Kouřím si doutník v Tarasconu a usrkuji kávu
Alžírští vojáci v červených pláštích chodí
před hotelem
Vlak který mě unesl věnčil tě mými
nostalgickými vzpomínkami
A ty růžové růže jimiž rozkvétají tvá ňadra
To je má mužská touha tak veselá jak hvězda
za krásného jitra

Blátivá kaluž kalná jak má duše
Vlak svištěl jako svištívají granáty těsně
před dopadem
S očima zavřenýma vdechoval jsem fialky
tvých žil
Kvetoucí na tvých nohách zahradách plných
mramoru
Ó květiny ó kvílení Belgie ukřižované

Fialka něžná je ty ale odvrať zrak
Mé oči slyší teď jak se tu šíří pach
Necudně ostrý pach po pannách zprzněných
po sedmi departmentech jež hořely jak vích

Ach zvedni pozvedni dlaně své lilie
Vše nečisté se v jejich kalichu do běla umyje
Lilie zvony katedrál které se ve výbuchu řítí
Zvuk umíráčku dopadá jak drobné krupobití
Lilie Francie ó ruce milenčiny
Kvete do jasu a odháníte stíny

Tvé nohy zlatavé chomáče mimózy
Světýlka v konci cest únavy vojáků
- Otevři To jsem já Konečně jsem se vrátil
- Tos ty? Tak posaď se mezi můj stín a sten
- Jsem celý od bláta a hrůzou roztřesen
Tvé nohy vzýval jsem jak zlatou kytici
- Jen zkus Jsou studené jak tělo v márnici

Šeříky kadeří už kvetou jako v máji
A to jsou výkřiky těch kteří umírají
A přes ty výkřiky voňavé vichry jdou
Máj se zas navrátí šeříky uvadnou

Tvůj hlas tvůj drahý hlas kvete jako tuberóza
A život opíjí ten hlas ten drahý hlas
Vel hlase hlase vel ať rychleji pádí čas
Kytice tvého těla radost největší
Ratolest naděje ti spánky ověnčí
A kolem tebe jdouc se každá bolest změní
- Borcení smrt a mráz a krev a pot a klení -

V růžovou kytici Krásného Omámení