| Dnes hlídáme my vás! |
|
Karel Pacner |
| SANQUIS č.95/2011, str. 62 |
Pro příslušníky kontrarozvědky Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti to musel být šok: studenti je začali hlídat! V prosinci 1989 měly službu stálé studentské hlídky před policejními budovami v Praze, Olomouci i třeba Brně.
|
|
Dva dny po ustavení Koordinačního centra Občanského fóra jako orgánu občanské opozice vůči komunistům, tedy 19. listopadu 1989, si policisté v uniformě a v civilu na různých místech začali všímat, že je občas hlídají neznámí mladíci. Ještě 23. listopadu předvedli v Brně studenta univerzity Jana Janečka, který fotografoval hlídku Veřejné bezpečnosti, když odstraňovala tiskoviny s výzvou k dělníkům a prohlášení kardinála Františka Tomáška ve prospěch OF. Na stanici Veřejné bezpečnosti Janečkovi však už nic neudělali, podrobnosti v záznamu chybí.
Ostrava hlásila 1. prosince centrále Státní bezpečnosti v Praze: „Studenti provádějí hlídání míst, kde jsou vylepovány plakáty a letáky, jsou známa SPZ civilních vozidel SNB a mnohdy jsou tato vozidla sledována při výkonu služby... Noční služba příslušníků v automobilech je pod kontrolou aut s vysílačkami, zejména autotaxi a dispečerského vozu Dopravního podniku města Olomouc.“ S tím už nemohli nic dělat. Před budovou Bezpečnosti v Bartolomějské ulici v Praze zaznamenali 8. prosince stálé studentské hlídky. „Na budově Zenitu... byl vylepen plakát VČERA JSTE HLÍDALI NÁS, DNESKA MY VÁS... Jeden člen hlídky fotografuje osoby vcházející a vycházející z budov SNB i osádky služebních vozů...“
|
|
Vnitřní a vnější protivníci
Nicméně ještě fungovala tak zvaná Čtvrtá správa, která se zabývala sledováním – ať už tak zvaných vnitřních nepřátel, jako byli chartisté, anebo cizinců. Její příslušníci měli v roce 1989 a ještě v lednu 1990 pod dohledem celkem 523 „objektů“, jak sledovaným lidem ve svém žargonu říkali. Z toho 223 lidí vedli v kategorii „vnitřních protivníků“ a 280 jako „protivníky vnější“, tedy pracovníky západních zastupitelských úřadů a západní turisty. K nejsledovanějším patřili do listopadu 1989 samozřejmě chartisté v čele s Václavem Havlem a někteří politici z osmašedesátého roku, jako třeba Alexandr Dubček. Z cizinců se StB nejvíc zajímala o Američany a západní Němce, občas – nejspíš na žádost KGB – dokonce i o sovětské občany, dále Japonce, Jemence, Dominikánce. Nejstaršímu člověku, o něhož projevovala StB tímto způsobem zájem, bylo devětasedmdesát let, nejmladšímu teprve šestnáct.
Po pátečním večeru 17. listopadu, kdy esenbáci zmlátili na Národní třídě v Praze mladé lidi, se zvedla vlna odporu. Studenti vyhlásili stávku, přidali se divadelníci, v neděli se vytvořilo Občanské fórum v čele s Václavem Havlem, od pondělka se každý podvečer scházejí na Václavském náměstí v Praze desetitisíce lidí, o víkendu na Letné tři čtvrtě milionu. Národ se vzbouřil proti komunistické diktatuře. Mnozí lidé veřejně zahazovali rudé knížky – legitimace KSČ.
|
|
|
Alfa 1, Alfa 2
Komunističtí funkcionáři nevěděli, co mají dělat. V Polsku a Maďarsku už převzala vládu opozice, v Berlíně padla zeď oddělující západ a východ. Kreml, odkud vždycky dostávali pokyny, mlčí.
Jedině vedení armády v čele s ministrem generálem Milanem Václavíkem navrhuje rozprášit demonstranty silou. Roztřeseným komunistickým papalášům se to nezdá – za několik dnů se má sejít sovětský vůdce Michail Gorbačov s americkým prezidentem Georgem Bushem. Nakonec jim nezbyde nic jiného, než aby se vzdali moci. Do „vlády národního porozumění“ Mariána Čalfy vyslali čtvrtinu ministrů, ale ti se k členství ke komunismu příliš nehlásí, spíš rodnou stranu potichoučku opouštějí. Normalizátora Gustáva Husáka vystřídá na Hradě disident Václav Havel...
Poslední lidi, které estebáci sledovali, byli kupodivu dva bývalí vysocí komunističtí funkcionáři: generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš a vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán. Jakeše, jemuž dali krycí označení „Alfa 1“, měli na mušce ve dnech 27. a 28. prosince a potom ještě 29. ledna. Štěpán, označovaný jako „Alfa 2“, měl za sebou sledovačku pouze 27. a 28. prosince. A co o nich estébáci zjistili? To už se nedovíme, protože hlášení o těchto „objektech“ se nedochovala.
A co s více než 12 tisíci příslušníky Státní bezpečnosti, této obávané pěsti komunistického režimu? Jedině zlikvidovat. Oficiálně byla StB rozpuštěna rozkazem ministra vnitra Richarda Sachera 15. února 1990. Odchod jejich příslušníků byl složitější, musel být zachován zákon – trvalo to vše proto až do podzimu. Jenom u některých policistů se ukázalo, že se nepodíleli na nezákonnostech a mohli tedy zůstat ve službě.
|
|
|
|
|
 |
obsah čísla 95 |
 |
ročník 2011 |
|
témata |
|
| SANQUIS PLUS |
|
| GALERIE SANQUIS |
|
| PORADNA |
|
|
