V tvorbě Gizely Šabókové se od jejího počátku, unikátních objektů ztavovaných z několika částí, prolínala sklářská práce s využitím prvků expresivní malby a kresby.
Autorce vlastní razance malířského a kreslířského projevu se však v plné šíři rozvinula až v cyklech malovaných vitrajů či spíše malovaných obrazů na skle. Suverénní projev vymezoval jen nejpodstatnější znaky pro sdělení a nezabýval se zbytečným dekorativismem. Autorka využila transparence skla, ale v samotné práci se štětcem nepodlehla kouzlu jeho efektů. Tento přísně dodržovaný princip byl základem velmi emotivních prací. Zpočátku z temných, později i z oslnivě barevných pozadí vystupují symbolické osamělé postavy, temné a drásané malbou a kresbou. Přes formální neuhlazenost práce však figury nemají ve své mohutnosti a strohosti prvek nadlidského odcizení. Naopak, jako by právě svým gestem opuštěnosti zřetelně odkrývaly onu tajenou, a přece každému známou schránku zranitelného světa citů.
Obdobný syrový výraz osudovosti, vnitřní monumentálnosti a zároveň křehkosti dějů okolního světa uplatnila autorka v tvorbě plastik tavených do formy. V cyklech, nazývaných „Nohatky“ a poté „Pranohatky“, si vytvořila nezaměnitelný osobní rukopis, akcentující technologii ztavování skleněných tyčí do slinutého tvaru. Plastiky vycházejí z principu kontrastu mohutné hmoty a subtilních hrotitých výčnělků, které ji nesou. Kompaktní hmota sousedí s dělenými, téměř rozpadajícími se částmi, masivní tvar jako by tančil na štíhlých ostnech, mnohdy až na nejisté hranici rovnováhy. Tato efektní vizuální podoba plastik podtrhává jejich symbolické vyjádření věčné mnohotvářnosti světa. Je to místo střetů harmonie s disharmonií, vzestupů i pádů, prostor pro hledání základních hodnot v klidu lidského nitra, ale i pole zápasů a existenciálního balancování nad propastí. Jednou z vrcholných prací tohoto období je plastika „Triangl“. Masivní trojhranný tvar je ve své monumentální mlčenlivosti jakýmsi archetypálním tušeným zákonem, čímsi, co ve své závažnosti stojí nad člověkem. Mělké prohloubení tvaru odhalí na průhledu temnou siluetu člunu, archu záchrany, plující nad hlubinou. Subtilní sloupy v zástupné poloze za lidské figury nesou tento kolos, zároveň z něj vyrůstají i „podlamují se“ pod jeho tíží. „Triangl“ je dílem zcela výjimečné vnitřní síly.
V tvorbě posledních deseti let se razantní sochařská práce Gizely Šabókové opět snoubí s návratem k uplatnění expresivní malby a kresby. Její práce se v síle výrazu posunula do nebývalých a výjimečných poloh. Tavené plastiky v sobě skrývají napětí ze zdání pohybu. S figurou, skrytou uvnitř robustního tvaru a zvolna se deroucí na povrch, jako by se v bolestech rodil nový život. Malba na povrchu plastiky tvoří barevný akcent a zároveň na průhledu mění kompaktní tvar v organickou spleť struktur.
Autorka se navrátila k motivu figury člověka. Současné tavené plastiky jsou lidské postavy, ukryté až na hranici zobecnění figurace. Není to svět krásných éterických bytostí. Vypovídají o člověku zmítaném osudem, zanechávajícím svůj otisk na skále věčnosti, než se promění v pouhý popel. Plastická modelace je tříštěna strukturou vrypů a proměnlivě hlubokých kresebných linií, provedených zcela brutálním zásahem diamantovou pilou. Tato rozbrázděnost je přímým obrazem vnějškové schránky bytosti smýkané a odírané osudem v proudu času. Světlo, pronikající postavami v místech vytenčení často temné hmoty skla, jako by bylo oním symbolickým světlem naděje, které je sice kdesi v nesmírné dálce, ale umírá jako poslední.
Tvorba Gizely Šabókové patří nesporně k tomu nejlepšímu, co v českém ateliérovém skle počátku třetího tisíciletí vzniká. Východočeské muzeum v Pardubicích Gizela Šabóková
Narozena: 21. 5. 1952 v Nových Zámcích
Studia: 1967-1969 učiliště sklárny Český křišťál, Chlum u Třeboně
1969-1973 SUPŠS, Železný Brod
1973-1979 VŠUP Praha,
prof. Stanislav Libenský
Samostatné výstavy
1985 Galerie Karolina, Praha
1988 Glasmuseum, Immenhausen, BRD
Galerie Gottschalk - Betz,
Frankfurt a.M., BRD
1989 Muzeum města Brna, Brno
1990 Clara Scremini Gallery, Paris, F
1991 Sanske Galerie, Zürich, CH
1992 Galerie Via Art, Praha
1993 Glasgalerie Eliška Stölting,
Hittfeld, BRD
1994 Museum Van der Togt,
Amstelveen, Amsterdam, NL
Gallery Transparence,
Bruxelles, B
1995 Muzeum skla a bižuterie,
Jablonec n. Nisou
Galerie Via Art, Praha
1996 Národní muzeum, Lobkovický
palác, Praha
Galerie Hartman + Noé, Berlin,
BRD (s A. Vašíčkem)
Galerie „Art du Verre“,
Luxembourg, L
1998 Galerie Hartman + Noé, Berlin,
BRD (s A. Vašíčkem)
Arte + Divetro, Bergamo, Italy
1999 Východočeské muzeum,
Pardubice (s J. Žertovou,
I. Šrámkovou, D. Vachtovou)
Galerie Gambit, Praha
Chapell Gallery, Boston, USA
2000 J. C. Chapelotte Galerie,
Luxembourg, L
Chapell Gallery New York,
N.Y., USA Zastoupení ve veřejných sbírkách
Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha / Severočeské muzeum, Liberec / Moravská galerie, Brno / Muzeum skla a bižuterie, Jablonec n. Nisou / The Corning Museum of Glass, Corning, N.Y., USA / Ulster museum, Belfast, N. IR / Musée des arts décoratifs, Palais du Louvre, Paris, F / Ebeltoft International Glass Museum, Ebeltoft, DK / Muzeum města Brna, Brno / Glasmuseum, Immenhausen, D / Museé des Arts Décoratifs de ville, Lausanne, CH / Zámek Lemberk, Jablonné v Podještědí / National Museum, Wroclaw, PL / Yokohama Museum of Modern Art, Yokohama, J / Museé des Arts Décoratifs de la Ville de Gent, Gent, B / Museum Van der Togt, Amstelveen, Amsterdam, NL / Hokkaido Museum of Modern Art, Sapporo, J / Takasaki Museum of Art, Takasaki, J / Glassmuseum Alter Hof Herding - Glasscollection Ersting, D Pedagogická činnost
Sheridan College, Oakville, (Toronto), Canada / Espace Verre, Montréal, Canada / Centre del Vidre de Barcelona, Barcelona, Spain / Pilchuck Glass School, Washington, USA
|
