilátky proti smrtícímu viru. Ty se nyní podařilo izolovat z těl jejich devadesátiletých až stoletých hostitelů – a vědci  slibují, že by je mohli využít v boji proti příštímu útoku chřipkového viru. Jak informují badatelé v internetovém vydání Nature News ze dne 18. srpna 2008, pětice zmíněných protilátek byla při experimentech schopna zachránit myši nakažené chřipkovým virem z roku 1918.
Protilátky se obecně navazují na proteiny viru a v ideálním případě jej neutralizují. Vědci chtějí při dalších experimentech sledovat, jaké proteiny a místa si protilátky vybírají za svůj cíl, a zjistit tak, kde jsou slabá místa viru a kam by se měli zaměřit při přípravě vakcíny či nových léků.

Inspirace seriálem
Dosud nebylo možné provádět obdobné experimenty s protilátkami proti viru chřipky z roku 1918, neboť je zatím nikdo neurčil. Eric Altschuler, který působí na University of Medicine and Dentistry v New Yersey, to udělal jako první, a jak uvádí internetové vydání Nature News, napadlo ho to vlastně náhodou při nočním sledování televizního pořadu o záhadách medicíny (Medical Investigatin). Fiktivní vědci zde vyřešili případ hromadného výskytu záhadné nemoci a zachránili život ohrožené dívky díky starému řezníkovi, který přežil chřipkovou pandemii v roce 1918 a daroval jí svou krev s účinnými protilátkami. „V televizi to celé trvalo hodinu, mně podobný postup u myší zabral čtyři roky intenzivní práce,“ dodává v Nature News Eric Altschuler.
Altschuler neměl potřebnou imunologickou praxi, proto sestavil výzkumný tým kolegů – včetně mikrobiologa Christopha Baslera z Mount Sinai School of Medicine v New Yorku, který již dříve pracoval na rekonstrukci chřipkového viru z roku 1918, a imunologa Jamese Crowa z Vanderbilt University v Nashvillu v Tennessee. Badatelé shromáždili vzorky krve od 32 dobrovolníků ve věku 91 až 101 let. Zjistili, že 94% z nich má v krvi protilátky, které dokáží virus zneškodnit. V běžné populaci lidí narozených po pandemii má podobné protilátky jen jeden člověk z deseti.
Výzkumný tým potom infikoval myši rekonstruovaným virem chřipky a na to jim vstříkl připravené protilátky. Myši infekci přežily – stejně jako dívka v lékařském seriálu. Vědcům se též podařilo izolovat buňky produkující protilátky. Namnožili pět buněčných kultur, z nichž každá vyrábí specifické protilátky a lze ji dále množit v laboratoři. Když studovali sekvence genů, identifikovali velké množství mutací – předpokládají, že buňky se postupně adaptovaly i na další, podobné typy chřipkového viru, které se objevovaly v letech po pandemii.
Zjištěné protilátky by mohly pomoci při zásahu proti budoucí chřipkové epidemii, která je již notnou dobu předpovídána. Jedna z protilátek se dokonce váže stejně dobře na virus chřipky z roku 1918 jako na další kmeny, zřejmě tedy „odhalila“ slabé místo viru, které virus v rámci obrany proti napadení neumí změnit. „Právě to by se mohlo stát ideálním cílem pro vývoj nových léků,“ říká imunolog Patrick Wilson z University of Chicago.


Cvičení nezlepšuje náladu
Zdroj: Medpage Today, www.medpagetoday.com

Pravidelné cvičení nezmenšuje úzkost ani příznaky deprese, tvrdí vědci z Amsterodamské univerzity.

Příznaky deprese nebo úzkosti se neliší u geneticky identických dvojčat, ani když jedno z nich sportuje více než druhé, konstatuje Marleen H. M. De Moorová z Amsterodamské univezity. Spolu se svými kolegy publikovala v srpnu v Archives of General Psychiatry práci, v níž shrnuje působení tělesné aktivity na deprese a úzkosti. Podle jejích výsledků příznaky duševních nemocí nemizí ani po delším době, kdy pacient cvičí více a častěji.

Cvičení neléčí, ale…
Ačkoli předchozí rozsáhlá studie provedená v rodinách dvojčat potvrdila, že lidé, kteří necvičí pravidelně, mívají častěji psychické problémy, nyní vědci přicházejí s tvrzením, že vliv fyzických aktivit není zásadní. Jejich výsledky zní: ačkoli předchozí studie nacházely spojitost mezi cvičením a stresem či úzkostí, vysvětlení je patrně trochu jiné, než přímý, blahodárný vliv cvičení. Zákonitost je podle nich spíše taková, že lidé s dědičnými dispozicemi k úzkosti či depresím se věnují cvičení s menší pravděpodobností.
Své závěry genetici opírají o zjištění, že více než polovina symptomů úzkosti či deprese spadá na vrub dědičnosti, a geny stejně tak vysvětlují zhruba 50 až 60% odlišností u sportovního chování. Antidepresivní vliv fyzické aktivity se může projevit jen tehdy, pokud je cvičební režim sledován lékařem a je-li součástí terapeutického programu, tvrdí vědci.
K výsledkům došli na základě výzkumu, který sledoval téměř 6000 dvojčat z holandského registru dvojčat, 1357 dalších sourozenců a 1249 rodičů, přičemž analýza zahrnula jen dospělé ve věku mezi 18 a 50 lety. Všeobecně se projevila malá, ale signifikantní korelace mezi vysokou aktivitou ve volném čase a nižšími projevy úzkosti a depresí. Úroveň prováděné fyzické aktivity se projevovala stejnou měrou u identických homozygotních dvojčat, ale už ne u heterozygotních dvojčat a sourozeneckých párů. Pokud se ale identická homozygotní dvojčata lišila co do intenzity cvičení, neprojevovalo se to téměř nijak na jejich duševním zdraví. V žádném případě neplatilo, že to z dvojčat, které cvičí více, má méně depresí. Stejné výsledky vědci získali při výzkumu závislosti mezi počtem hodin strávených v tělocvičně a psychikou jedinců v průběhu let 1991 až 2002.
Tato studie, jak zdůrazňují autoři, v žádném případě nemění doporučení týkající se nutnosti pravidelného pohybu – neboť ten má mnoho dalších pozitivních účinků na lidské zdraví, ať už z hlediska srdečně cévních onemocnění nebo diabetu druhého typu.
 
< div>< div>





poslat e-mailem



SANQUIS PLUS




GALERIE SANQUIS




ORBIS PICTUS



PORADNA