Labyrint smyslů (Sinnesrausch) v Linci U příležitosti slavnostního otevření hornorakouského kulturního centra OÖ Kulturquartier v Linci – galerie vznikající propojením renomovaného centra současného výtvarného umění OK Offenes Kulturhaus a přilehlého Landeskulturzentrum Ursulinenhof – se zde od 14. 6. do 20. 9. 2012 uskuteční rozsáhlá interaktivní výstava Labyrint smyslů (v Rakousku pod názvem Sinnesrausch) umělecky koncipovaná výtvarníkem a performerem Petrem Niklem ve spolupráci s dalšími umělci. Jedná se o dosud nejrozsáhlejší výstavní projekt z mezinárodního cyklu ORBIS PICTUS aneb… autorů Jiřího a Radany Waldových a současně o jeden z největších evropských kulturních projektů tohoto roku s významnou českou účastí. Na ploše více než 6 000 m² se návštěvníkům představí mj. všech šest interaktivních výstav, které jsou od roku 2006 součástí projektu ORBIS PICTUS aneb… a které již vzbudily nebývalý ohlas po celém světě: Brána do světa tvořivé lidské fantazie (v roce 2008 navštívila i České Budějovice), Leporelohra, Labyrint světla, Golem, PLAY (nejnavštěvovanější česká výstava od roku 1989) a Sensorium. Na výstavě Labyrint smyslů jsou však začleněny objekty ještě starší, např. preparovaný klavír Flip a Orloj snivců, vystavené již v expozici Hnízda her pro Galerii Rudolfinum v roce 2000, a celá řada nových dotykových objektů a instalací, které dosud vystaveny nebyly. Velkou partnerskou součástí expozice se také stává interaktivní soubor mladých rakouských autorů.
Komplex výstavy, díky svému prostorovému potenciálu, představuje skutečný labyrint, rozdělený do několika symfonických celků a mnoha komorních místností, umožňující provést návštěvníky množstvím nejrůznějších atmosfér. Vizuální, zvukové, pohybové, hmatové i čichové objekty tak vynikají na některých místech individuálně, na jiných naopak vytváří spolu s ostatními vícesmyslovou kompozici. V expozici se střídají zatemněné prostory s prostředím s denním světlem, vznikají překvapivé kontexty, kontrasty i podobné principy, předávající si vzájemně svou energii.
Ačkoli celek je velmi pestrý, spojuje náplň jednotlivých místností podmínku interakce a použitelnosti nástrojů k vzájemné komunikaci. Návštěvník má možnost pohybovat se v koloběhu dění, projít si určený okruh a vracet se znovu na stejná místa z jiných směrů, v jiných souvislostech. Základní vlastností expozice je její vzájemná propojenost, nekonfrontační energie a možnost participace diváků - spolutvůrců na jejím vývoji. Na výstavě nejsou žádné nástroje izolovány od celku.
Pohyb a změna je další podstatnou rovinou hry. Některé soubory, jako například Krystalíza nebo Leporelohra, jsou v neustálé proměně. Určité elementy mohou v průběhu výstavy přeskočit do dalších místností, přidat se k jiným nástrojům. Expozice proto nabízí každý den na mnoha místech originální konstelaci a láká tím k opakované návštěvě. Jednotlivé expozice v rámci projektu ORBIS PICTUS aneb… autorů Jiřího a Radany Waldových jsou realizovány pod koncepčním vedením Petra Nikla ve spolupráci s dalšími výtvarníky. Nejinak je tomu v Linci, kde se na výstavě Labyrint smyslů podílí více než třicet umělců z České republiky, Slovenska, Rakouska, Německa, Švýcarska nebo USA. OÖ Kulturquartier, Linec, od 14.6. do 20.9.,www.orbis-pictus.com, www.ok-centrum.at, www.ooekulturquartier.at
Když děti vystavují...
Výstava Uměním ke svobodě, která byla otevřena od 4. do 31.května v Domě U Kamenného zvonu v centru Prahy, představila stejnojmenný mnohovrstevnatý projekt občanského sdružení Audabiac. To se již více než deset let systematicky věnuje práci s dětmi z dětských domovů, pro které organizuje celou řadu aktivit, zejména letní tvůrčí pobyty. Každý rok se při nich děti setkávají s řadou umělců – výtvarníků, hudebníků, tanečníků či fotografů – a vytvářejí mimo jiné zajímavé artefakty, které ale až doposud zůstávaly skryty zrakům veřejnosti. To se nyní, při 10. výročí pořádání letních workshopů, změní.
V Domě U Kamenného zvonu děti konečně své práce představily a samy celou expozici včetně vernisáže také přichystaly. Děti byly v nádherném gotickém sklepení kustody a průvodci výstavou, návštěvníky zavedly také k interaktivnímu objektu „Sensorium“ Oldřicha Hozmana a Jiřího Walda, který doplnily zase svou tvorbou.
Výstava byla předehrou k mezinárodní expozici „Labyrint smyslů”, která se uskuteční od 14. 6. do 30. 9. 2012 v hornorakouském Linci. Na ploše více než 6 000 m² budou prezentovány všechny výstavy z cyklu ORBIS PICTUS aneb…, které koncipoval Petr Nikl a jež představují druhou část činnosti sdružení Audabiac. Hravé výstavy Play či Labyrint světla okouzlily v minulých letech desetitisíce Čechů, expozice v Linci se otevírá mezinárodnímu publiku a bude patřit k největším evropským kulturním projektům v tomto roce. UMĚNÍM KE SVOBODĚ, 4. – 31. 5. 2012 DŮM U KAMENNÉHO ZVONU, Praha 1 LABYRINT SMYSLŮ, 14. 6. – 30. 9. 2012 v OÖ KULTURQUARTIER, OK PLATZ 1, Linec, Rakousko
PLAY v Techmanii Pro Techmania Science Center připravili výtvarníci podílející se na výstavě PLAY přes dvacet interaktivních exponátů, z nichž vytvořili svébytný labyrint nástrojů: Niklovo Srdce nebo-li pohyblivá krajina s orchestrálním pultem, Fontána libosti Petra Lorence, Harfii z dílny Ondřeje Puchty, varhanní bicykl Jiřího Konvrzka, Kroužkový kanon Ondřeje Janouška, Kaleidoskop Labyrint světla od Petra Lorence... Co nástroj, to originál, využívající světelné, zvukové nebo hmatové efekty. Dotýkat se exponátů na této pozoruhodné výstavě je samozřejmě stále povoleno, ba dokonce nařízeno. Výstava je součástí mezinárodního projektu ORBIS PICTUS aneb..., který vzniká pod záštitou občanského sdružení Audabiac a jenž navštívilo už více než 2,5 milionů lidí na celém světě. www.techmania.cz, www.orbis-pictus.com, od 6.10. do 31.12.2011
Niklovo srdce na prodej Interaktivní výstava PLAY v pražském Mánesu skončila, unikátní projekt však pokračuje. O jeho budoucnosti píše Jiří Wald, spoluautor Orbis pictus aneb...
Světlo také hraje! Text: Irena Jirků Interaktivní výstavu PLAY v pražském Mánesu dosud navštívily desítky tisíc lidí. V čem je tak výjimečná? Ať na ni přijdete kdykoli, vždy objevíte něco nového. Však se také malí i velcí vracejí. Jednou, dvakrát...
Cesta do krajiny dětství Text: Jana Nekolová Když v těchto dnech vstoupíte do pražské výstavní síně Mánes, jako byste při otevření dveří zmáčkli tlačítko „play“ u nějakého zvláštního rádia. Ze všech stran se linou zvuky. Brnkání, troubení, pískání, vrzání… Vydávají je roztodivné artefakty, které vytvořili čeští i zahraniční umělci v režii Petra Nikla. Lépe řečeno, zvuky z nich dolují návštěvníci interaktivní výstavy PLAY. Malí i velcí. I když těm menším to jde o poznání lépe. Ani je nenapadne podivovat se nad tím, z čeho všeho člověk může vyloudit melodii. Zvony na čištění odpadu na Zvonici, Orloj snivců – melodicko-rytmický nástroj z kovových tyčí, Pozemní klavír či Znějící židle vytvářejí bizarní směsici zvuků, kterou občas přerušují radostné výkřiky dětí. A někdy i dospělých. Postarší, elegantně oblečená dáma právě ze všech sil šlape na „kolostroji“, aby se jí za tu námahu odměnil a pěkně zahrál.
Trochu zmatená tou přemírou zvuků si sedám do Křesla ticha – a vše ztichne. Dění kolem sebe začínám tedy vnímat jiným smyslem, zrakem. Přede mnou kanon vyfukující kouřové kroužky, pokud do něj někdo dostatečně bouchne, Petorchestr – les barevných plastikových lahví, kterým můžete procházet, zdánlivě vysloužilé, ale přitom funkční elektronické přístroje, na kterých se dají vytvářet neuvěřitelné zvuky... Uprostřed sálu se rozkládají kupy harampádí. Jako na francouzském venkově při „vide-greniers“, kdy lidé přinášejí vše, co doma nepotřebují, a za malý peníz si zase něco odnesou. Tady se však neprodává, ale přemisťuje, staví, boří a znovu staví. Petr Nikl se svými kolegy nazvali toto „termitiště nekonečných proměn“ Krystalízou. Záleží jen na návštěvnících, jak se vykrystalizuje.
Na vlastní smysly Nastal čas přestat pouze pozorovat. Opouštím krajinu ticha a stávám se aktivním hráčem. Občas do něčeho bouchnu, prásknu, strčím hlavu do tajemného otvoru. Při svém putování se ocitám před stařičkým počítačem neboli Manipulátorem budoucnosti od švýcarského umělce Andrease Schenka. Můžu si prý na něm zmanipulovat svou budoucnost. Lákavá nabídka. Následuji pokyny a počítač mi uděluje číslo. Za určitou dobu se mám dostavit, číslo zadat a dozvím se výsledek. Vydávám se krabicovým tunelem Mojmíra Pukla o patro níže. Hned pod schody se zastavím u zvukového objektu Házení hrachu na zeď. Kolikrát jsem už slyšela: „Je to jako házet hrách na zeď“. Teď si to házení mohu doopravdy vyzkoušet pomocí speciální páky. Připravuji se na další vrh, jenže se kolem mne srocují o trochu menší děti než já, tak jim ustoupím. O pár kroků dále je ze mne opět nevědomý dospělák. Stojím u Harfie, bílého kruhu, a přemýšlím, co s ním dělat. Kolem mě proběhne malý capart, bez přemýšlení plácne rukou na fialový čtvereček a kruh se rozezní. Hraje všemi tóny. Pokračuji za černé závěsy, pozoruji proměňující se barvy, točím všemožnými klikami, z okna sleduji železné skulptury – květy Čestmíra Sušky vznášející se na Vltavě. V samém závěru mého návratu do krajiny dětství přemýšlím, který z pěti smyslů jsem tu ještě nevyzkoušela. Čich? Chuť? A najednou stojím u dřevěných panelů – zážitkového smyslového objektu – a s překvapením zjišťuji, že smyslů nemám pět, ale dvanáct! A tak si jako ve škole opakuji, abych nezapomněla – životní smysl, smysl pro slovo, pro teplo, pro pohyb a pro rovnováhu, smysl pro já druhého člověka… À propos: moje poslední cesta skutečně vedla zpátky k Manipulátoru budoucnosti. Jak to dopadlo, neprozradím. Je to přece jenom moje budoucnost, i když zmanipulovaná. Ale pokud jste zvědaví na tu svoji, přijďte do Mánesu. Poslouchejte, dívejte se, dotýkejte, bouchejte a mačkejte všechno možné, hledejte svůj smysl pro myšlenky toho druhého, prostě si hrajte. Když si nebudete vědět rady, jednoduše pozorujte děti. Ukážou vám, jak na to.
Foto: O. Petrlík
Play! Hrajme si! Text: Irena Jirků
Legendární pražskou výstavní síň Mánes doslova od sklepa po střechu zaplní a během následujících tří měsíců zcela promění nová interaktivní výstava. Její tvůrci v čele s Petrem Niklem si nekladou malých cílů: chtějí si s námi se všemi hrát.
Stůl žravý – stůl chutí, Hlavouni, Orloj snivců, Vševidoucí, Srdce – jeskyně zvuků, pohybů, světel a stínů, Oči krajiny – enviromentální multihledátka, Čeřička ZX... Už jen názvy a popisy objektů, instalací či nástrojů, které budou v Mánesu od 4. listopadu do 31. ledna 2011 k vidění, respektive k dotýkání, navozují onu příslovečně hravou i tajemnou, vždy však tvůrčí atmosféru, na kterou jsme si zvykli u všech předcházejících expozic, jež koncipoval Petr Nikl. Ať už se s Ondřejem Smeykalem, Milanem Caisem, Jiřím Konvrzkem, Ingrid Višňovskou a dalšími spřízněnými umělci rozhodl rozpohybovat a rozezvučet katakomby v bubenečské čistírně odpadních vod, prostory industriální haly v Ostravě či TELUS World of Science v kanadském Vancouveru, vždy šlo o víc než jen o expozici zajímavých artefaktů a prezentaci jejich autorů. „Chceme, aby se lidé zbavili předsudku, že umění je jakýmsi nesmyslným apendixem, který si vytváří výlučná sekta umělců sama pro sebe. Chceme všechny návštěvníky uvést do aktivního procesu tvorby. Oni sami se prostřednictvím své fantazie stávají tím nejdůležitějším prvkem, nástrojem i obsahem našeho projektu,“ tak charakterizoval smysl svého počínání před časem Petr Nikl. A na tom samém principu – snad ještě umocněném – je postaveno také PLAY. Hrajme si! Vyzývají nás umělci a doporučují, abychom s sebou na výstavu vzali každý nějaký předmět, věc, která se vejde do kapsy od kabátu a kterou můžeme posléze zasadit do Krystalízy neboli kolektivní krajiny představ, jež se bude postupně rozrůstat, bujet nebo tyčit v Mánesu. „Na zemi budou ležet materiálová termitiště s drobnými předměty, sypké, pevné i hnětoucí materiály ponechané k volné manipulaci návštěvníkům. Ti z nich v průběhu tří měsíců sestaví, poskládají, slepí a vzájemně propojí rozvíjející se organismus. Tomuto nekončícímu vývoji je ponechána co největší svoboda. Proces bude fotograficky i filmově nepřetržitě mapován, děj se tak přenese do virtuálního světa, získá další rozměry,“ vysvětluje Petr Nikl. Jinými slovy – v Mánesu právě začíná unikátní hra, která však s výstavou tentokrát neskončí. Pojďme si tedy hrát! Vícenawww.orbis-pictus.com .
Ateliér SANQUIS Součástí výstavy Play! v pražském Mánesu je také tvořivá redakce – Ateliér SANQUIS pro děti. Až do konce ledna (každý den kromě pondělí) mohou děti v Ateliéru SANQUIS v Mánesu zkusit napsat vlastní článek, vytvořit ilustrace pro časopis či navrhnout originální titulní stranu. Stejně tak ale mohou své dílo dokončit doma a poslat nám jej do redakce e-mailem na hry@sanquis.cz, nebo poštou na adresu redakce (Španělská 10, 120 00 Praha 2). Ambicí ateliéru je především rozvíjet fantazii malých návštěvníků a jejich dovednosti a pootevřít jim dvířka do redakce a k redakční práci. Mezi šikovné autory také rozdělíme řadu zajímavých cen! Více zde.
Foto: Ondřej Petrlík, Günter Bartoš
Labyrint světla v Ostravě Expozice Labyrint světla je interaktivní instalací vizuálních a světelných nástrojů a objektů, založených na principu vnímání světa a jeho znovuobjevování prostřednictvím hry a fantazie. Koncepci výstavy připravili Petr Nikl a Ondřej Smeykal. Na výstavě se opět podílela mezinárodní skupina výtvarníků, participujících na společných projektech již od r. 2000. Návštěvník se ocitne ve scenérii světelných interakcí ve ztišeném prostoru, s měnícími se světelnými proudy barev a tvarů. Sám se stane aktérem, a bude spoluvytvářet unikátní prostor pro vzájemnou komunikaci a tvořivost. Pojícím faktorem je interaktivita, dotykovost a otevřenost pro aktivní účast návštěvníka.
V roce 2009 proběhla velmi úspěšná pražská premiéra výstavy Labyrint světla v Ekotechnickém muzeu, kam po dva měsíce svého trvání přilákala více než 40000 návštěvníků, výstava byla dále prezentována od 9. 4. do 18. 7. 2010 v Domě Umění v Ostravě. Výstava v Ostravě byla doplněna bohatým hudebním doprovodným programem. Další informace na http://www.orbis-pictus.com
Výstava Orbis Pictus proběhla v Sofii od 23. září do 24. října 2009 na třech místech. Jednalo se o největší českou výstavu v Bulharsku všech dob. Hlavní část byla k vidění v Galerii Rajko Alexijev, slavnostní vernisáž se konala 30. září. Galerie Sredec, jež patří bulharskému ministerstvu kultury, hostila výstavu ilustrací různojazyčných vydání doprovodné publikace Labyrint světa a ráj srdce J. A. Komenského. Tato kniha při této příležitosti vyšla v bulharštině historicky poprvé – vydalo ji nakladatelství WALD Press v překladu Margarity Mladenovy s ilustracemi známé bulharské výtvarnice Kostadinky Miladinovy. V galerii Českého kulturního centra byly vystaveny přípravné skici, makety, snímky a filmy týkající se vzniku expozice Orbis Pictus. www.orbis-pictus.com
Audabiac: tvořivé léto Fotografové a divadelníci, tanečníci i sportovci, hudebníci, šperkaři, filmaři, novináři... Řada tvůrčích osobností se sešla v srpnu v Albrechticích v Jizerských horách s dětmi z dětských domovů. Společně se v rámci projektu Audabiac snažili děti inspirovat, motivovat, rozvíjet jejich imaginaci a fantazii a posílit jejich sebevědomí.
Ohlédnutí za Labyrintem světla Text: Pavel Kočička
V někdejší čistírně odpadních vod v Praze – Bubenči se děly podivuhodné věci. Jak by také ne, když hru světel a stínů tady režírovala skupina výtvarníků v čele s Petrem Niklem a Ondřejem Smeykalem. A kdo účinkoval? Každý, kdo měl chuť si hrát. Nebojte, ještě jste to také nezapomněli...
Zrcadlový Sloup Ondřeje Smeykala
Petr Nikl – Rohovka
Ondřej Smeykal – Magnetický stůl
Výstava v Ekotechnickém museu trvala do 14. července. Podíleli se na ní umělci Ondřej Smeykal, Petr Nikl, Milan Cais, Martin Janíček, Ueli Seiler, Miloš Vojtěchovský, Zdeněk Šmíd, Dan Hanzlík, Pavel Mrkus, Patrik Kovačovský, Ingrid Višňovská, Marie Jirásková, Quido Sen, Jiří Konvrzek, Luboš Fidler. Koncepci expozice připravili Petr Nikl a Ondřej Smeykal. Podrobné informace a kontakty najdete na www.orbis-pictus.com.
Čestmír Suška – Kovové schránky
Petr Nikl – Bulva
Novinky z WALD PRESSU:
Zdeněk Zahradník, K. H. Mácha: Máj
Zdeněk Zahradník se ve své tvorbě se nechal výrazně inspirovat lyricko epickou básní Máj Karla Hynka Máchy. Podle ní zkomponoval několik skladeb - melodramatickou kantátu Máj, tři symfonické obrazy, písně a jiné. Zprvu komponoval v duchu romantismu, v 60. letech absolvoval stáž ve Vietnamu a díky tomu ho ovlivnila hudba Orientu. Do své hudby integroval také prvky neoklasicismu nebo dodekafonie. Letošní nahrávka melodramu bylo provedeno na hradě Valdštejně. Stejně jako na CD byli i tam hlavními interprety melodramu Gabriela Filippi, Ernesto Čekan a Filip Sychra.
Aktuální novinka nakladatelství WALD Press zavádí čtenáře do světa barev. V čem tkví tajemství duhy? A jaké je kouzlo optického hranolu? Autor se nespokojuje s pouhým fyzikálním vysvětlením jevů, ale pouští se do historie zkoumání barev, ukazuje použití u různých umělců a při experimentech vyhledává zajímavé optické hry. Uli Seiler-Hugova je mimo jiné hostujícím profesorem pedagogiky na Lotyšské univerzitě v Rize nebo jako lektor v Akademii sociálního umění Tábor v Praze. Jeho celoživotní fascinace barvami se přetavila do pozoruhodné knihy, která vyšla jako součást projektu Labyrint světla.
O hraní a hravosti Text: Eva Pivodová
Milan Cais se účastní Labyrintu světla i Leporelohry, hraje s Tata Bojs a vychovává dceru. Celý text článku najdete zde. Informace o výstavě Leporelohra najdete v rubrice SANQUIS PLUS.
Léčitel imaginace Rozhovor s autorem výstavy Petrem Niklem - klikněte zde Text a foto Günter Bartoš
Orbis Pictus v Bruselu Text Daniela Gadasová ředitelka projektu Orbis Pictus aneb...
Během dubna se v Bruselu představila mimořádná výstava Orbis Pictus aneb Brána do světa tvořivé lidské fantazie. Expozice byla k shlédnutí na dvou místech – jednak v prostorách bruselského sídla ředitelství Evropské komise pro vzdělávání a kulturu Madou Tower a také v Galerii Českého centra.
Za myšlenkou Evropského roku kreativity a inovace stojí eurokomisař Ján Figel, který bruselskou výstavu Orbis Pictus aneb... zahájil. Na vernisáži se představili rovněž Jiří a Radana Waldovi, autoři projektu, který zde slaví desáté výročí svého zahájení. Přítomen byl také tvůrce koncepce této interaktivní expozice Petr Nikl a výtvarník a hudebník Ondřej Smeykal, kteří společně vystoupili se svou hudební performancí. Pod realizací výstavy Orbis Pictus aneb... je podepsáno dalších patnáct umělců různých národností. Své objekty zde představují Milan Cais, Michael Delia, Luboš Fidler, Petr Lorenc, Jiří Melzer, Quido Sen, Martin Janíček, Jiří Konvrzek, Václav Smolka, Jaroslav Kořán, Čestmír Suška, Zdeněk Šmíd, Ivan Havlíček, Miloš Vojtěchovský...
Madou Tower vévodí „evropské“ části Bruselu
Důvod mimořádné obliby této výstavy tkví v nevšedním zpracování. Na všudypřítomné cedulky Nedotýkejte se exponátů může návštěvník zapomenout. Právě naopak, dotýkat se je nutné! Instalované nástroje a objekty totiž neobsahují žádné elektronické přístroje, počítače, nahranou hudbu nebo filmovou smyčku. Oživit je, rozhýbat a rozeznít může jen lidská energie spojená s tvůrčí fantazií. Pak se teprve v celé kráse ukáže, jak fungují Motýl zpěvavý, Orloj snivců, Fontána libosti, Bublající varhany nebo centrální objekt Srdce. Reakce dosavadních návštěvníků expozice dokazují, že hra funguje jako univerzální komunikační prostředek.
Dotýkat se je nutné! Eurokomisař Ján Figel' společně s Petrem Niklem a Jiřím Waldem
Srdce, centrální objekt expozice (nahoře),
Ondřej Smeykal hraje na didgeridoo – naslouchají Ján Figel' a Jiří Wald (dole)
Výstava Orbis pictus aneb...
Poprvé byla instalována v červnu 2006 v Paříži, o rok později následovala města Praha, Brno, Kroměříž, Opava a Florencie. Od října loňského roku až do letošního února byla k vidění v prestižním prostoru TELUS World of Science v kanadském Vancouveru. V současné době se vedou jednání o účasti výstavy na lucemburských veletrzích Luxexpo, kde se 9.–17. května koná Týden pro kreativitu a inovaci.
Poté se výstava vrátí zpět do Bruselu a 26.–28. června se stane součástí doprovodných akcí na mezinárodním hudebním festivalu Couleur Café. Jedná se o jeden z nejprestižnějších evropských hudebních festivalů worldmusic. Ten se bude konat v prostorách bývalého nákladového nádraží Tour & Taxis, jež dnes slouží kulturním účelům. www.orbis-pictus.com
Ve jménu tvořivosti… Tvořivost v krystalické podobě – tak charakterizuje expozici Orbis Pictus Karel Barták, vedoucí oddělení pro komunikaci generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise.
Evropský parlament a Rada Evropské unie vyhlásily rok 2009 Evropským rokem kreativity a inovace. Co si máme pod tímto pojmem představit? Rok tvořivosti a inovace byl vyhlášen proto, aby se zdůraznila nezbytnost pozitivní tvořivosti jako základního prvku rozvoje každého člověka, ale také tvořivosti jako předpokladu inovace. Bez tvořivosti nelze inovovat; bez inovace nelze zlepšovat výkonnost a konkurenceschopnost ekonomik. Na pozadí hospodářského poklesu se ekonomický rozměr ještě umocnil. EU chce ukázat, že se nesoustřeďuje pouze na vyřešení okamžitých dopadů krize, ale že nezapomíná na dlouhodobé povinnosti a cíle.
Jaká je vazba výstavy Orbis Pictus k Evropskému roku kreativity? Výstava Orbis Pictus patří už řadu let k nejpozoruhodnějším světovým kreacím, které spojují řadu prvků: od klasických uměleckých postupů až po řemeslnou zručnost, přitom propojují na jedné straně svět dětských snů a na straně druhé smrtelně vážnou sci-fi . Bylo celkem nasnadě, že sáhneme po něčem tak mnohotvárném, mluvíme-li o tvořivosti. Orbis Pictus je tvořivost v krystalické podobě. Zároveň fungují ještě další vazby, kterými lze argumentovat – zajisté české předsednictví v EU, ale také Komenský, od něhož si autoři vypůjčili název výstavy. Evropský program Comenius, určený školní mládeži, má masový úspěch mezi školami. O účast je velký zájem právě také v České republice. Evropská komise chce program rozvíjet, přeje si, aby dosáhl takové popularity jako Erasmus.
Koná se v Bruselu, hlavním městě Evropy, mnoho podobných akcí? Brusel je kulturním kaleidoskopem par excellence, je to dáno jeho postavením sídelního města institucí EU. Orbis Pictus bude však mimořádnou událostí kdekoli. Tato výstava je jednou ze stěžejních letošních aktivit; na podzim se chystáme ještě podpořit avantgardní představení jednoho místního divadelního spolku v rámci festivalu Bruxelles-Bravo. Jinak se snažíme, aby se většina událostí odehrávala v členských státech.
Je těžké propagovat podobné expozice či představení v Bruselu? V záplavě nabídky je propagace nezbytná. Orbis Pictus se bude stěhovat z místa na místo a tomu se přizpůsobí i propagace. Pokud bude výstava v budovách EU, zaměříme se na jejich návštěvníky, zaměstnance a na obyvatele z okolních čtvrtí. Až se přesune do veřejných prostor, ujme se propagace osvědčená firma, se kterou v Bruselu spolupracujeme.
Jaké bývají odezvy na takové projekty mezi belgickou veřejností a jaký zájem projevují třeba politici? Jak asi víte, jedno kontroverzní české dílo už vzbudilo letos v Bruselu značný zájem, i když nikoli díky svým uměleckým kvalitám. Předpokládáme, že v případě Orbis Pictus vyvolají obdiv samotné exponáty. A ty skvělé nápady, jež rozvíjejí lidskou tvořivost a fantazii.
Úspěch za oceánem: ORBIS PICTUS v Kanadě
Text Daniela Gadasová (ředitelka projektu ORBIS PICTUS aneb...) / foto Ondřej Smeykal
Interaktivní expozice ORBIS PICTUS aneb Brána do světa tvořivé lidské fantazie, kterou koncipoval výtvarník Petr Nikl, byla od začátku října vystavena v Severní Americe. V prestižním prostoru TELUS World of Science v kanadském Vancouveru tuto hravou výstavu, kterou pořádají občanské sdružení Audabiac a Jiří a Radana Waldovi, navštívilo až dva tisíce Kanaďanů denně.
Jakoby v tušení budoucí ekonomické krize, která si vyžádá od každého z nás velkou míru fantazie k překonání jejích důsledků, zvou již po léta návštěvníky dnes už legendární expozice její autoři slovy: „Fantazie láme pouta otroctví a je-li tvořivá, je dobrým základem pro lepší svět. Dejte jí tedy tady a teď volnost a prožijte si naplno změnu, která vás může postihnout. Tady a teď můžete vidět věci, situace a lidi kolem sebe jinak. A venku se vám mohou nabízet úplně nové možnosti, které vám zůstávaly možná do této chvíle skryté. Chce to odvahu, ale stojí to za to.“
Podle reakcí malých i velkých návštěvníků, kteří si každý den hráli v expozici, je jasné, že tamní publikum se od evropského v mnohém odlišuje. Kanadské děti se nijak neostýchaly, nelámaly si hlavu, k čemu který nástroj nebo objekt slouží, ale rovnou se v prostoru zabydlely a spontánně strhávaly ke hře i své rodiče.
ORBIS PICTUS v následujících letech čeká putování po celé Severní Americe a už teď je zřejmé, že kanadský start se vydařil nad očekávání dobře.
Přestěhovat za oceán objekty vážící celkem skoro devět tun nebylo samozřejmě vůbec jednoduché, ale český tým to zvládl na jedničku. Také zaměstnanci TELUS World of Science vyšli kolegům z Evropy vstříc a vytvořili ty nejlepší předpoklady pro instalaci výstavy.
Poselství z malé středoevropské země o tom, jak velmi potřebujeme tvůrčí fantazii, se zdá být v kontextu současných událostí až symbolické.
Metafora obsažená v Komenského knize Labyrint světa a ráj srdce (anglickou verzi knihy ilustroval Petr Nikl) a interpretovaná výtvarníkem do podoby imaginativní krajiny, jež umožňuje spoluprožívaná setkání lidí, přinesla do krizí znejistělého prostředí Kanady radost i naději.
A protože letos slaví kanadská provincie Britská Kolumbie, kam Vancouver patří, 150 let od svého vzniku, rozhodli se manželé Waldovi darovat tamním lidem Citeru, jeden z uměleckých objektů Petra Nikla. „V duchu Komenského představ o porozumění mezi národy je pro nás Niklova Citera symbolickou výzvou k tomu, aby lidé více využívali sílu umění pro dorozumění a pochopení,“ řekl při zahájení expozice Jiří Wald. „Odtlumené struny spícího klavírního křídla uvnitř Niklova objektu, jenž symbolizuje umění, rezonují v odpovědi na hlasy či zvuky přicházející zvnějšku a nechávají je dlouze doznít. Jak krásná představa o komunikaci mezi národy prostřednictvím umění...“
Expozice byla ve Vancouveru otevřena do 23. února, posléze se představí v dalších městech Kanady a USA. S novou verzí projektu ORBIS PICTUS aneb..., kterou Petr Nikl nazval Labyrint světla, a na níž právě výtvarníci pracují, se pak seznámí Evropané. Nejprve bude vystavena v Bruselu v Českém centru a v budově Evropské komise Madou Tower jako oficiální doprovodná kulturní akce předsednictví České republiky v Radě Evropské unie, od 12. května 2009 se představí v Ekotechnickém muzeu v Praze – Bubenči. Labyrint světla je tedy dalším interaktivním projektem vytvářejícím komunikační zónu, tentokrát prostřednictvím světelné imaginativní laboratoře.
Didgeridoo, nástroj netušených možností Text Eva Pivodová / foto Ondřej Petrlík
Když těsně po revoluci přišel na střední výtvarnou školu do Prahy, viděl tu poprvé pouliční hráče, cizince, s jednoduchým a přesto intenzivně promlouvajícím nástrojem. „Protože jsem nevěděl, jak jej vyrobit, nechával jsem si v galanteriích odkládat stranou zbylé papírové tubusy na navíjení látek a zkoušel jsem na ně troubit.“ Dnes je Ondřej Smeykal nejvýraznějším českým – a mezinárodně uznávaným – hráčem na didgeridoo, hudební nástroj, který mimo jiné skýtá i nová východiska v terapii a léčbě zdravotních problémů.
Didgeridista Ondřej Smeykal objasňuje jeho terapeutické a léčebné možnosti. Hudební dechový nástroj didgeridoo pochází ze severní Austrálie, kde jej tradiční kmeny využívají při oslavách či rituálech k doprovodu zpěvu a tance. Samotné slovo „didgeridoo“ vzniklo onomatopoicky podle charakteristického zvuku nástroje. Proč se ze všech možných hudebních nástrojů Ondřej Smeykal zamiloval právě do didgeridoo? „Zkoušel jsem hrát na různé nástroje, ale stále mi chyběla ta správná míra intenzity. Nedokázal jsem se přes technickou rutinu napojit na skutečné vnímání nástroje. Didgeridoo se rozeznívá vibrací rtů, tlakem hlasivek a bránice, pohybem jazyka, tvářemi, spodní čelistí... Škála možných zvuků je obrovská a její vytváření cítíte celým tělem. A to mě baví.“
Zkušenosti z Austrálie Po počátečních pokusech zkoušel vyrobit první dřevěné nástroje a hraní se věnoval stále intenzivněji. Přitom nastoupil na AVU do ateliéru grafiky Vladimíra Kokolii. V roce 1996 se v Praze seznámil s australským didgeridistou Ianem Woodem. „Natočili jsme spolu dvě desky a založili kapelu Wooden Toys, první seriózní projekt u nás, který zapojil didgeridoo.“ O pár let později se Ondřej Smeykal vydal na stáž do Austrálie, na Národní univerzitu v Canbeře, kde se zabýval studiem skalního malířství a zároveň se zdokonaloval ve hře na didgeridoo. Po návratu do Čech se už jeho hudební působení rozjelo naplno.
Spolupracoval s Filharmonií Hradec Králové, Monikou Načevou, Janou Koubkovou, Monkey Business, Čechomorem a dalšími, ale hlavně se pustil do sólových koncertních projektů. Už deset let vede Ondřej Smeykal kurzy hry na didgeridoo. Celý článek >>
PAMPAEDIA Projekt PAMPAEDIA je koncipován jako mezinárodní putovní výstavy. Srdcem projektu je expozice ORBIS PICTUS aneb Brána do světa tvořivé lidské fantazie, inspirovaná dílem J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Autoři projektu jsou Jiří a Radana Waldovi.
Nově vytvořené webové stránky projektu ORBIS PICTUS obsahující řadu interaktivních multimediálních animací naleznete na adrese: www.orbis-pictus.com .
Orbis pictus, aneb...
Tak nazval Petr Nikl svou nejnovější knihu. Knihu? V případě originálního umělce, jakým Petr Nikl je, není vůbec jednoduché zařadit jakékoli jeho dílo k nějaké obvyklé kategorii. Nejinak je tomu i u této publikace. Je to kniha, v níž si přečtete působivé pasáže z Labyrintu světa a ráje srdce Jana Amose Komenského, zároveň je to však i výpravný atlas nástrojů, soubor kreseb a náčrtů konstrukcí nejrůznějších, veskrze bizarních herních objektů. Objektů, jež sehrávají hlavní roli v projektu ORBIS PICTUS, interaktivní výstavě, která dobyla postupně mnoho českých i evropských měst a právě teď slaví úspěchy v kanadském Vancouveru.
Publikace, kterou vydalo na začátku října nakladatelství WALD Press, mapuje putování expozice ORBIS PICTUS po Evropě – od její světové premiéry v Paříži, přes uvedení v mnoha městech České republiky až po výstavu ve Florencii. Kromě fotografií z jednotlivých výstav, které byly vždy realizovány v originálních prostorách (připomeňme například České muzem hudby v Praze, rotundu Květné zahrady v Kroměříži, kostel sv. Václava v Opavě či důl Michal v Ostravě), kniha zahrnuje i Niklovy předchozí herní projekty – Zahradu fantazie a hudby, Český pavilón EXPO 2005 v japonském Aichi, Hnízda her v pražské Galerii Rudolfinum a další kolektivní výstavy, kterých se účastnily desítky umělců. Knihu, na první pohled neobvyklou a v mnoha směrech inspirativní, doplnilo nakladatelství WALD Press také stejnojmenným DVD (dokumentárně zpracovává všechny zmíněné expozice) a hodinovým CD Musicus pictus, jež obsahuje celkem osmnáct skladeb autorů a umělců podílejících se na expozici: Milana Caise, Michaela Delii, Luboše Fidlera, Martina Janíčka, Jiřího Konvrzka, Jaroslava Kořána, Petra Nikla, Ondřeje Smeykala a dalších tvůrců.
Kniha je k dostání ve všech knihkupectvích, cena - 499,- Kč zahrnuje celý komplet - kniha, DVD a CD. V internetovém knihkupectví Kosmas poskytují slevu 10%. Více informací najdete na www.kosmas.cz a www.orbis-pictus.com.
Koncert Musicus Pictus Kniha Petra Nikla Orbis pictus aneb... byla slavnostně pokřtěna 30. října v pražském Divadle Archa. Při této příležitosti se také uskutečnil vizualizovaný koncert umělců, kteří se na vzniku výstavy a tím pádem i knihy, CD a DVD podíleli. Návštěvníci koncertu shlédli vystoupení Milana Caise, Luboše Fidlera, Martina Janíčka, Jiřího Konvrzka, Jaroslava Kořána, Petra Nikla a Ondřeje Smeykala.
