Bolest je zcela subjektivní prožitek, je modulována psychosomaticky a je chybou ji ignorovat v jakékoli fázi porodu. Bolest je přirozeným příznakem děložních kontrakcí a porodu, proto staří porodníci často říkali, že porod bolí.
 
Dnes je odstraňování bolestivých pocitů rodičky úkolem anesteziologa po 24 hodin denně a je i předmětem rozvíjení a zdokonalování jeho dovedností. Důležitá je též dobře rozvinutá interdisciplinární spolupráce mezi gynekologem, anesteziologem a popřípadě i neonatologem.
 
Starší analgetické metody založené na podávání analgetik či jejich kombinací byly spojeny s aplikací pethidinu, oxidu dusného a moderních opioidů. Nedosahovaly ale vždy optimálního účinku a nežádoucí účinky na matku i plod byly výrazné. V současné době je považována za nejúčinnější metodu u spontánního porodu epidurální analgezie. Je velmi oblíbená ke zmírnění bolesti u porodu a je velmi rozšířena i v našich porodnicích.
 
Epidurální (dříve též peridurální) analgezie (EDA) patří do kategorie regionální anestezie a patří spolu se spinální-subarachnoidální anestezií a kombinovanou subarachnoidální (spinální)-epidurální anestezií mezi centrální (též neuroaxiální) blokády. Nejčastěji je dnes ke snížení bolesti u porodu používána epidurální technika blokády. Principem je aplikace lokálního anestetika do epidurálního prostředí tzv. Tuohyho jehlou. Anestetikum zde ovlivní a přeruší elektrický stimul vedený míšním kořenem, podle objemu látky zablokuje i sousední kořeny. Podaná koncentrace látky ovlivní v těchto míšních segmentech kvalitu vnímání od analgezie až po úplnou anestezii.
 
Tuto techniku lze používat jednorázově nebo kontinuálně zavedením katétru, jehož konec fixovaný v epidurálním prostoru umožní přidávání anestetika k pokračování blokády.
 
Kombinovaná spinálně-epidurální blokáda se pro nákladnost používá méně. Spočívá v aplikaci lokálního anestetika do spinálního i epidurálního prostředí zároveň, nebo v krátkém časovém odstupu. Čistě spinální (subarachnoidální) a kaudální analgezie se téměř nepoužívá.

Epidurální blokáda se dnes stává široce rozšířenou a je téměř pro každého. Aby anesteziolog zvládl techniku epidurální blokády dokonale, musí znát anatomii epidurálního prostoru, farmakologii látek podávaných v rámci bloku, ovládat techniky centrálních blokád a být si vědom vlivu bloku na postup a výsledek porodu (viz obr.1–5).
 

Obr. 5: Skutečný tvar laterálního a dorzálního epidurálního prostoru, který je předmětem našeho zájmu
 
Analgetická EDA se indikuje v následujících případech (podle doc. MUDr. Antonína Pařízka):

1. Základní indikací je porodní bolest nebo žádost rodičky.
2. Ze strany matky indikujeme epidurální analgezii, pokud matka trpí kardiovaskulární, plicní či oční chorobou a metabolickými chorobami (diabetes mellitus), také pokud má neuropatii, epilepsii, hepatopatii nebo preeklampsii. A rovněž u matky kuřačky, alkoholičky či drogově závislé. V neposlední řadě také je-li rodička úzkostná nebo vyčerpaná.
3. Ze strany plodu se EDA indikuje v případě předčasného porodu, intrauterinní retardace plodu, chronické insuficience placenty, pokud poloha plodu je koncem pánevním, nebo jde-li o vícečetné těhotenství.
4. K jiným indikacím patří indukovaný porod, dystokie, protahovaný porod, stav po operaci děložního hrdla, jiný rizikový porod, nebo pokud očekáváme císařský řez, dále ukončení těhotenství ve II. nebo III. trimestru a porod mrtvého plodu.
5. V případě vyššího rizika operačního ukončení vaginálního porodu včasné zavedení EDA umožňuje rychlý přechod k epidurální anestezii. Je tím snížena možnost komplikací ohrožujících život u celkové anestezie.

Anesteziolog zajišťuje epidurální blokádu vpichem do páteřní míšní oblasti naslepo. Musí se přitom orientovat podle hmatných anatomických protuberancí a využívat svou zkušenost a zručnost. Jehlou musí mířit správným směrem. Protne jehlou odolný žlutý vaz o síle 3–5 mm, vnikne do epidurálního prostoru o hloubce 4–9 mm (dle magnetické rezonance).
Zde musí pohyb jehly zastavit, aby nepoškodil durální vak, jehož stěna je zde silná asi 0,25–28 mm (dle měření u kadáveru). Zavede opatrně tenký katétr do prostoru vyplněného pulzujícími cévními strukturami. Anesteziolog toho musí být schopen v kteroukoli denní či noční dobu.
 
Zavádění EDA se neprovádí náhodně, často je používáno po selhání jiné formy analgezie.
Krutá bolest je symptomem abnormality porodu, proto ženy s vysokou pravděpodobností dystonie dostávají epidurální analgezii. Může se tím sice prodloužit druhá fáze porodu a zvýšit frekvence malprezentace a instrumentace porodu, ale studie ukazují, že při použití nízkých koncentrací směsi anestetika s opioidem dopad EDA na druhou fázi porodu minimalizují.
Organizační zajištění metody epidurální analgezie vyžaduje vhodný výběr pacientek a anestetika, také je nutné naučit se zvládat vedlejší účinky, následky blokády a důsledně předcházet komplikacím. Neopominutelnou podmínkou zavedení porodnické analgezie v porodnictví je dobrá komunikace a stálá spolupráce mezi anesteziologem, porodníkem a neonatologem– pediatrem.
 
Lékař je též povinen promluvit si s pacientkou, aby pochopila úskalí metody a aby se zabránilo nedorozumění. Informovaný souhlas v tištěné formě by měly pacientky obdržet včas a měl by obsahovat seznámení s metodou, anesteziologický dotazník a podepsané prohlášení o poučení.
 
Lze tedy říci, že EDA poskytuje vysokou kvalitu analgezie, která má minimální vliv na novorozence a přitom ji doprovází nízký výskyt komplikací. U některých případů je to i metoda první volby. Bezpečnost a účinek této metody závisí na velmi dobré interdisciplinární spolupráci, zároveň ale také zvyšuje nároky na vybavení porodních sálů.
 
V moderních porodnicích již můžeme mluvit o epidurální analgezii jako o rutinní technice, jelikož ale její provedení vyžaduje velký rozsah nutných znalostí a dovedností, nepatří analgetická epidurální analgezie v porodnictví do nezkušených rukou. I tak se zdá, že epidurální analgezie je jedním z vrcholů anesteziologické péče.