Nechtějte ovšem pákistánský. Pákistánci z Paňdžábu či z údolí Indu (a těch je drtivá většina) nechovají ovce, nýbrž buvoly a slepice. I oni ve 20. století začali vyrábět „peršany“, jenže ve velkomanufakturách nebo rovnou strojově - a o ty nám nejde.
Balúčové, to je jiný kafe! Kočují (čím dál míň) v trojmezí Írán - Afghánistán - Pákistán a vážou skvostné kusy. O nich jindy.
Pak jsou tu Kašmírci. Ve Šrínagaru jsem fotil dílny na papier-maché, stavy na kašmírské šály stály na každém rohu, ale objevit vázací rám byla detektivka. Zato v krámech Kašmírců se najdou perly. Kupují je totiž od Afghánců. Prodávají dnes převážně mimo Kašmír, protože tam je politicko-vojenské dusno a kupců tudíž míň než pověstného kašmírského šafránu. Své zboží hrdě vydávají za kašmírské koberce - turistům v Káthmándu či v Lehu to snad imponuje.
A konečně tu jsou Severní Teritoria, báječná velehorská údolí Karákoramu, Paňdžábského Himálaje a Hindúkuše. V údolí Hunza pod Rakapoši (7790 m) a Ultarem (7388 m) žijí hrdí Buruškové. Když jim v 80. letech čínští a pákistánští vojáci natáhli kolem chalup silničku (Karakoram High Way), Hunzané bystře usoudili, že je uživí turisti. Nastavěli hotýlky - a nic. Je to lákavý kus planety, ale horká území Kašmíru a Afghánistánu jsou příliš blízko. Ani pracně zavlažovaná políčka už víc lidí neuživí - co teď? V „Organizaci pro rozvoj Karákoramské oblasti“ si vzpomněli na koberce. Vlnu mají vlastní, barvíře našli mezi Afghánci a děvčata z Hunzy se od 90. let učí vázat peršany, kelimy a sumaky. Místní mentálně handicapovaní tkají z kozích chlupů šarmantní „šarma“.
Obchodníci, číhající v Hunze na turisty, mají haldy koberců. Vydávají je za „Hunza carpets“, naštěstí to většinou není pravda. Naštěstí je mají převážně z Péšáváru, který ovládá afghánský živel.
Na obrázcích jsou právě ONI. „Afgháni“, vlna na vlně, v barvách medu, meruněk, indiga a ořechu. Původem jsou z kraje Andkhoy, asi 180 km západně od Mazar-i-Šarif při hranici s Turkmenistánem a Uzbekistánem.
Afghánci jsou ovšem tradičně v ustavičném pohybu (v posledních desetiletích až nezdravém), takže kdo a kde přesně tyhle andkhoye vázal, to je u Alláha... Ale řekněte, nejsou parádní?

Pokud jsou vám obrázky
z Minolty Dynax 505 málo,
přijeďte si je osahat do Brna. (www.malytibet.cz)
Foto autor