Je to sedm let, kdy jednoho dne - 30 let po mé poslední jízdě na motorce - nastal čas koupit si motocykl. Známí mi říkali, jsi blázen, na starý kolena si koupíš motocykl! Kamarád neurochirurg jen suše poznamenal, zase budeme mít o jednoho dárce víc. Jen jsem mávl rukou. A protože jsem povaha klidná, rozvážná, zrozená ve Váhách, bylo jasné, že ta motorka bude chopper. Hlavním poradcem při jejím výběru mi byl můj syn. Sám taky motorkář, ale vzhledem k věku upřednostňoval silnici. Vybrali jsme Yamahu Drag Star Classic. Naleštěný stroj v černo-krémové barvě se spoustou chromování, na nějž jsem se posadil, mě hned od začátku okouzlil. Zaplatil jsem a prodavač mě na rozloučenou vybavil kalendářem Yamahy a katalogy doplňků k motorkám a motorkářského oblečení. Domů mi motorku vezl syn a já si svůj nový stroj zálibně prohlížel za ním z auta. Dal jsem jí jméno Berta. A pak to teprve začalo. Doma jsem rozevřel katalog oblečení a začal vybírat. Syn mi hned radil: Půjdu vohoz vybrat s tebou, abys nevypadal jako „strejda“! Tak jsem znovu navštívil krčskou Yamahu a začal zkoušet a kupovat koženou bundu, kožené kalhoty, rukavice, bederní pás, nákrčník, pak přišly na řadu koně Duranga (boty) a nakonec helma. Na té jsme si dali nejvíc záležet, aby byla kevlarová a na choppera. To byla podmínka. Doma mi pak syn ještě doporučil: Na helmu si nech udělat paint-brash s krevní skupinou, co kdyby... Rozhodnuto, stalo se. První jízdu jsem absolvoval za kamarádem do Poděbrad. Motorku jsem si koupil v říjnu, a tak moc času na ježdění nezbývalo. Projel jsem se ještě asi dvakrát, pak Bertu ustájil a začal s přípravami na jarní sezonu. Opět jsem sedl ke katalogu doplňků a zjistil, že budu potřebovat dokoupit chrániče na kolena, padáky kolem motoru se šlapkami, ještě dvě přídavná světla, chromové koncové rámečky blatníků, jiná madla na řídítka, větší zrcátka, plexisklový štít, kožené brašny a konečně nosič místo sedátka pro spolujezdce, protože má žena prohlásila, že na „to“ se mnou nikdy nesedne. Když jsem na jaře vyjel z garáže, byl to úplně jiný stroj. Vyrazil jsem na chalupu za rodinou. Sluníčko, teplo, širá krajina kolem a já v sedle, to bylo najednou úplně něco jiného, než jsem dosud znal přes okénko auta. Ladnost a dynamika stroje, který měl víc koní než škodovka, mě uchvátily. Cítil jsem se božsky.
Mezi širokou veřejností je bohužel rozšířen názor, že co motorkář, to závodník hazardér anebo tetovaný magor. Motorkáři se však dělí na tři skupiny. Ti, kteří jezdí silnici a prožívají si svůj adrenalin na dálnici, pak terénní, kteří jezdí endura a svůj adrenalin si užívají cestou necestou, a na čoprysty, kteří si ho vychutnávají na vedlejších komunikacích, osloveni přírodou a okolím. Motorkář je třída. Na cestě vás vždycky pozdraví. V nouzi, i když se neznáte, zastaví a zeptá se vás, potřebuješ helfnout, brácho? A tak i vy začnete dodržovat to nepsané motorkářské desatero za řídítky, ale i bez nich, které vás odlišuje od ostatních motoristů. Jste stejná krevní skupina.
A tak tedy, když mám volno, jezdím, a řečeno okřídleně, „kochám se“. Když je ošklivo, sedím nad mapou a plánuji, kam vyrazit za památkami nebo za kamarády na chalupu, vykoupat se, nebo jezdím jen tak po Krkonoších nebo po Novohradkách. Když mě něco upoutá, tak zastavím a vstřebávám tu krásu, kterou jsem z auta nikdy nevnímal. Zkusil jsem i motorkářské srazy, ale to mě nechytlo.
Kouzlu motorky jsem zcela propadl, a tak jsem si chtěl splnit svůj sen: mít i veterána. Toužil jsem po Indiánu Scout z roku 1920, kterého jsem viděl u jednoho sběratele a mohl jsem si na něj sáhnout, sednout. Nevyšlo to. Nakonec jsem však štěstí došel. Syn měl známého, který prodával BSA Empire Star z roku 1932. Srdce mi poskočilo. A tak u nás v garáži kromě Yamaha Drag Star Classic a Yamaha Thunder Ace stojí ještě veterán, naleštěný krasavec BSA Empire Star, provozuschopný. Je to krása, sednout si na fungující stroj vyrobený před 75 lety, který má ladný tvar držící linii koňského hřbetu. Přitahuje a stále bude přitahovat další nadšence. Prostě, motorka je o vás a o těch koních pod vámi. Nepatřím k žádnému motorkářskému klubu, jezdím s jedním nebo dvěma kamarády, které jsem přemluvil na choppera. Relaxuju a jsem šťastný.

Praktický lékař, Praha