Luďka Bártu snad ani není třeba na těchto stránkách představovat. Známý výtvarník v roce 2008 vtiskl novou (a nutno zdůraznit, že  nepřehlédnutelnou) podobu tištěné verzi časopisu Sanquis a až do 100. čísla byl jeho art-directorem. Kromě grafického designu se věnuje také knižní a časopisecké ilustraci, animovanému filmu, vymýšlí reklamu, kreslí  anekdoty, občas komiksy a vytváří také hravé večerníčkové seriály pro děti, přitom si rád sám pro sebe fotí a občas i trochu básní. To vše činí se svým charakteristickým humorem, koneckonců – s nadhledem pojal i naše setkání. Čtenáři Sanquisu mi jistě pro tentokrát prominou, že jsem rezignovala na vykání. Všichni se přece s Luďkem Bártou známe spoustu let.

Kdy jsi nakreslil svého prvního panáka? Nemyslím toho hlavouna, kterého kreslí každé malé dítě, ale skutečnou postavičku, která začala žít na papíře pak vlastní příběh.
Tak pozor! Hlavonožce kreslím skoro pořád. Ale s tím životem... Na umprumce jsme ve třetím čtvrtém ročníku dělali animační etudy - chůze, běhy a tak.  A mně z toho pak vypadl filmeček Tom je... Díky péči skvělého pedagoga Miloslava Jágra a pak samozřejmě profíků z Krátkého filmu. To už jsem jen koukal, jak se udělá film.

A kdy jsi definitivně pochopil, že by to mohla být tvoje práce?
Já hlavně chtěl mít svobodné povolání. Asi v šestnácti jsem četl Steklačovu detektivku Jak se vraždí zlatý slavík, kde hlavního hrdinu (muzikanta) v deset dopoledne budí v rádiu Wasserstandbericht an der Elbe heute Früh um sieben Uhr. Tak jsem si říkal, že takhle nějak bych asi uměl žít.

Když už jsme u rané inspirace. Měl jsi v dětství či dospívání nějaké oblíbené kreslíře?
Dikobraz jich byl plnej! A jako čtenář mayovek jsem samozřejmě obdivoval Zdeňka Buriana a Gustava Kruma.

A kdo je ti dodnes vzorem?
Dozajista Rembrandt dvacátého století Saul Steinberg. A pořád úžasný Jean-Jacques Sempé. Moc mě mimochodem před lety v rozhovoru pro Českou televizi potěšil, když o Steinbergovi řekl, že byl jeho vzor. Ostatně... Tenhle Saul Steinberg byl vzorem už mým domácím vzorům.

V proslulém filmovém Studiu Bratři v triku jsi byl několik roků za eléva. Kdo tě tam učil řemeslu a co jsi se tam všechno naučil?
Myslím, že tři roky jsem ve Studiu Bratři v triku fázoval. Fázař vyplňuje kresbami pohyb mezi hlavními fázemi, které vytvořil animátor.
Tehdy jsem se naučil kreslit versatilkou, kterou jsem jako dřevní tužkař do té doby opovrhoval. Versatilku používám pořád.
V té době ve Studiu působili skuteční Mistři! Brdečka, Born, Šalamoun, režisér Bedřich, Smetana, Jiránek... Omlouvám se všem, které jsem nejmenoval. A skvělí animátoři. Za všechny musím zmínit aspoň Josefa Hekrdlu. Že je kreslený film piplačka jsem tušil, už když jsem tam nastupoval. Ale že taková? Bylo to tam fajn, ale když jsem se dostal k Jágrovi na film na UMPRUM, tak to bylo fajn ještě víc.
Proč zrovna Studio Bratři v triku bylo tak úspěšné a stalo se skutečným českým fenoménem?
Studio Bratři v triku bylo úspěšné, protože to bylo studio. Všichni začínali od píky... a naučili se řemeslo. Někdo dobře a někdo ještě líp. A animovaný film se bez řemesla dělat - natož vyrábět - nedá.

A proč to s Bratry v triku dopadlo, tak jak to dopadlo? Co se vlastně stalo, že Studio zaniklo?
Noukoment! Ale asi to nebylo jediné české rodinné stříbro, které takhle dopadlo.

Bratři v triku zanikli, ale animovaný film nikoliv. Zatím, chce se mi říct. Jak se mu vlastně v téhle době vede? 
Ale asi vzkvétá. Jenom je to trochu jinak. Ve světě se velkofilmy bez postprodukčních triků neobejdou -  a to jsou taky animace. Celovečerní 3D filmy a i kreslené rodinné seriály jsou veleúspěšné. Teda aspoň některé. A u nás? Také se pořád něco dělá. Ale znáš to - nejsou peníze. A pak taky lidi. Kteří by měli čas se naučit řemeslo. Nejlíp v nějakém studiu...

Co ti dala do života a co přidala k řemeslu Vysoká škola umělecko průmyslová?
Vždycky se říkalo, že tyhle velké (myslím vysoké) školy jsou pro mladé umělce něco jako čas na rozmyšlenou. Aby se našli... nebo tak něco. Já si odnesl ponaučení, že: Když už nevíš, co s tím, buď aspoň drzej. A hlavně: Mozoly se neukazujou! Byly to báječné časy. Bolševik nás tam zas tak moc neprudil a navíc jsme v našem Atelieru filmové a televizní grafiky měli úžasného pedagoga - Miloslava Jágra. Ta ponaučení o drzosti a mozolech mám samozřejmě od něj.

A jak se pak absolvent takové školy dokázal uživit?
Já jsem tehdy (od roku 1990) hned začal působit v reklamě a pak v MF Dnes.

Co pro tebe znamenaly roky v novinách?
V MF Dnes bylo fajn, že jsem se zadarmo naučil pracovat s počítačem a dělat časopis... A taky jsem se ujistil, že už nikdy nechci pracovat v továrně.

Dnes kreslíš večerníčky, ilustruješ knihy, věnuješ se grafice, děláš také velmi výrazné reklamy... Jak to jde všechno dohromady a co tě nejvíc těší?
Na seriálu Vynálezce Alva bylo nejlepší, že jsem ho režíroval. Být režisér je fajn. Můžeš lidem jiných profesí říkat, jak bys to dělala, kdybys to uměla.V ostatních oblastech, na které se ptáš, záleží na lidech, s kterými se na projektu sejdeš. Buď dobrý a můžeme hrát dál, a nebo ne. A hra skončila.

Co je zajímavé na reklamě, kromě zásadně vyšších honorářů?
Na reklamu jsem už asi krapet geront. Je to práce pro mladé lidi. A navíc už mi asi nevyhovuje to, že tady neplatí zlatá poučka: Maminka a pan režisér mají vždycky pravdu.

Proč jsi kývl na naši nabídku se Sanquisem?
Dělat časopis je zábava. Možná o tom taky něco víš. Tedy takový časopis jako Sanquis. A ten aspoň pro mě nebyl továrna.

Já osobně mám ráda tvoje kreslené vtípky a komiksy. Nemáš chuť je vtělit do nějaké vázané podoby? Anebo jsi je vtělil a já si toho nevšimla?
Obyčejně se na to odpovídá: Na tomhle projektu intenzívně pracuju. Takže...

Luděk Bárta (1961)
V letech 1980–84 pracoval jako elév ve Studiu Bratři v triku, pak absolvoval VŠUP v Atelieru filmové a televizní grafiky. Zabývá se grafickým designem, krajinářskou fotografií, knižní i časopiseckou ilustrací, animovaným filmem a reklamou. Pro Českou televizi vytvořil výtvarné návrhy pro třináctidílný seriál Čaroděj z nafukovacího stromu. Na podzim 2015 dokončil druhou řadu animovaného seriálu Vynálezce Alva. Je také autorem několika knih.
Je ženatý, se svou ženou bydlí na pražské Kampě. Také jejich dvě dcery mají prokazatelně výtvarné spády.