Podniknout cestu až takřka „na konec světa“, řečeno společně s Aloisem Jiráskem, který v Broumově svého času chodil do gymnázia, má v létě roku 2016 při nejmenším tři pádné důvody.
Ten první je nabíledni – v červenci a srpnu se tu opět koná známý festival Za  poklady Broumovska, který každou sobotu otevírá - společně s renomovanými muzikanty – vždy dveře jednoho z kostelů patřících do barokního souboru, jež v tomhle kraji postavili Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové.
Ten druhý důvod? Je to už rok, co byly slavnostně otevřeny zrekonstruované prostory broumovského kláštera. Po desetiletích, kdy se zdálo, že je unikátní benediktinský komplex odsouzen k postupnému chátrání, oživly barokní sály,    klášterní zahrada i mnišské cely a monumentální stavba se stala veskrze vstřícným a otevřeným prostorem, kde se po celá rok a samozřejmě i celé léto koná bezpočet zajímavých akcí.
Tím největším zážitkem je však sám klášter a jeho genius loci. Ten nejenom že neztrácí nic ze své intenzity, ale naopak – jakoby právě v posledních  letech  zesílil energií lidí, kteří se o vzkříšení tohoto místa zasloužili. Díky nim vyrostl v klášterní zahradě  vedle starobylé kuželkárny také „Dřevník“, moderní kulturní prostor, který se stal epicentrem nejrůznějších uměleckých aktivit. Právě v něm vzniklo i pozoruhodné divadelní představení HRA-NIC-e, pojednávající s vtipem a nadhledem o historii i současnosti tohoto svébytného kraje, jež byl po roce 1945 poznamenán nuceným „odsunem“ německého obyvatelstva.
A to je ten třetí důvod, proč se vypravit – a to poměrně rychle – na severovýchod.   HRA-NIC-e neboli hudebně scénický slalom Broumovskem, jak ho nazvali jeho autoři - scénaristka Renata Putzlacher a režisér Radovan Lipus – měla premiéru loni v srpnu a při každém dalším představení je beznadějně vyprodaná. Teď se tu uvádí opět na přelomu července a srpna ve dvou představeních (31. 7. a 2. 8.) a při té příležitosti bude také pokřtěna stejnojmenná kniha, kterou vydalo tamní Vzdělávací a kulturní centrum Broumov o. p. s. Večer 1. srpna  budou úryvky z knihy číst herci i autorka Renata Putzlacher, dojde také na řadu scének a písně. Těmi jsou představení i kniha proloženy velmi mocně, vždyť je také napsali mistři oboru – Karel Plíhal a Jiří Pavlica. A když už jsme u vyjmenovávání...

 
Ať už je řeč o takřka neuvěřitelné renesanci kláštera a jeho rozsáhlé opravě, jež si vyžádala přes 230 milionů z dotací (které někdo musel získat),  o jeho proměně v otevřený prostor s kavárnou, kulturním centrem, galerií, tanečním sálem, nahrávacím studie, zázemím pro nejrůznější workshopy a kontemplativní zahradou (což musel také někdo vymyslet a realizovat), nebo o vzniku pozoruhodného divadelního přestavení (které musel někdo zorganizoval a také zaplatit), vždy dojdeme k  Janu Školníkovi.
Do Broumova se přistěhoval před více než patnácti lety kvůli podnikání a posléze tu založil Agenturu pro rozvoj Broumovska, která je dnes hybným motorem  veškerého dění v klášteře, celém regionu a třeba i organizátorem festivalu Za poklady Broumovska. Jan Školník se svou ženou  Marcelou byli také iniciátory a hlavními sponzory divadelního přestavení HRA-NIC-e.

 
HRA-NIC-e neboli hudebně scénický slalom Broumovskem
Více informací o divadelním představení a stejnojmenné knize najdete také na www.klasterbroumov.cz

 

5 otázek pro Jana Školníka:

1. Kdy vás napadlo uspořádat divadelní představení, jež by reflektovalo minulost i současnost Broumovska?
Nedokážu přesně říct, kdy mě to napadlo, ale určitě to bylo několik let zpátky. Pamatuji si, že jsem s tím obtěžoval každého, kdo měl něco společného s divadlem či Broumovskem a snažil se najít cestu k realizaci. A proč? Pohledy do historie mohou být poučením a inspirací, mohou skrze pochopení a prohloubení zdravého patriotismu přinést energii, která posune místní komunitu k intenzivnější spolupráci a konstruktivnímu využívání potenciálu místního genia loci. Zdálo se mi, snad proto, že jsme v Sudetech, že je historie zužována na traumatizující a v mnoha ohledech nešťastné 20. století a že působí spíše negativně. Proto jsem věřil, že ukážeme-li historii v její staletí trvající kontinuitě, s nadhledem, může to přinést změny vnímání a posílit naší regionální identitu. Že pochopíme, že tudy procházely dějiny opakovaně a že je mnoho silných okamžiků, o kterých je dobré přemýšlet. No a zvláště jsem doufal, že poukážu na přínos Arnošta z Pardubic při získání městských práv Broumova v polovině 14. století... Prostě jsem věřil, že by ta hra mohla přinést něco pozitivního pro naší budoucnost.

 
 
2. Proč jste oslovil zrovna Radovana Lipuse a Renatu Putzlacher?
Oslovoval jsem různé tvůrce a hledal pochopení pro svůj nápad. S Renatou Putzlacher mě seznámil náš pan převor Prokop Siostrzonek a po první schůzce jsem cítil, že jsme na jedné lodi. Doufal jsem, že Renata tuto výzvu přijme. Věděl jsem o její společné práci s Radovanem Lipusem na představení Těšínské nebe a především o jejich společné dramatizaci knížky Denní dům, noční dům od Olgy Tokarczukové, která prakticky pojednává o polském příhraničí a částečně i o samotném Broumovsku. Když mě dala vědět, že do toho jde, a s pozváním souhlasili i režisér Radovan Lipus a Šimon Caban, byl základ týmu, od kterého jsem si sliboval, že pochopí můj záměr a vytvoří představení, které by ho mohlo naplnit. Víc jsem nepotřeboval a nechtěl jsem už jim do toho nijak mluvit.
 
3. V představení se řeší spousta otázek, které se tak trochu dodnes vznášejí nad Broumovskem a dovedu si představit, že řada lidí se o nich nechce vůbec bavit. Jak Broumovští reagovali po premiéře? Měl jste kladné, nebo i záporné reakce?
Myslím, že představení bylo obecně přijato vlídně. Byly samozřejmě reakce nadšené, ale i hlasy polemizující. Třeba zda postava jedinečného Emericha Ratha nebyla pojata příliš komicky. Já si ale myslím, že ne. V druhé půlce představení jasně vyplynulo, jaký následováníhodný člověk to asi byl. Ale divácký zájem a vícekrát vyprodaný sál Dřevníku, který má tři sta míst, myslím svědčí o tom, že diváci, kteří to viděli, doporučovali dál. A to je nejlepší potvrzení, že to mělo smysl. Potvrzují to i další komentáře, ke kterým jsem se dostal spíš pak už náhodně. Renatě, Radovanovi i všem dalším patří velký dík. Možná úspěch představení spočívá i v tom, že jsme se žádné otázce nevyhnuli, ale zároveň si udrželi nadhled, který umožnil přijmout vše tak, jak bylo, ale bez negativních emocí. Zvláštním oceněním pro mě byl komentář dlouholetého pracovníka muzea v Hradci Králové, který konstatoval, že to je skvělý způsob jak pracovat s historií. Jestliže takové představení motivuje lidi, aby si o tématech hledali další informace, pak se to povedlo. Nicméně, berte mě také s nadhledem, vždy já nemohu ani být objektivní…
 
4. Co Vás osobně na divadelní hře překvapilo? Objevil jste díky ní i něco nového, co jste sám nevěděl?
Myslím, že největší objev pro mě nebyly informace o Broumovsku, které jsem veskrze znal, ale síla tvořivé spolupráce. Zákoutí a křehkost procesu vzniku takového díla. Potřeba týmového ducha. Pro mě to bylo neskutečné dobrodružství a jsem vděčný za to, že jsem ho mohl prožít. Herecký tým viděl, že jsem během zkoušení do procesu nezasahoval. Nevím, zda si mysleli, že to je z nervozity, ale chtěl bych jim dnes říci, že to bylo vyjádření důvěry. Pak už jsem skoro všechna představení viděl.  
 
5. Chystáte pro Dřevník ještě nějaké další takové projekty?
Po loňské HRA-NIC-i jsme se se ženou dohodli, že letos podpoříme jazzové uskupení Concept Art Orchestra, které spolupracuje s mladými českými  jazzovými skladateli. Společně uspořádají vánočně laděný koncert v Dřevníku, jako hosta si přizvali Dana Bártu a záznam jejich vystoupení by pak měl vysílat na Štědrý večer Český rozhlas. Tak to je jeden z projektů, nicméně určitě není poslední. Stále se díváme kolem sebe a těšíme se, co přijde dalšího.

Jan Školník (* 1973)
Narodil se v Praze, vystudoval střední ekonomickou školu a posléze MBA. Společně s otcem zakoupil v roce 1998 firmu Hobra ve východočeském Broumově, kterou od té doby řídí. Na vedení podniku se dnes už podílí také jeho mladší bratr. Za patnáct let firma ztrojnásobila svůj obrat, rozšířila sortiment a své produkty prodává po celém světě. V roce 2005 založil Jan Školník s manželkou Agenturu pro rozvoj Broumovska, která se záhy stala významným hybatelem společenského života v regionu. Společně s benediktinským opatstvím a agenturou připravil Jan Školník projekt na revitalizaci unikátního klášterního komplexu, pro niž se jim podařilo získat 230 milionů korun z dotací. V rámci rekonstrukce kláštera vznikl v roce 2015 také multifunkční prostor Dřevník, v němž měla loni v srpnu premiéru i divadelní hra HRA-NIC-e. Většinu  nákladů spojených s jejím vznikem a produkcí zaplatila rodina Jana Školníka, která patří k nejvýznamnějším mecenášům ve městě. Soustavně a pravidelně podporuje také veškeré dění v klášteře.