Je jedním z autorů, kteří chápou pojem ateliérového skla v intencích jeho počátečních idejí, vlastních přístupu skupiny amerických sklářských výtvarníků v malých uměleckých hutích v 60. letech 20. století. Podstata vydělení se tohoto zvláštního fenoménu z běžné produkce sklářských hutí spočívala v tom, že se nejednalo o tvorbu sklářských mistrů, kteří „reprodukovali“ umělecké návrhy. Každé dílo bylo ryze autorským počinem, ztvárňovaným za aktivní účasti výtvarníka. V tomto smyslu patří Jiří Šuhájek k nemnohým autorům současného skla, který mistrně ovládá nelehkou práci se sklářskou píšťalou a dalšími nástroji přímo u pece žhnoucí roztavenou sklovinou.
Estetika mnohaleté práce Jiřího Šuhájka rozvíjí výjimečným způsobem právě ty nejpřirozenější vlastnosti skloviny - tekutost a tvárnost. Základem autorovy tvůrčí filozofie je samotné dobrodružství fascinujícího napětí a dynamiky procesu práce. Tvarování skla na huti, založené hlavně na rozpínání hmoty, je okamžitě ovlivněno chladnutím. Pro umělce z toho vyplývá nutnost mistrného zvládnutí tvarové zkratky a stylizace v minimálním časovém úseku. Zároveň se tak ale otevírá i široké pole pro hru s fantazií. Šuhájkovy objekty a plastiky jsou jí naplněny v míře skutečně vrchovaté.
V 70. letech se autor v tvorbě hutních plastik inspiroval převážně světem přírody. Jeho ptáci a květy jsou básnickou expresí s prvky fantaskní nadsázky a tvarové hry. Od konce 70. let převažuje v jeho tvorbě téma ženské postavy, vytváří i kompozice těchto figur s osobitou grácií i mírně ironickým nadhledem. Ženy jsou symbolem plodnosti, krásy a lásky. V postavách se mohou jevit odrazy principů nové figurace. Plastiky nejsou zobrazením dokonalosti, mají symbolickou platnost. V tomto smyslu má význam i jejich nedokončenost, jakási torzovitost či naznačenost. Figury dávají divákovi možnost uplatnit vlastní fantazii, která může prvotní impuls rozvinout do hlubších obsahových rovin. V celku díla má poté významovou platnost i barevná skladba sklovin. Od oslnivé zářivosti a hravé živelnosti teplých tónů přes tajemnou tlumenost chladných barev až po vznosnou kombinaci černé a opálové skloviny.
Výrazně emotivním zpodobením ženské postavy jako věčného idolu byla v 80. letech kolekce monumentálních plastik v téměř životní velikosti. Tvar ženského těla se zdůrazněním oblostí se v nich může jevit jako prastarý motiv základu života, určitého archetypu, naznačeného v torzální podobě. Ale stejně tak v nich může být čitelný také mírně ironický podtext.
Šuhájkova tvorba posledních let je kontinuálním rozvíjením již naznačených cest a zároveň rozmachem do zcela nových, v českém hutnicky tvarovaném skle nebývalých forem. Před několika lety začal autor pracovat na velmi složitém a náročném projektu. Jde o figurální objekty konstruované ze skleněných částí, formovaných a zasazovaných do drátěných košů a konstrukcí. Sesazené díly jsou navíc ovinuté spletí foukaných a hutnicky tvarovaných vegetabilních prvků, úponků a šlahounů, vyrůstají z nich pupeny, stvoly a trny, které jako by byly explozí vší dynamiky obsažené v procesu práce s horkou sklovinou. Technikou kombinace skla a kovové konstrukce vytváří cyklus čtyř ohromných monumentálních figur - alegorií ročních období. Jejich základem je promísení bizarnosti surrealistického vyznění s manýristicky hýřivým odkazem na arcimboldovské inspirace. Tyto figury jsou fascinujícím příkladem překračování hranic vnímání možností foukaného a hutnicky tvarovaného skla. Jsou esencí autorova snažení o prezentaci vnímání plastiky nejen ve formě hotového díla, ale prostřednictvím dojmu pulzující proměnnosti. Evokují zážitek „tvoření“, dialogu mezi tvůrcem a žhavou hmotou v okamžiku bezprostředního spontánního procesu práce „a la prima“, který je velmi podstatným elementem Šuhájkovy umělecké tvorby.
Paralelně s ryze autorskými plastikami a objekty však tvorbou Jiřího Šuhájka kontinuálně prolíná i velmi úspěšná linie průmyslového sklářského designu. Řadu svých návrhů vytvořil pro pražský ÚBOK. Dlouhá léta spolupracuje se sklárnami Moser v Karlových Varech, Crystalex v Novém Boru a v poslední době se sklárnou B.A.G. - Barovier and Toso Czech Republic, kde působil i jako umělecký ředitel. O tom, že tato odlišná poloha Šuhájkovy sklářské tvorby je, obdobně jako jeho originální plastiky, vysoce hodnocena pro svou kvalitu, nápaditost a tvarovou vytříbenost, svědčí řada ocenění na přehlídkách moderního průmyslového designu u nás i v zahraničí.

Východočeské muzeum, Pardubice

Jiří Šuhájek
Narozen: 14. 4. 1943 v Pardubicích
Studia: 1957-61 SPŠS Kamenický Šenov
1964-68 VŠUP Praha, prof. S. Libenský
1968-71 Royal College of Art,
MDes RCA London
 
Samostatné výstavy (výběr):
1970 Victoria and Albert Museum, London
1983 Lobmeyer Galerie, Vídeň
1985 Sklářské muzeum, Nový Bor
Galerie Kunst im Glass, Mnichov
1989 18 let spolupráce s Crystalexem, Špálova galerie, Praha
1990 Sklo a obrazy, Galerie výtvarného umění, Cheb
1991 Sklo a obrazy, Judith Gallery, Florida, USA
1996-1997 Sklo a obrazy, Design Centrum, Praha
1998 Sklo a obrazy, Galerie Chagal, Karviná
1998 Sklo, obrazy, kresby, Severomoravská galerie výtvarného umění v Ostravě
2000 Sklo a obrazy, Zlatý Beránek Galerie, Praha
2000 Skleněná plastika a obrazy, IPB, Praha

Společné výstavy (výběr):
1973 Metamorfózy skla, Moravská galerie, Brno,
1979 New glass, The Corning Museum
of Glass, USA, Toledské muzeum umění, Toledo, Smithonian Institute, Washington,
1983 Skleněná plastika, Dům umění města Brna, 300 yers of  Bohemian Glass, Isetan Museum of Art, Tokio, Hokkaido Museum of Modern Art, Kofu, Yamanashi Prefectural Museum of Art, Yamanashi,
1984 Československý pavilon na Biennale di Venezia, Benátky,
1994 Reálná utopie, Míčovna Pražského hradu,
1998 Čtyři roční období, Bienále skla, Benátky.

Zastoupení ve sbírkách (výběr):
Moravská galerie, Brno / Muzeum skla a bižuterie, Jablonec nad Nisou / Galerie výtvarného umění, Karlovy Vary / Seve-ročeské muzeum, Liberec / Východo-české muzeum, Pardubice / kolekce Ministerstva kultury ČR, Praha / Umě-leckoprůmyslové muzeum, Praha / Glass Museum, Ebeltoft / Kunstsammlungen der Veste Coburg, Coburg / Glasmusem, Frauenau / Museum für Kunst und Gewerbe, Frankfurt am Main / Museum für Kunst und Gewerbe, Hamburg / Badisches Landesmuseum, Karlsruhe / Victoria and Albert Museum, London / Hokkaido Museum of Modern Art, Sapporo / Muzeum Narodowe, Wroclaw / Glass Gallery, Luzern / The Corning Museum of Glass, Corning, NY / Foster-White Gallery, Seattle
Ocenění (výběr):
1974, 1979, 1981, 1986, 1987, 1988, 1995, - cena Institutu pro průmyslový
   design, Praha
1976 - Mezinárodní výstava, skla,
  zlatá medaile, Jablonec nad Nisou
- Bayerisches State Preis,
  zlatá medaile, München
1980 - Premio International, Valencia
1984 - International Exhibition WWC,
  čestná cena, Bratislava
1985 - 2. Coburger Glaspreis, Coburg
- Prize of International Glass Symposium,
  Süsmuth
1986 - BID, Gold Star of Quality, Madrid
1987 - Gute Industrie Form,
  Frankfurt am Main
1996 - Cena Masarykovy akademie
1996 - Národní cena Design centra ČR