Motto:
Since brass, nor stone, nor earth, nor boundless sea,
But sad mortality o’ersways their power,
How with this rage shall beauty hold a plea,
Whose action is no stronger than a flower?
O, how shall summer’s honey breath hold out
Against the wreckful siege of battering days,
When rocks impregnable are not so stout,
Nor gates of steel so strong, but Time decays?
O fearful meditation! where, alack,
Shall Time’s best jewel from Time’s chest lie hid?
Or what strong hand can hold his swift foot back?
Or who his spoil of beauty can forbid?
O, none, unless this miracle have might,
That in black ink my love may still shine bright.
Když kámen, kov i moře, celý svět
všemocná smrt tak nelítostně sžírá,
jak tuhle spoušť má krása vydržet,
když křehký květ je celá její síla?
Vonný dech léta jak by odolal
času, co bere ztečí každý den,
když brány železné i žula skal
mu podlehnou a padají mu v plen?
Před truhlou času - hrůza pomyslet -,
kam skryjem jeho nejkrásnější skvost!
Čí ruka zdrží jeho strmý let?
Kdo před ním vezme krásu na milost?
Nikdo a nic - než se ten zázrak stane,
Z mých černých slov že jasná láska vzplane.

William Shakespeare: Sonety. LXV
Překlad Martin Hilský, Torst. Praha 1999

Zimní čas je obdobím častých a opakujících se respiračních infekcí, slýcháme dennodenně o potřebě posilovat imunitu. Nepřecházíme a nezanedbáváme, jak velí doba, nemoci a nezapomínáme na tolik prospěšný klid na lůžku při infekcích a horečkách? Nezapomínáme také na osvědčené postupy, pomocí kterých můžeme o svou imunitu pečovat sami? Což takhle vylepšit svůj životní styl, cvičit se v úspěšnějším zvládání stresu a dopřávat si dostatek odpočinku, dovolené a zábavy?
Jak si můžeme nejsnáze pomoci? Nejčastěji se nabízí zvýšený přísun vitaminů a minerálů. Stali jsme se svědky dříve jen stěží představitelného nárůstu obliby multivitaminových přípravků, lišících se někdy složením a obsahem, jindy jen balením a formou. Co však mají tyto přípravky společného, je to, že mají dodávat tělu to, co mu moderní způsob života s nedostatkem pohybu, špatnou životosprávou, stresy a znečištěným životním prostředím bere. Mají nás chránit před infekcemi, mají posilovat naši obranyschopnost, odstraňovat únavu a zvyšovat naše energetické možnosti a vitalitu.
Tento nebývalý rozkvět obliby vitaminových přípravků souvisí i s výsledky výzkumů škodlivého působení oxidace na živé organismy a antioxidačních vlastností vitaminů. Naštěstí se v těle i v naší potravě přirozeně vyskytují antioxidanty, látky, které jsou schopny dodat volným radikálům chybějící elektrony, a tak je vyvazovat a stabilizovat. Mezi antioxidanty řadíme mnohé přírodní látky, zvláště některé vitaminy, minerály a enzymy. K nejvýznamnějším látkám patří vitamin E, vitamin C, ß–karoten, selen, železo, zinek, ubichinon, některé hormony jako např. testosteron, dehydroepiandrosteron, lidský růstový hormon nebo melatonin. Za určitých okolností může ovšem působení volných radikálů překonat obranu organismu a postupující poškozování buněk pak vede k předčasnému stárnutí či řadě závažných chorob. Tím, že se u mnohých vitaminů a minerálů prokázal významný antioxidační efekt, mohou se uplatnit v prevenci mnoha nemocí. U onemocnění kardiovaskulárního systému se předpokládá ochranný vliv vitaminu C, vitaminu E a ß–karotenu, a to zabráněním oxidace LDL cholesterolu a tím i vzniku aterosklerózy. Studie provedené v USA prokázaly významný ochranný vliv již 100 UI vitaminu E na rozvoj aterosklerózy. V prevenci prakticky všech nádorů se zase předpokládá ochranný vliv vitaminu C, ß–karotenu a selenu. Vitamin C, vitamin E a ß–karoten patrně mají ochranný vliv i na vznik katarakty. Vitamin E a další látky zase mohou dokonce preventivně působit proti rozvoji Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. A jistě ne bez významu je zjištění, že pravidelné užívání vitaminů E a C pomáhá posilovat imunitní systém, což se prokázalo zvláště u starších osob.
Pozitivní role řady prvků, a to nejenom stopových, je založena na jejich antioxidačním působení. Tvoří totiž neodmyslitelnou součást důležitých enzymatických bílkovin organis mu - metaloproteinů, které chrání buněčné membrány a organely před oxidací. Význam selenu, zinku a dalších prvků je umocněn jejich prokázaným deficitem v široké populaci. Nedostatek těchto prvků je způsoben tím, že chybějí v potravním řetězci, což je dáno jejich nízkým zastoupením v půdě, následně jejich nedostatkem v základních zemědělských plodinách a tím nakonec i v naší potravě. Uvedený deficit má zcela zákonitě negativní dopad na průběh metabolismu každé buňky i celého organismu. K nejdůležitějším stopovým prvkům patří selen, který je přirozeně obsažen v mořských rybách, luštěninách a obilninách. Bylo prokázáno, že lidé žijící v oblastech s nízkým příjmem selenu v potravě se dožívají nižšího věku a jsou častěji postižení infarktem myokardu. Selen působí imunostimulačně, aktivuje přirozené fyziologické detoxikační a reparativní mechanismy; je také antagonistou kadmia. Jeho nedostatek se projevuje nepříjemnou únavou, bolestmi ve svalech a sníženou odolností proti infekcím. Kombinace selenu, vitaminu E a koenzymu Q10 spolupůsobí v zajištění správné funkce buněčných membrán, chrání před následky nepříznivého vlivu volných kyslíkových radikálů a produktů lipidové peroxidace. V poslední době se v medicíně hledají další zdroje antioxidantů potlačujících negativní role volných radikálů v lidském těle. Významným zdrojem silných antioxidantů by se podle vědců z Chicagské univerzity mohla stát dálněvýchodní rostlina Scutellaria baicalensis. V Číně a Japonsku se používá v terapii alergií a zánětlivých onemocnění již přes tisíc let jako součást tradičního systému Kampo.

Léčebné možnosti imunodeficitů
Hlavním orgánem imunitního systému je thymus (brzlík). Vývoj thymu začíná již v nitroděložním období a vrcholí před pubertou. V dospělém věku se thymus rychle zmenšuje, po šedesátém roce věku je již prakticky nečinný. Je známo, že thymus produkuje řadu peptidů (thymových faktorů), které regulují zrání a funkce T-lymfocytů. V thymu získávají T-lymfocyty schopnost rozpoznávat povrchové antigeny buněk. Podle nich identifikují T-lymfocyty na jedné straně cizí vetřelce (infekční agens) a rakovinné buňky, na které je třeba zaútočit, a na druhé straně normální buňky vlastního organismu, které je třeba tolerovat. Thymové faktory jsou známy už více než 60 let. Extrakty z thymu jsou bohaté na regulující molekuly, které jsou schopny udržovat v normě imunitní funkce ve zdraví i při různých chorobách, imunodeficitních stavech a poruchách buněčné imunity spojené se stářím.

Systémová enzymoterapie
Z farmakologických účinků proteolytických enzymů je významné protiedémové, trombolytické, fibrinolytické a analgetické působení. Těžiště efektů ovšem spočívá v působení optimalizujícím zánět a normalizujícím imunitu. Významné je i uplatnění v komplexní léčbě infekčních procesů (synergie s antibiotiky) a v komplexní léčbě zhoubných nádorů. K mechanismům působení patří přímé proteolytické štěpení: uplatňuje se v aktivaci i regulaci hormonů a složek přirozené a získané imunity a při modulaci exprese a hustoty adhezních molekul. Významné je ovlivňování cytokinové sítě, např. štěpení polymerů prozánětlivých cytokinů.
Druhým mechanismem je vznik komplexů s antiproteázami. Antiproteázy přítomné ve vysokých koncentracích v krvi i tkáních jsou proteázami aktivovány a vzniklé komplexy jsou ve zvýšeném rozsahu i rychlosti vychytávány na receptory makrofágů. Komplexy projevují také zvýšenou vazebnou aktivitu vůči některým zánětlivým cytokinům, které tak mohou být modulovány.
Příznivé působení papainu, bromelainu, trypsinu, chymotrypsinu a kombinovaných enzymových preparátů (především Wobenzymu, Phlogenzymu a nově Prevenzymu) na záněty, infekční a imunopatologické procesy bylo prokázáno v řadě modelů u experimentálních zvířat. Případnou indikací jsou i klinické opakované nebo chronické záněty tkání a orgánů. Významné jsou hlavně infekce a záněty horních a dolních cest dýchacích, postihující především malé děti a staré lidi. Přes intenzivní léčbu běžně recidivují a přecházejí do rezistentních chronických procesů. Příkladem může být sinusitida, kde často selhávají i moderní antibiotika a přistupuje se k chirurgickým zákrokům s nejistým léčebným výsledkem. Pozitivní zkušenosti byly získány i u chronické bronchitidy, hnisavých bronchitid, peribronchitid, bronchiolitid a bronchiektázií. V poslední době byly získány velmi dobré výsledky i u dětí s opakovanými bronchitidami, otitidami a laryngitidami, a to i u jedinců s alergickou diatézou (astmoidní bronchitidou, laryngospazmem, atopickým ekzémem). Po nasazení systémové enzymoterapie došlo k zřejmému poklesu četnosti recidiv infekcí a ke snížení spotřeby antibiotik.

Laktobacily
V posledních několika letech se oprašuje další, tisíciletími prověřená, léčebná možnost ovlivňující úroveň a funkce imunitního systému. Jedná se o „spřátelené“ mikroorganismy, zvláště laktobacily. V každé části trávicího traktu, ve významné koexistenci s naším organismem, žijí, od narození usídleny, nejrůznější mikroorganismy. V ústech jsou přítomny mikroorganismy štěpící jednoduché cukry, v žaludku a duodenu streptokoky, kvasinky a laktobacily (a také nevítané helikobaktery), avšak nejpestřeji je osídleno tenké a tlusté střevo. Odhaduje se, že na veliké ploše střevní sliznice operuje na 400 druhů mikroorganismů, z nichž nejvýznamnější jsou laktobacily a bifidobakterie. Tyto mikroorganismy jsou řazeny mezi probiotické bakterie s pozitivním vlivem na lidský organismus. Podílejí se na udržení či obnově fyziologické rovnováhy v trávicím traktu, omezují růst hnilobných bakterií, působí příznivě na pravidelné vyměšování, zlepšují toleranci laktózy, snižují hladinu cholesterolu v krvi, ovlivňují produkci a vstřebávání minerálů a vitaminů a v neposlední řadě působí imunomodulačně a protinádorově. Dnes se doporučují přípravky s obsahem probiotických bakterií v prevenci průjmových onemocnění při léčbě antibiotiky, při průjmu a zácpě, při dyspepsiích, při intoleranci laktózy a při potravinových alergiích, v prevenci vzniku civilizačních onemocnění a při poruchách imunity.

Možnosti fytoterapie imunodeficitů
Klinická imunologie má jako obor krátkou historii, proto lze jen těžko hledat inspiraci v historických herbářích a poznámkách starých lékařů. Novodobý výzkum imunomodulačně aktivních rostlin je teprve v počátcích, je povětšinou postaven na laboratorních testech, chybějí dostatečně velké randomizované studie klinické.

Z pradávných empirických zkušeností vychází použití třapatky nachové, známé spíše pod latinským jménem Echinacea purpurea. Historie užívání echinacey sahá až do starých indiánských kultur Střední a Severní Ameriky. Indiáni používali čerstvou vylisovanou šťávu k urychlení hojení ran. Renesanci tato rostlina zažila až koncem 60. let minulého století, kdy bylo prokázáno, že vylisovaná šťáva silně zvyšuje aktivitu makrofágů.

Výtažky ze jmelí Viscum album byly již v dávných dobách užívány jako mocný všelék a protijed proti nejrůznějším otravám. Novodobě byly do léčby pojaty počátkem
20. století Gaulthiersem, který prokazoval hypotenzivní vlastnosti jmelí. V 30. letech 20. století pak byla Kaelinem zahájena éra zkoumání jeho protinádorového působení. Již první zprávy hovořily o zlepšení stavu imunitního systému a nárůstu pocitu zdraví - omezení pocitů strachu a deprese, zvýšení prahu bolesti a snížení potřeby anodyn. Intenzivní výzkum vedl k izolaci dvou hlavních účinných skupin - viscotoxinů a vysokomolekulárních polysacharidů - lektinů. První skupina působí cytostaticky a toxicky, druhá imunomodulačně. Viscotoxiny mají protinádorovou aktivitu, což bylo prokázáno v řadě testů in vitro i in vivo. Po podání lektinů ze jmelí lze pozorovat uvolnění reaktantů akutní fáze, pyrogenní působení, aktivaci monocytů, neutrofilů a NK buněk.

Na počátku využívání dalšího rostlinného produktu byla zkušenost původních obyvatel Austrálie, příslušníků kmene Bundjalung, žijících v oblasti Nového Jižního Walesu. Ti od nepaměti sbírali listy stromu později vědci určeného jako Melaleuca alternifolia a z nich připravovali obklady na zranění, popáleniny a jiné, špatně se hojící rány. Dnes jsou i u nás dobře známé produkty na bázi éterických olejů z této rostliny, nazývané tea-tree, česky australského čajovníku. Olej z čajovníku působí jako silné antiseptikum, má nepochybné protibakteriální, protiplísňové i protiparazitární vlastnosti. Významný je i jeho imunostimulační efekt.

V japonské tradiční medicíně byla vždy vyzdvihována houba šií-také s latinským jménem Lentinus edodes. Bývala doporučována k léčbě zánětů a nádorů a v prevenci infekcí. Moderní výzkum odhalil v plodnicích šií-také, které mohou být pěstovány i v našich podmínkách, látky polysacharidové povahy - glykany, tzv. lentinany s jednoznačnými imunomodulačními a protinádorovými vlastnostmi. Podobné vlastnosti se předpokládají i u dalších hub, např. hlívy ústřičné a penízovky sametonohé. Jsme přesvědčeni, že fytoterapeutické prostředky by mohly tvořit nedílnou součást moderních léčebných imunomodulačních postupů. Je nad veškerou pochybnost, že možnosti fytoterapie nebyly dosud zdaleka vyčerpány.

Stres a protistresové působení
Ženšen (Panax ginseng, C. A. Meyer) je prostředkem, který je v Číně a jihovýchodní Asii užíván již více než 4000 let v léčbě a prevenci nejrůznějších nemocí; v posledních letech se využívají látky obsažené v ženšenu jako adaptogeny čili látky normalizující funkce organismu a zvyšující jeho odolnost vůči stresu. Ženšen patří k těm přírodním prostředkům, které po staletích používání obstály i ve světle moderní vědy. Jeho účinnost je založena na množství obsažených aktivních látek, kterých bylo izolováno více než 200. Nejdůležitější z nich jsou tzv. ginsenosidy, které jsou zodpovědné za většinu farmakologických vlastností ženšenu.
Adaptogenní vlastnosti podobné ženšenu mají i účinné látky obsažené v extraktech z eleuterokoku (Eleutherococcus senticosus) a magnolky čínské (Schizandra chinensis); na rozdíl od ženšenu však nejsou k dispozici standardizované přípravky. Schizandra je rostlina velmi dlouho užívaná v zemích původního výskytu - v Číně, Japonsku a v dálněvýchodních oblastech Ruska. Po ženšenu je to jedna z nejžádanějších rostlinných drog, protože má kromě adaptogenního a centrálně-stimulačního účinku také efekt hepatoprotektivní. Ochrana jater a tvorba některých jejich bílkovin se totiž projevuje jako významný faktor protistresového účinku a zvýšení imunity.

Víno jako lék
Zmínili jsme již vitaminy, minerály, rostlinné pomocníky, všechny možnosti však ještě nejsou vyčerpány. Již po dlouhá staletí využívá francouzská medicína léčebné vlastnosti červených i bílých révových vín. Francouzi jsou známi nezdravou tučnou stravou, ponocováním a vysokou spotřebou cigaret a alkoholu. Odborníci si léta lámali hlavu nad tím, jak je možné, že navzdory nezdravému životnímu stylu právě oni mají zásadně nižší výskyt kardiovaskulárních chorob a dožívají se vyššího věku než průměrná evropská populace. Konečně se našlo vysvětlení: zjistilo se, že v červeném víně jsou obsaženy látky s antioxidačními účinky, schopné neutralizovat působení volných radikálů. Jde o polyfenoly, třísloviny, pigmenty a taniny. Třísloviny způsobují rozšíření cév a tím umožňují lepší cirkulaci krve a zásobení srdečního svalstva. Navíc červené víno snižuje hladinu nežádoucího LDL cholesterolu.
Víno vykazuje i další léčivé vlastnosti. Chemické látky obsažené ve víně podporují činnost enzymů stimulujících mozkové buňky. Polyfenoly, z nichž je nejznámější resveratrol, produkuje vinná réva jako obranu proti infekci. Nejvíce resveratrolu je obsaženo ve slupkách červených hroznů. Když vědci testovali účinky resveratrolu na nervové buňky, zjistili, že resveratrol podněcuje mozkové buňky k růstu, přičemž se buňky nepatrně prodlužují. Prodlouženými částmi pak mohou vytvářet synapse se sousedními buňkami. Objev je podle odborníků velmi důležitý, využití může přinést prospěch při Alzheimerově nebo Parkinsonově chorobě. Později francouzští vědci přinesli další důkazy o tom, že lidé, kteří denně pijí malé množství vína, jsou méně ohroženi těmito neurodegenerativními onemocněními. A další pozitivní zprávy přibývají.