V obrazech Milana Grygara z šedesátých let je dominujícím prvkem barva. Ve vývoji malířovy tvorby to bylo období, kdy přecházel od předmětné malby k abstrakci.
Kontinuita byla dána některými kompozičními postupy, uplatněním černých linií a černého pozadí. Předmětnost zátiší se neopírala o empirickou skutečnost, jednotlivé prvky byly volně komponovány v představě. Proto také jejich postupná eliminace nenarušila základní barevnou a stavební strukturu obrazů. Důležitým kompozičním principem děl je harmonizace barev a tvarů, ne nepodobná způsobu, jakým vzniká hudební skladba. Od poloviny šedesátých let dochází v malířově tvorbě k vývojové změně, kterou vstupuje do výtvarného díla zvuk (objev tzv. akustických kreseb). V dalším vývoji tvorby Grygar pokračuje v nastoupené cestě a odkrývá různé možnosti vztahu obrazu a zvuku. -rr-
