Velký význam má prevence - primární i sekundární. Včasný záchyt u asymtomatických nemocných zvyšuje resekabilitu, naopak pozdní záchyt u již symptomatických nemocných snižuje operabilitu, udává se asi poloviční naděje na úspěšnou operaci.

Histologická klasifikace
Podle histologické klasifikace se plicní rakovina dělí na dvě základní skupiny, které se liší i základním přístupem k jejich léčbě: nemalobuněčný typ (NSCLC - non small cell lung cancer), který se vyskytuje asi v 80 %, a malobuněčný typ (small cell lung cancer), vyskytující se ve 20 %. Pro nemalobuněčný typ je základem léčby plicní resekce, tedy chirurgická léčba. Pro malobuněčný typ je účinná zejména chemoterapie. Četnost výskytu nejčastějších histologických skupin plicní rakoviny je následujíci:
Při pohledu do historie poprvé o plicních nádorech podává zprávy Beyl
v r. 1810. V historii české patologie se plicními nádory zabýval Rokitaský již v r. 1842, významným českým patologem, který zpracovával patologii plicních nádorů, byl Šikl (1929-1938). Tato doba koreluje i s rozvojem hrudní chirurgie. Za zakladatele evropské hrudní chirurgie je považován německý chirurg Sauerbruch, který první plicní operaci provedl v r. 1920. Zakladatelem české hrudní chirurgie byl akademik Diviš, který prvou resekci plicní metastázy provedl v r. 1926, prvou plicní lobektomii v r. 1931 a prvou pneumonektomii v r. 1944.
TNM klasifikace
K posouzení rozsahu a pokročilosti zhoubného nádorového onemocnění je celosvětově uznávaná TNM klasifikace (T= tumor, N= noduli, lymfatické uzliny, M= metastázy). Tato klasifikace platí a užívá se pro všechny maligní nádory. Prvou klasifikaci plicního karcinomu zavedl v r. 1946 P.F. Denoix (Francie). S vývojem vědy, s novými poznatky se rozvíjel a upravoval též TNM systém. Profesor Clifton F. Mountain (USA) v r. 1985 předložil na IV. světové konferenci o plicní rakovině návrh 4. revize TNM klasifikace plicní rakoviny. Současná klasifikace s podrobným členěním lymfatických uzlin vychází z klasifikačního schématu International System for Staging Lung Cancer, který vznikl z doporučení společnosti The American Joint Committee on Cancer (AJCC) a TNM Committee de la Union Internacionale Contre le Cancer (UICC). Toto schéma navrhl C. F. Mountain a bylo přijato na zasedání obou společností v r. 1996 v rámci 5. revize klasifikačního systému. Na zpracování lymfatického sytému se podílel zejména japonský chirurg T. Naruke z Národního onkologického centra v Tokiu.
T posuzuje přítomnost a velikost nádoru a jeho vztah k okolním strukturám (T0 až T4). N posuzuje postižení blízkých a vzdálených lymfatických uzlin, tedy stav šíření lymfatickými cestami (N0 až N3). M stanovuje přítomnost nebo nepřítomnost metastáz, tedy rozsah šíření nádoru hematogenní cestou (M0, M1). Po zhodnocení TNM můžeme stanovit příslušné stadium onemocnění (viz následující tabulky TNM - jednotlivá stadia a rozdělení lymfatického plicního systému na jednotlivé skupiny.)
Zavedení nové, tedy poslední verze klasifikace je třeba provést centrálně, aby souhrnná data byla srovnatelná a nedocházelo k nedorozumění mezi jednotlivými pracovišti, která se věnují plicní rakovině.

Rizikové faktory
Vznik nádorového onemocnění může vyvolat celé řada příčin, zejména jsou-li současně kombinovány. Incidence plicní rakoviny (počet nových případů za rok na 100 tisíc obyvatel) se liší v různých kontinentech, odlišnost výskytu je i podle rasy, barvy pleti, pohlaví. Obecně a přesvědčivě je prokázaný vliv kouření na vznik plicní rakoviny. K dalším vyvolávacím faktorům patří vliv radonu, genetické faktory, vliv pracovního prostředí (horníci uranových dolů, práce s azbestem), vliv životního prostředí, dietní vlivy atd.

3. chirurgická klinika 1. LF UK, FN Praha-Motol