Kmenové buňky jsou nediferenciované buňky s potenciálem se přeměnit na jakýkoli typ buňky. Nicméně typy buněk, na které se somatické kmenové buňky mohou přeměnit, jsou limitovány typem tkáně orgánu, ve kterém se buňka zrovna nachází. Vědci dosud počítali s faktem, že diferenciace buňky je kontrolována jejím přirozeným prostředím - takzvanou nikou. Domnívali se, že buňky vnímají a interpretují signály z niky a ty pak způsobí jejich přeměnu.
Případ jménem hipokampus
V mozku dospělého člověka je hipokampus zodpovědný za specifické formy pamět, Zároveň je to oblast, kterou postihují onemocnění jako jsou demence, deprese či epilepsie.
Funkce hipokampu závisí na různých typech buněk, z nichž některé jsou vytvářeny během života právě skrze nervové kmenové buňky. Ty jsou předurčeny k tvorbě tří typů: neuronů, astrocytů a oligodendrocytů. Hipokampus však oligodendrocyty neprodukuje. Proč se tak děje? Odpověď na tuto otázku přinesli v nedávné době až švýcarští vědci.
Osud kmenové buňky
Odborníci z Department of Biomedicine z Univerzity v Basileji zjistili, že vývoj kmenové buňky v hippokampu není kontrolován pouze nikou, ale také vnitřním mechanismem samotné buňky. Podle jejich studie hraje v tomto procesu zásadní roli také protein zvaný Drosha. Tento protein znehodnocuje mediátorovou RNA ( mRNA) pro transkripční faktor u kmenových buněk a předchází tak projevení se funkce NFIB, který je nezbytný k diferenciaci olygodendrocytů. De facto protein Drosha blokuje produkci olygodendrocytů a diferenciaci kmenové buňky posune směrem vytvoření neuronu.
Tento vnitřní mechanismus, který ovlivňuje osud kmenových buněk v hipokamu, popsal tým vedený profesorem Verdonem Taylorem. „Náš výzkum mění pohled na přeměnu kmenových buněk,“ říká. Se svými kolegy chce nyní zjistit, zda jsou kmenové buňky také schopny regulovat aktivitu proteinu Drosha v případě, že se vyskytne potřeba jiných buněk než neuronů.
Foto: commons.wikimedia.org
|
